Lea

Kamenné jádro hradu z 1. pol. 13. stol. stojí na malé vyvýšenině, která je pravděpodobnou hradní mottou (uměle navršeným kopcem) z 2. pol. 12. stol. Vrchol návrší zaujímají trosky rozměrného obdélného paláce. Ten měl ve všech nárožích flankovací válcové věže. Jde tedy o miniaturní verzi francouzského kastelu. V české hradní terminologii je hrad označitelný jako typ hradu kde byl palác v podobě francouzského kastelu hlavní obrannou a obytnou stavbou hradu. V Irsku je malá skupina hradů z 13. stol. s tímto půdorysem. Kromě Lea do ní náleží také hrady Carlow (hrabství Carlow), Ferns (hrabství Wexford), a Terryglass (hrabství Typperary). Pozdější možné napodobeniny této skupiny jsou Enniscorthy v hrabství Wexford a tvrz Dunmoe v hrabství Meath. Hrad Lea je z nich rozlohově největší. Palác měl dohromady čtyři podlaží. V jeho přízemí jsou dvě valeně klenuté skladovací místnosti, navzájem propojené segmentovým portálem v příčce. Lépe zachovalá severozápadní místnost má přímý vstup zvenčí prostřednictvím portálu v delší severozápadní zdi paláce. Většina klenby jihovýchodní místnosti spadla pod tíhou padajícího zdiva paláce při boření hradu v roce 1650. Dosud je tu možno vidět veliké bloky rozervaného zdiva. Demolici paláce přežilo pouze celé kratší severovýchodní průčelí a většina delšího severozápadního průčelí. Ze čtyř palácových věží dnes stojí jedině ta severní. Dále stojí také fragment východní věže. Ta při demolici vertikálně praskla od základu k ochozu. Oddělený severní fragment věže tak přežil její pád. V něm dnes můžeme pozorovat části výklenků. V prvním patře je vidět boční strana vstupního portálu, kterým se do věže vcházelo z paláce. Vstup do paláce byl v prvním patře severovýchodní zdi. Dnes tu jsou dva otvory. Ten jižní patřil nejspíše oknu, čemuž může napovídat náběh špalety. Z tohoto otvoru vedlo dosud patrné úzké schodiště v síle zdi dolů do přízemí východní věže. Vstupní otvor je ten severní. Tomu napovídá zděné podsebití na úrovni ochozu v rohu mezi palácem a severní věží. V pravé části vstupu je schodiště v síle zdi kterým se stoupá ke vstupnímu portálu do severní věže. U něj začíná dlouhé přímé schodiště v severozápadní zdi paláce, které vede do třetího patra. Schodiště původně ústilo do otvoru okna. Právě tady dnes ale severozápadní zeď paláce končí. Namísto okna je tu jen malá vrcholová plošina o délce 2 m. Z ní je dnes krásný výhled do okolí a na řeku Barrow. Ve třetím patře bylo možné přejít zpátky k severovýchodní zdi paláce. Tady je jedno veliké okno jehož otvor má na obou stranách schodiště v síle zdi. Těmi se stoupalo na ochoz paláce a věží. V severním rohu místnosti je vstup do věže a také schodiště v síle zdi kterým bylo možno sestoupit do velikého okenního otvoru ve druhém patře severovýchodního průčelí paláce. Severovýchodní zeď je tedy plná schodišť v síle zdi a sloužila jako hlavní přístupový uzel. Široká okna ve vyšších patrech severovýchodního průčelí naznačují že příčka končila v přízemí, nanejvýš v prvním patře. Ve třetím patře jsou na vnitřní straně severozápadní zdi patrné konzoly které podepíraly střechu. Ta byla po vzoru všech anglonormanských hradů v Irsku, Anglii a Walesu zapuštěna uvnitř zdiva paláce. Ochoz vedl kolem střechy na všech čtyřech stranách paláce. První patro mohlo spolu s druhým patrem poskytovat soukromí majiteli hradu. Přímý vstup ze vstupního portálu do třetího patra naznačuje veřejnou funkci tohoto podlaží. Mohl tu být veliký sál kde majitel hradu přijímal návštěvy. Mohly tudy také procházet stráže cestou na ochoz a dolů. Severní věž má pět podlaží. Její interiér je velmi různorodý. Temné obdélné přízemí bylo přístupné jedině otvorem v podlaze z prvního patra. První patro má kruhovou místnost. Zbylá tři patra jsou opět obdélná, jsou ale širší než přízemí a navíc jsou proti němu úhlově mírně pootočená. Nejvyšší místnost má navíc polygonální třístranný závěr na severní straně. Jádro hradu chránila obvodová hradba. Ta dnes stojí jedině na severovýchodní straně, proti předhradí. Je v ní dosud dobře zachovalá kulisová brána se segmentovým obloukem. Na jižní straně ji chrání půlkruhová bašta. Toto opevnění má dohromady pět protáhlých štěrbinových střílen (plunge loops). Ty jsou prodlouženy až téměř k zemi. Podobné protáhlé střílny má také hrad Mocollop v hrabství Waterford. Další zajímavostí je zachovalé kamenné schodiště na severní straně brány. To bylo postaveno v pravém úhlu proti hradbě a vedlo na její ochoz. Po průchodu