Pohled na palác a nádvoří od severu.
© Pavel Semple, 08/2013
Zříceniny hradu Evol se nacházejí hluboko v Pyrenejích na hřbetu kopce nad stejnojmennou vsí v nadmořské výšce téměř 900 m. Do Evolu lze dojít 2 km pěšky ze sousední vsi Olette, která leží na trase autobusu a vlaku z Perpignanu do Mont-Louis. Autobusová linka má číslo 560 a jízdné stojí pouhé 1 Euro.
Vlaky jsou samy o sobě turistickou atrakcí. Úzkorozchodná trať z Villefranche de Conflent (pokračování tratě o normálním rozchodu z Perpignanu) stoupá přes Olette vysoko do hor do Latour-de-Carol. Vlaky na této trati jsou známy pod jménem Le Train Jaune (Žlutý vlak). Soupravy jsou žluté a elektrické vozy mají napájení ze třetí koleje.
Vesnice Evol má původní středověký ráz s kamennými domy a úzkými uličkami. Na jejím konci pod hradem stojí románský kostelík Saint André. Hrad je stranou zájmu turistů, takže návštěvník má šanci na klidnou prohlídku. Probíhají tu drobné záchranné práce, zatím omezené na vyklízení sutě. Místo je vhodné k divokému táboření.
Hrad má čtverhrannou dispozici o stranách dlouhých přibližně 40 m. V každém jeho nároží stála válcová věž. Severní strana hradu měla navíc i hlavní válcovou věž uprostřed své délky. ...Na této straně terén prudce stoupá, takže hlavní věž zajišťovala obranu zranitelné části hradu. Podle české hradní terminologie se jedná o tzv. francouzský kastel. Půdorys hradu se částečně podobá českému Konopišti. Dnes zcela zaniklá vstupní brána byla na jižní straně nad vesnicí. Hrad má také dvě dosud zachovalé výpadní branky ve východní a západní kurtině (hradbě mezi dvěma věžemi). Palác stál podél západní kurtiny. Měl jen jedno patro nad plochostropým přízemím. Jeho obvodové zdi jsou dnes stále dobře zachovalé s výjimkou zaniklé části jižní strany. Na západní straně paláce (v kurtině) jsou úzké štěrbinové střílny. Protější nádvorní strana má otvory vstupních portálů a oken. Přízemí paláce přetínaly nejméně čtyři příčné oblouky (nejspíše na pilířích). Jejich šmorcování je dosud patrné spolu s výběhy oblouků po obou stranách interiéru. O ně se opírala podlaha prvního patra. V pozdější době byly do paláce vestavěny dvě plné zděné příčky, ta severní dosud přetíná i první patro. Severní konec paláce mohl sloužit jako kuchyně, jsou zde patrné zbytky krbu či pece. Válcové věže hradu jsou dnes velmi špatně zachovalé s výjimkou věže severozápadní. Ta má temné přízemí s klenbou vysoko nad zemí. Uprostřed klenby je otvor. Klenba i otvor v ní jsou provedeny velmi hrubě a jde o pozdější vestavbu. Přízemí této věže je dnes přístupné proraženým otvorem zvenčí, původně bylo přístupné jen shora. Budí dojem ideální hladomorny. Horní patro má vstupní portál vysoko nad zemí. O existenci hlavní věže v severní kurtině dnes nad zemí svědčí jediný fragment zdiva a návštěvník stráví chvíli pobíháním, pokud se chce ujistit, že se opravdu jedná o válcovou věž..
Hrad nechal postavit Guillem I. ze So krátce po roce 1260 na aragonské straně nové hranice mezi francouzským a aragonským královstvím. Hranice se tehdy posunula k jihu na základě smlouvy z Corbeil, podepsané v roce 1258. Po roce 1343 si vikomti ze So postavili nový hrad La Bastide v údolí řeky La Tet nedaleko od Olette. ...Na starém hradě pak byla již jen vojenská posádka a budovy hradu sloužily jako zemědělské skladiště. Oba hrady navzájem komunikovaly kouřovými signály prostřednictvím kamenné strážní věže situované 2 km jižně od starého hradu. Nejpozději v roce 1659 se hrad s okolím ocitl ve Francii po posunu hranice dál na jih na základě Pyrenejské smlouvy. Tou dobou byl hrad pravděpodobně již dlouho pustý. Po francouzské revoluci se stal státním majetkem a v roce 1812 byl prodán do soukromých rukou. Teprve v roce 1990 se jeho zřícenina stala obecním majetkem vesnice Olette a místní části Evol..
|
Přihlášení |
