© Viktor Maudr 12/2019
K šestibokému jádru s obvodovou zástavbou na jihu přiléhá rozsáhlé ohrazené předhradí. Jižnímu čelu jádra dominuje donjon o rozměrech 16,2 x 16,9 m a vysoký 32 metrů. Bývala to sedmipodlažní budova s armovanými nárožími a dvěma šnekovými schodišti v síle zdiva. Hlavní obytná prostora byla zřejmě ve 3. podlaží. V roce 1751 se zřítila vrchní část věže. Vstup do jádra je od jihu bránou s předbraním, ve kterém je vjezd i branka pro pěší s vpadlinami pro stěžejkový most, koruna zdiva je zdobena půlobloučkovou atikou. Ostění i armování je ze žlutého pískovce, které kontrastuje s černým zdivem. Brána pochází zřejmě ze 17. století, znovu upravena byla v 60. letech 20. století. Vpravo od brány pod donjonem je zbytek polygonální bašty pravděpodobně ze 16. století, kdy byly také postaveny dvě protáhlé půlkruhové bašty na východě a západě jádra. V severozápadní části jádra přiložený ke kurtině stojí dlouhý zalomený… číst dále
V roce 1155 je v papežské bule zmiňováno hradisko (pouze dřevohlinité) jako součást wrocławaké diecéze. K roku 1245 je pak doloženo jako kastelánie. V roce 1320 jej legnický kníže Bolesław III. prodal rytíři Swolowi Boźiwojovi (Busewoi). V roce 1470 vykoupil zdejší zboží kníže Fryderyk I. – ten zde nechal v letech 1473–1487 postavit věž, která měla být podobná věži v Legnici. V roce 1502 postoupil hrad český král Vladislav Jagellonský zpět legnickým knížatům, nakonec jej obdržel Fryderyk II., který jej začal přestavovat a hrad se stal jeho oblíbeným sídlem. V roce 1538 pak připadl knížeti Fryderykovi III. Po vymření legnických Piastowců ztratil na významu. V době třicetileté války zde byla usazena Valdštejnova císařská armáda, v roce 1646 bylo ale přistoupeno k bourání fortifikací. V polovině 18. století byl hrad už ruinou. Na počátku 19. století proběhla první konzervace a romatická dostavba ruin za hraběte Johanna… číst dále
|
Přihlášení |
