
Zříceniny hradu Norham [Norem] stojí nad pravým břehem řeky Tweed u stejnojmenné vsi na severu Anglie. Řeka tu vytváří hranici mezi Anglií a Skotskem. Okolní krajina je mírně zvlněná a intenzivně zemědělsky využívaná. Norham je po sousedním Berwicku druhým nejsevernějším hradem Anglie. Je volně přístupný v kteroukoli dobu. Ve vsi stojí za návštěvu původem románský kostel sv. Cuthberta. Boční zdi presbytáře pocházejí z 2. pol. 12. stol, ze stejné doby jako mladší jižní polovina donjonu na hradě.
Do Norhamu jezdí autobusy linky 67 z Berwicku upon Tweed. Tato linka začíná u železniční stanice v Berwicku, kde zastavují rychlíky na trase Londýn-Edinburgh. Nádraží v Berwicku stojí na místě původního středověkého hradu. Jeho pozůstatky jsou k vidění především podél západní strany kolejiště.
Na jižní a západní straně byl jedinou ochranou příkop s valem. Oválné jádro hradu zaujalo severovýchodní nároží dispozice v nejlépe chráněném místě nad řekou a roklí. Taktéž oválné předhradí chránilo hradní jádro na zranitelné jižní a západní straně. Jádro hradu bylo od předhradí odděleno hlubokým příkopem. Předhradí bylo taktéž chráněno příkopem na jižní a západní straně. Jádru hradu dominuje obdélný donjon (obranná a obytná věž) v jihovýchodním nároží. Severní polovina donjonu je z doby kolem roku 1121. Severní zeď se zřítila v roce 1551. V přízemí se zachovala dvě pole původní křížové klenby bez žeber. Jižní užší polovina donjonu je z doby kolem roku 1160. Přízemí má původní valenou klenbu. V této době byl donjon zvýšen o druhé patro. V prvním patře severní poloviny byl původní velký sál biskupa Flambarda. Vstupní portál do velkého sálu a do celého donjonu se nacházel v prvním patře dnes převážně zaniklé severní zdi. Západní zeď donjonu byla od základu přestavěna v letech 1422-1430. Je v ní točité schodiště, které poskytovalo nový přístup do všech pater. Donjon byl zvýšen o další dvě patra a u jeho jižní zdi nad příkopem byla v letech 1429-1430 postavena obdélná latrínová věž. Z té se dnes zachovala pouze přízemní část s vyústěním latrínové šachty. Jádro hradu mělo další stavby uspořádané do kruhu kolem centrálního nádvoří. Na severní straně stál další velký sál. Ten na rozdíl od sálu v donjonu sloužil k běžným veřejným oslavám a ke stravování hradní posádky. Brána do jádra hradu stála na západní straně. Měla formu čtverhranné branské věže. S výjimkou donjonu a branské věže je veškeré zachovalé zdivo jádra hradu ze 16. stol, navíc většinou pouze v základech. Obvodová hradba předhradí je také převážně z doby oprav po roce 1513. Celý jižní úsek hradby byl znovu postaven na kamenných obloucích. Tyto oblouky byly z obou stran zahrnuty zeminou nového valu na vnitřní straně příkopu. Val zvyšoval odolnost hradby proti dělostřelbě. Zemina byla v novověku odstraněna, takže již v roce 1728 jsou oblouky znovu vidět na kresbě hradu od Samuela a Nathaniela Buck. Velké části hradby od té doby zanikly, některé oblouky jsou ale patrné i dnes. Jižní hradba měla po roce 1513 také čtyři flankovací bašty. Jedna z nich v nedávné době sloužila jako obchod a pokladna. Na jižní straně se nacházejí také pozůstatky druhé brány do předhradí, zvané Ovčí brána (Sheep Gate). Měla podobu úzkého a dvě patra vysokého dvouvěžového branského domu (twin-towered gatehouse). Pocházela nejspíše ze začátku 13. stol. Její jméno bylo patrně odvozeno od bývalé ohrady pro ovce jižně od hradu. Východní úsek hradby nad roklí je původní z 12. stol. Překračuje příkop jádra hradu a napojuje se na donjon. Hlavní brána do předhradí se nachází stejně jako v případě hradního jádra na západní straně. Ve 12. stol. měla formu čtverhranné branské věže s valeně klenutým průjezdem. V roce 1408 byla prodloužena směrem do příkopu a dostala nové předbraní. Přízemí brány je dosud zachováno včetně oblouku klenby ze 12. stol. Tato brána je víceméně v přímce nejen s bránou jádra hradu, ale také s hlavní ulicí vesnice dál na západ. Na konci 15. stol. nechal biskup Fox postavit akvadukt, kterým od východu přivedl vodu do příkopu jádra hradu. Voda protékala dnem příkopu a vytékala do řeky na jeho severním konci. Cestou posloužila hned k několika účelům, jejichž pořadí by nás asi nemělo překvapovat. Nejprve protekla pod latrínovou věží donjonu s velkým vyústěním latrínové šachty. Dál po proudu stál na dně příkopu pivovar z 15. stol. který vodu využíval k výrobě piva. Hned vedle pivovaru je na dně příkopu zděná nádrž na vodu a kamenná dlažba, nejspíše k praní vlny. Je tu i přepad, který vytvářel malé jezírko. Na severním konci příkopu voda protekla pod obdélnou kamennou stavbou postavenou napříč příkopem. V prvním patře této budovy bývala hradní kaple. Budova byla spolu s přilehlou severní hradbou předhradí kompletně přestavěna po roce 1513. Dosud stojí její přízemní část s průtokovým kanálem..
Při pohraničních bojích se Skotskem šlo o hrad v přední bojové linii. Norham byl proto ve středověku považován za jedno z nejnebezpečnějších míst pro vojenskou službu. Na útok ze Skotska hrad nečekal dlouho, již v roce 1136 jej obsadil skotský král David I. K dalšímu útoku došlo v roce 1138. Hrad byl těžce poškozen a zůstal nějakou dobu v ruinách. Biskup Hugh de Puiset (1153-1195) jej pak nechal na příkaz krále Jindřicha II. Anglického kolem roku 1160 obnovit. Donjon byl tehdy rozšířen o svou jižní polovinu. Z této doby pochází také nejstarší části branských věží předhradí a jádra hradu. Biskup Hugh de Puiset se ale zapletl do vzpoury proti králi Jindřichu II. Skotský král Vilém Lev během této vzpoury obsadil Northumbrii. Vzpoura byla ale potlačena a biskup byl donucen postoupit hrad anglické koruně. V roce 1197 byl Norham navrácen biskupu Filipovi z Poitou, po jeho smrti v roce 1208 opět připadl koruně. V roce 1209 se na hradě setkal anglický král Jan se skotským králem Vilémem Lvem. Vilém složil Janovi vazalský slib za své anglické pozemky. Král Jan udržoval hrad v dobrém stavu a se silnou posádkou. To se vyplatilo v roce 1215, kdy jej oblehl skotský král Alexandr II., syn Viléma Lva. Obléhání trvalo čtyřicet dnů a bylo neúspěšné. V roce 1217 se po smrti krále Jana hrad opět vrátil do biskupských rukou. V roce 1219 tu byla podepsána smlouva o příměří mezi Anglií a Skotskem. Tento mír pak přetrval po většinu 13. století. Král Eduard I. Anglický Norham také několikrát navštívil. Biskup Antony Beck jej na hradě hostil v květnu 1291. Eduard tehdy rozhodoval mezi třinácti uchazeči o skotský trůn. V roce 1292 přijal Eduard poctu od vítězného kandidáta, skotského krále Jana Balliola, v