Dunamase

Na severní a jižní straně byl palác propojen spojovacími hradbami s obvodovou hradbou. Vzniklo tak jádro hradu v zadní západní části kopce s palácem v čele. Východní část kopce před palácem sloužila jako druhé předhradí. Níže ve svahu bylo na jihovýchodní straně kopce postaveno první předhradí. Ještě níže bylo před prvním předhradím předpolí, opevněné palisádou a příkopem. Palác pochází z konce 12. stol. Jeho jižní dvě třetiny zabíral velký sál s rozměry 21 x 14,4 m. Severní jednopatrová třetina obsahovala obytné prostory majitele hradu a jeho rodiny. Majitel tak mohl odejít od svého hodovního či jednacího stolu v severní části velkého sálu přímo do svých soukromých pokojů. Jižní část paláce byla zničena při boření hradu v polovině 17. stol. Svědčí o tom mohutné bloky urvaného zdiva. Zbylá severní část má dosud dva původní půlkruhové výklenky oken v prvním patře. V přízemí je patrná silná příčka mezi soukromou severní částí paláce a velkým sálem. Dnešní kamenné články v paláci a ostění vstupního portálu nejsou původní a hradu navíc nepatří. Dovezl je sir John Parnell na konci 18. stol. z jiných staveb, když si v paláci stavěl své sídlo. Pocházejí z 15. stol. Z konce 18. stol. je také zdivo severozápadního nároží paláce se schodištěm v síle zdi a příčka která dělila přízemí severní části paláce na dvě místnosti. Původní zdivo paláce je postaveno z nápadně velkých balvanů. Jeho základy chránil skarp ze začátku 13. stol, přistavěný na spáru k původnímu svislému líci zdiva. K paláci přiléhaly dva dosud patrné pravoúhlé přístavky. Oba mohly sloužit k ochraně vstupních portálů. Na místě možného západního vstupu je dnes veliká díra ve zdi. Východní přístavek chránil vstup situovaný v přízemí paláce, ten poskytoval vstup z druhého předhradí. Palác byl tedy nejspíše průchozí. Z obvodové hradby horního hradu dnes stojí její východní a jižní úsek. V jižní hradbě jsou patrné pozůstatky výpadní branky. Východní hradba je vedena po valovém opevnění hradiště. Brána do horního hradu stojí na místě původní brány hradiště. Má podobu pravoúhlé branské věže, výrazně vysunuté před linii hradby. Měla proto dobré flankovací schopnosti. Dosud stojí obě její boční zdi, které obsahují strážnice po obou stranách průjezdu. Čelo věže bylo zničeno při boření hradu. Strážnice jsou tak dnes otevřené do vnějšího prostoru. Mají valené klenby a štěrbinové střílny. Dvojice protilehlých střílen chránila průjezd. Ten byl dále zajištěn hřebenem a vraty. Dostatečné množství štěrbinových střílen obsahovala také spodní část hradby, další palebné pozice byly na ochozu. Přístupová strana hradu tak měla silné palebné zajištění. Severně od brány jsou v hradbě patrny přízemní pozůstatky obdélného domu. V něm byla původní starší druhá brána hradu, pocházející patrně z přelomu 12. a 13. stol. Branský dům byl plochostropý a patrně jednopatrový, před hradbu nevystupoval. Vnější portál brány byl po dokončení mladší branské věže zazděn. Do zazdívky byl vložen odtokový žlab na dešťovou vodu. Uvnitř domu byla nějakou dobu kovárna. Archeologický výzkum prokázal, že osídlení domu, stejně jako celého hradu, ustalo v polovině 14. stol. První předhradí má tvar trojúhelníku. Jeho hradba je mladší než opevnění horního hradu, k němuž byla na severní straně přiložena na spáru. Ve východním čele prvního předhradí stojí půlkruhová bašta s bránou. Portál brány s půlkruhovým obloukem bez ostění je situován v čele bašty. Nad průjezdem bylo obranné první patro. Bránu chránil příkop a padací most. V oblouku brány je dosud patrný otvor podsebití. Na vnitřní straně byla bašta nejspíše otevřená do předhradí. V pravoúhlém zlomu opevnění flankovala (poskytovala boční ostřelování) pouze jižnímu úseku hradby. Hradba samotná je nejlépe dochovaná na severní straně, přímo u brány. Jsou v ní patrné tři štěrbinové střílny..