bránou jádra hradu měl příchozí přímo před sebou bránu zděného předbraní paláce. To zabíralo prostor mezi severní a východní věží paláce. Z této brány je dnes patrná již jen pravá boční strana portálu na jižním konci hradby předbraní s drážkou pro hřeben. Jižní straně předhradí dominuje jednopatrový dvouvěžový branský dům (twin-towered gatehouse). V jeho čele stojí dvě půlkruhové věže, které mezi sebou svírají portál brány. Interiéry obou věží byly součástí interiéru domu. Věže jsou v obou podlažích klenuté. Vnější portál brány chránil hřeben s dosud patrnými drážkami. Branský dům později prošel výraznou přestavbou. Průjezd byl zazděn a z domu se tak stala plnohodnotná obytná stavba. Na západní straně domu byla v hradbě otevřena nová kulisová brána. Podobná situace nastala také na hradě Llansteffan ve Walesu. V severním rohu branského domu je patrná schodišťová šachta zaniklého točitého schodiště. Šachta má výrazně oranžovou omítku. Při vestavbě schodiště došlo k zazdění staršího okenního otvoru v severní zdi domu. Na východní straně má branský dům úzké boční křídlo. To bylo stejně jako branský dům obytné, na rozdíl od něj mělo ale dohromady čtyři podlaží. Silně zčernalá omítka křídla vypovídá o silném požáru. Boční křídlo mohlo být nejdéle obývanou částí hradu, patrně hluboko do 18. stol. a tedy dlouho po zániku hradu. Irové si z něj mohli udělat věžový dům (obytný donjon, velmi oblíbený druh tvrze). Hradba předhradí se na východní a severní straně několikrát lomí, možností flankování (bočního ostřelování) má ale velmi málo. Na severní straně byla v hradbě kulisová říční brána. Tou se chodilo k řece pro vodu. Teoreticky mohl být hrad po řece zásobován zbožím. Řeka je tu dnes hluboká až 2 m, v jiných úsecích je ale mělká. Hrad mohl mít vodou naplněné příkopy, dnes po nich ale nezbyly žádné stopy..

S velikou pravděpodobností šlo o Motte & Bailey (mottu s předhradím). Motty (uměle navršené hradní vrchy) byly v té době stavěny Anglonormany jako invazní hrady po zahájení okupace Irska v roce 1169. Pro nezletilost druhého barona z Offaly byl hrad s panstvím v letech 1203 – 1216 v královské správě. Král Jan poručil Meileru Fitzhenry, královskému sudímu v Irsku, aby hrad s panstvím předal do rukou Viléma Maršála. Tomuto slavnému šlechtici je dnes často připisována výstavba kamenného hradu (k jeho životu viz. historie hradu Goodrich). Hrad byl nejspíše postaven z královských peněz. V roce 1216 dosáhl Geraldův syn Maurice Fitzmaurice Fitzgerald, druhý baron z Offaly, dospělosti a ujal se otcových majetků. Po jeho smrti v roce 1257 byl dědicem nejspíše jeho vnuk Maurice. Po jeho smrti v roce 1268 koupil panství Vilém de Valence. Fitzgeraldové si ale dělali na panství nároky a časem je získali spět. V roce 1270 Irové vypálili téměř všechny hrady v Offaly. V roce 1279 sem kvůli irské vzpouře přitáhlo královské vojsko. V souvislosti s tím je zmíněna nová osada Leys (u hradu Lea). V roce 1297 dostal Jan Fitzthomas Fitzgerald peníze z královské pokladny na opevnění hradu Leige. V té době nejspíše vzniklo dnešní kamenné předhradí. V roce 1307 byl hrad znovu poškozen při irském útoku, osada byla vypálena. Východně od hradu byl při obnově postaven kamenný kostel. Ten byl v roce 1315 spolu s hradem a osadou vypálen skotským invazním vojskem pod vedením Eduarda Bruce, bratra skotského krále Roberta Bruce. V roce 1346 hrad opět vypálili Irové. V roce 1422 se jej zmocnil irský rod O’Dempsey. Fitzgeraldové jej drželi v letech 1452 – 1460, poté byli nevítanými pány opět O’Dempseyové. V roce 1641 začala v Ulsteru irská celonárodní vzpoura, která později přerostla v Irskou konfederační válku (1641-53), boj všech irských katolíků za nezávislost. V této době zároveň probíhala Anglická občanská válka (1642-51) mezi příznivci anglického krále (royalisty) a anglickým parlamentem. Hradu Lea se v roce 1641 zmocnil Jindřich O’Dempsey. Později padl do rukou anglického parlamentního vojska pod vedením lorda Lisle. Poté se jej zmocnilo irské konfederační vojsko pod vedením lorda Castlehavena. Toto přetahování nakonec vedlo ke zkáze hradu v roce 1650. Parlamentní vojsko jej zničilo za použití střelného prachu. Rod O’Dempsey v něm přechovával koně ještě na začátku 18. stol. Vzápětí nato jej ale biskup z Down pronajal Hektoru Grahamu. Ten žil v předhradí do roku 1737. Po něm byli do začátku 20. stol. nájemníky Evansové. Ti ale žili v blízkém domě (patrně dnešní zřícenina domu u silnice 150 m jižně od hradu)..