kostele v Norhamu. Královský dvůr měl v roce 1293 v Norhamu 269 koní. V roce 1296 Eduard I. zahájil invazi do Skotska. Jeho žena, královna Margarita Francouzská, zůstala během invaze v Norhamu. Eduardova kampaň ve Skotsku uvrhla obě království do dlouhé a táhlé války, která pokračovala i v 1. pol. 14. stol. Hrad byl přitom častým terčem útoků. V roce 1318 byli Skotové opět před hradem v čele s jejich králem Robertem Brucem. Obléhání trvalo téměř rok, Skotům se přitom podařilo na tři dny obsadit předhradí, pak se ale museli stáhnout. V roce 1319 byli zase zpátky a hrad obléhali po dobu sedmi měsíců, opět neúspěšně. K dalšímu pokusu došlo v roce 1322. Během všech tří obléhání velel hradu sir Tomáš Grey z Hetonu. Hradní posádka v té době o válečné akce neměla nouzi. V roce 1327 se Skotům podařilo hrad zabrat, brzy nato byl ale po vyhlášení příměří zpět v rukou durhamského biskupa Lewise de Beaumont. Dalších válečných událostí se hrad dočkal v 15. stol. během Války růží (1455-1487). Dva královské rody se přely o anglický trůn. V roce 1462 byl držen Yorky. V následujícím roce jej po dobu osmnácti dnů marně obléhali přívrženci Lancasteru. Na pomoc tehdy hradu přišlo vojsko Yorků. V roce 1464 přešla posádka hradu na stranu Lancasterů, byla ale nucena se vzdát Yorkům. Na konci 15. stol. nechal biskup Richard Fox zesílit obranu hradu. K dalšímu obležení došlo v roce 1497. Byli to opět Skotové v čele s králem Jakubem IV. Obléhání trvalo dva týdny, Skotové se ale museli stáhnout při příchodu anglického vojska. Při tomto obléhání bylo použito dělo Mons Meg, které je dnes k vidění na hradě Edinburghu. Král Jakub IV. se z tohoto neúspěšného obléhání ponaučil. V roce 1513 opět stanul před hradem a tentokrát to měl Norham spočítané. Skotové si přivezli silná děla a během několika dnů zničili opevnění hradu, načež se posádka vzdala. Z vítězství se ale Jakub dlouho neradoval, o několik týdnů později byl totiž zabit v bitvě u Fladdenu. Angličani pak Norham znovu obsadili. Hrad byl po tomto obléhání natolik zdevastovaný, že musel být s výjimkou donjonu a brány do předhradí v podstatě celý znovu postaven. Ze středověkého hradu se tak stala dělostřelecká pevnost. Do roku 1559 byl stále v rukou biskupů z Durhamu, poté se stal opět královským majetkem. V roce 1542 byl v dobrém stavu, o devět let později byl ale jeho stav špatný a severní zeď donjonu se zřítila. V roce 1561 byl na hrad poslán vojenský inženýr Rowland Johnson. Jeho úkolem bylo posoudit stav opevnění. Rowland navrhl postavit novou pevnost někde poblíž. Z jeho zprávy je patrné, že severní polovina donjonu byla v ruinách, zatímco jižní polovina stála v plné výšce s děly na střeše. V roce 1594 byly obyvatelné pouze dva pokoje u brány. Královna Alžběta I. se o dva roky později nechala slyšet, že za opravy hradu žádné peníze utrácet nebude. Po její smrti v roce 1603 se stal skotský král Jakub VI. anglickým králem Jakubem I. Anglie a Skotsko se staly spojeným královstvím, tím hrad pozbyl na významu a zpustnul. Norham si oblíbil anglický romantický malíř J. M. W. Turner (1775-1851). Poprvé jej namaloval v roce 1797 a během svého života se na hrad několikrát vrátil. Od roku 1923 je hrad ve státní péči a od roku 1984 se o něj stará památková péče English Heritage..