Pevnost se stala sídlem klanu O’Mores, vládců království Leix. V letech 842 a 845 hradiště dobyli Vikingové z Dublinu. V roce 845 tu zabili Aeda, opata z Terryglassu, syna Dub dá Chrích. Hradiště může být ale mnohem starší. Podle některých zdrojů je zaznačeno jako Dunum na nejstarší mapě Irska od řeckého astronoma Klaudiose Ptolemaiose (Klaudia Ptolemaia) z období kolem roku 140 n. l. V roce 1170 pevnost vyženil Richard de Clare, přezdívaný Strongbow (Silný luk). Ten je dnes znám jako dobyvatel Irska. Král Leinsteru Diarmait MacMurchada jej pozval k invazi do Irska poté, co přišel o svůj trůn. Strongbow velel invaznímu vojsku Anglonormanů (více o Anglonormanech viz katedrála Nejsvětější Trojice v Dublinu). Odměnou za navrácení králova ztraceného trůnu byla ruka jeho dcery Aoife a po králově smrti celé jeho království Leinster. Diarmait [Dermit] je proto v Irsku znám jako zrádce, který pozval do Irska nejhoršího nepřítele irského národa. Diarmait zemřel v roce 1171. Strongbow jej následoval v roce 1176, svého království si tak dlouho neužil. Aoife mu porodila dceru Izabelu. Ta byla ve své době jako dědička otcova majetku nejžádanější nevěstou v celé Anglii. Král Richard I. Lví srdce (1189-1199) ji v roce 1189 zasnoubil s Vilémem Maršálem (1146/47-1219). Vilém byl nízkého šlechtického původu, postupně se ale vypracoval na nejmocnějšího anglického šlechtice. Sňatkem s Izabelou získal její dědictví. Hrad Dunamase ale ihned nezískal, od roku 1181 jej držel Meiler FitzHenry. Právě Meiler postavil nejstarší části dnešního kamenného hradu. V roce 1208 oblehl hrad Kilkenny, Vilémův hlavní rodový hrad v Irsku. Byl přitom zajat a uvězněn. Musel proto podepsat potupné příměří, v jehož rámci vrátil Dunamase Vilémovi a Izabele (zdroj: J. Bradley, C. Ó Drisceoil & M. Potterton, William Marshal and Ireland, Four Courts Press, 2021). Maršálové drželi Dunamase do roku 1245, kdy vymřeli po meči. Při dělení Leinsteru v roce 1247 jej získal Roger de Mortimer. V roce 1323 je hrad zmiňován jako vypálený po irském útoku. V roce 1342 zemřel Ir Laoighseach O Mordha. U příležitosti jeho smrti je uvedeno, že zničil castrum nobile de Dunmaske a zabral celé panství Mortimerů. Dunamase byl od té doby pustý. Irský rod O Mordha patrně držel panství po dobu následujících dvou století, v roce 1538 je totiž uváděn majitelem Piers Mac Maolsheachlainn O Mordha. V roce 1609 získal Dunamase Donat O’Brien, hrabě z Thomondu. V roce 1641, na začátku Irské konfederační války (1641-1653), obsadil hrad sir Charles Coote. Zdá se, že tehdy již dlouho pustý hrad byl stále vhodný k obraně, přinejmenším díky své vyvýšené poloze. V roce 1646 jej obsadil Eoin Rua ONeill. V roce 1650 jej ale potkal osud mnoha irských hradů, generálové anglického parlamentního vojska Hewson a Reynolds jej zbořili. Na konci 18. stol. si ve zříceninách hradního paláce postavil své sídlo sir John Parnell, poslanec irského parlamentu. Po jeho smrti v roce 1801 ale i to zpustlo. V současnosti je hrad majetkem státu a jeho zdivo bylo zakonzervováno..