
Muzeum přibližuje život na hradě - najdete zde zařízenou komnatu Kacsicsů, s voskovými figurínami hradního pána a jeho rodiny, zachycené v situaci kdy přijímají hosty. Komnata je zařízena jako ve 13. stol., v době, kdy byl hrad postaven. K vidění je také výstava zbraní z období 11. - 16. století s doprovodnými obrázky a texty nebo novodobá hradní kaple. Původní kaple, postavená patrně ve 14. stol., byla za turecké okupace upravena na mešitu a později zničena. Současná kaple, vytvořená podle kaple původní, byla vysvěcena 15. 8. 2006. Muzeum také nabízí možnost prohlédnout si plány a fotografie z průběhu rekonstrukce hradu nebo malý model hradu z období 13. stol.
Hollókő je jméno hradu i vesnice v pohoří Cserhát, v župě Nógrád na severu Maďarska. Vesnice si zachovala tradiční podobu z doby středověku, dodržují se zde dodnes starodávné zvyky, způsob odívání a místní obyvatelé mluví odlišným nářečím. Historie hradu se začíná po mongolské invazi v letech 1241-1242, kdy se král Béla IV. rozhodl nechat vybudovat pevnosti na ochranu proti dalšímu možnému vpádu drancujících vojsk. Výstavbu hradu na strmém skalním vrcholu nad vesnicí, jehož nejstarší část tvoří pětiboká věž, započali členové Illéské větve šlechtického rodu Kacsics ve 13. století. Roku 1310 je hrad prvně zmiňován v písemných pramenech jako "castrum Holokew“. Jak uvádějí písemné prameny, poté, co vymřela první dynastie vládnoucích Arpádů, začalo období nejistoty. Členové dynastie Kacsicsů z Illéské větve, Mihály, Péter, Lesták a Mikus, dali jejich čtyři hrady, stojící v Nógrádu - Hollókő, Bagylasko, Somosko a Sztrahora - Matúši… číst dále
Název Hollókő znamená v překladu „Havraní kámen“. Podle pověsti se jistý András z rodu Kacsicsů zamiloval do krásné panny z vesnice, ta ho ale jako ženicha odmítla. Unesl ji tedy a uvěznil na svém rozestavěném hradě. Chůva unesené dívky však byla čarodějka, která neváhala uzavřít smlouvu s ďáblem, aby ji osvobodila. Tak se stalo, že na ďáblův příkaz na sebe vzali jeho synové podobu havranů a odnášeli v noci z hradu kámen po kameni. Co bylo přes den postaveno, to v noci vždy zmizelo. Havrani odnášely kameny tak dlouho, až mohla uvězněná dívka uprchnout. Podle legendy dostal hrad i vesnice jméno podle těchto havranů, a symbolem obce se stal havran, držící v zobáku kámen.