Dunluce Castle

Ve vnitřním prostoru hradu stál volně obdélný palác. Vstup byl stejně jako dnes na jihozápadní straně úzkou skalní šíjí. Hradní útes je jinak zcela nepřístupný, na jižní a východní straně jej od okolí dělí hluboká přírodní rokle. MacDonnellové hrad přestavěli poprvé v pol. 16. stol. Původní bránu nahradila obdélná branská věž s úzkým portálem a předbraním. Nejvyšší části obou jižních nároží věže nad vstupem zdobily drobné válcové věže na konzolách. Jejich spodní partie jsou dosud patrné. Jedná se o rize skotský architektonický prvek, který nenechal nikoho na pochybách o skotském původu majitelů. V této době vzniklo také obdélné kamenné ohrazení zadního severního konce útesu. Druhou přestavbu hradu zahájil Sorley Boy MacDonnell v 80. letech 16. stol. v duchu renesance. Starý palác byl zbořen a na jeho místě vznikla zahrada. Nový, poněkud menší obdélný palác vznikl dál na sever na okraji zahrady. Na jižním konci zahrady byla podél jižní hradby postavena lodžie s přízemní arkádou. Odtud se panstvo kochalo pohledem na zahradu. Pilíře arkády byly odhaleny při archeologickém výzkumu a k vidění jsou i dnes. V zadní části hradu vzniklo nové dlážděné nádvoří s obytnými budovami na obou jeho bočních stranách. Obytná funkce se tak přesunula do zadní severní části hradu. Na začátku 17. stol. zahájil Randal MacDonnell další přestavbu. Na místě zahrady nechal postavit nový velkolepý palác o půdorysu písmene L. Jeho jižní část byla obytná, severní část zaujímal velký sál. Palác dosud stojí v plné výšce a je dominantou hradu. Jižně od hradu bylo postaveno nové kamenné předhradí. To bylo od hradu odděleno přírodní roklí a nemělo žádnou přírodní ochranu před útokem. Stál tu pivovar, stáje a obdélná budova s pokoji pro hosty, doslova účelově postavená ubytovna. V této době vznikla také osada před hradem. Předhradí je dodnes dobře zachovalé a na jeho jižním konci je pokladna. Parkoviště se nachází asi 50 m na jih od předhradí. Před hradem je možno odbočit pěšinou doprava a sejít po schodech do rokle pod hradem. V rokli je vstup do rozměrné jeskyně, která se táhne pod hradem od jihu na sever napříč hradním útesem a na severu se otevírá přímo do vod Atlantiku. Za klidného počasí bylo možné zajet malou lodí až do jeskyně a vyložit zboží. Hrad s osadou ale silně postrádal pořádný přístav..

Nedaleké hradiště Dunseverick (později hrad) bylo jedním z center tohoto království. Jediným hmatatelným pozůstatkem možného hradiště je zachovalá souterraina, člověkem vytvořená podzemní chodba. Slovo souterrain pochází z francouzského sous terrain (podzemí). V češtině je toto slovo používáno jako suterén. Soutarrainy se v Irsku stavěly v období 9. a 10. stol. Předpokládaným důvodem jejich vzniku byla ochrana před nájezdy Vikingů. Úkryt v podzemí mohl často představovat jedinou možnou obranu. Další funkcí mohla být úschova potravin a cenností, opět ale nejspíše před Vikingy. Přesný účel jejich vzniku ale není znám. Hrad byl založen rodem MacQuillanů na samém konci 15. stol. Z této doby pocházejí dvě válcové věže na východní straně. První písemná zmínka o hradě je z roku 1513, kdy jej O’Donnell vzal synům Garretta MacQuillana a předal jej synům Waltera MacQuillana. Ve 40. letech 16. stol. bojovali MacQuillani s bratry Jakubem, Sorley Boy, Collem a Angusem MacDonnell, potomky skotského rodu Mac Donaldů. Tito bratři se usadili na severu Irska jako žoldáci a postupně obsadili celé pobřeží. Někdy v pol. 16. stol. získali také hrad Dunluce a zahájili jeho rozsáhlou přestavbu. Anglická královská správa v Dublinu sledovala sílící moc MacDonnellů s nevolí. Shane O’Neill, irský šlechtic, proti nim vytáhl v roce 1564. V následujícím roce byl úspěšnější, vyhrál bitvu u Glentasie, při níž byl Angus MacDonnell zabit a Jakub MacDonnell smrtelně zraněn. Shane poté obsadil hrady Dunluce a Dunseverick. Sorley Boy byl na hradě Dunluce uvězněn. MacDonnellům se ale podařilo obnovit kontrolu nad majetkem po zavraždění Shana O’Neilla. Potíž byla také v tom že MacDonnelové dostávali vojenskou pomoc ze Skotska, nebylo tak vůbec jednoduché je vypudit. Anglická královská správa se obávala, že by mohli poskytnout vojenskou základnu pro skotskou invazi do Irska. Angličani hrad obsadili v roce 1584, Sorley Boy jej ale dobyl zpět v následujícím roce a Angličany pobil. Podařilo se mu to infiltrací hradní posádky svými muži. S jejich pomocí pak Skoti vylezli po provazech na hradby. Sorley Boy poté odcestoval do Dublinu, kde padl k nohám královského místodržícího a žádal o odpuštění. Tato strategie mu vyšla a tak získal svůj majetek zpět. Měl pak klid na to, aby v letech 1585-1590 podruhé přestavěl hrad Dunluce. Zemřel někdy v roce 1589 nebo 1590. V roce 1588 poblíž hradu ztroskotala španělská válečná loď Girona. Ta byla součástí španělské válečné flotily. Španělům se nepodařil útok na Anglii a jejich lodě při obeplouvání Skotska a Irska ve špatném počasí postupně jedna za druhou ztroskotaly. MacDonnellové prodali vše, co se dalo z lodě zachránit a prodat. Děla byla nainstalována na hradě a výnosy z prodeje posloužily na jeho opravu. V roce 1603 nastoupil na anglický trůn skotský král Jakub I. Tím byly nesváry se skotským klanem MacDonnellů vyřešeny. Král potvrdil Randalu MacDonnell jeho práva a majetky na severu Irska. V této době se také podařilo anglické a skotské vládě nadobro zlomit odpor irských šlechticů a nastartovat proces osídlování Ulsteru skotskými usedlíky. Právě tento proces je dnes příčinou existence Severního Irska a všech s tím spojených konfliktů. MacDonnellové samozřejmě osídlení svého území skotskými osadníky podpořili. Irové byli vytlačeni do oblastí s málo kvalitní půdou. V roce 1620 se stal Randal MacDonnell prvním hrabětem z Antrimu. Jeho panství prosperovalo, o čemž svědčí vznik malé osady a zahrady před hradem. Randal zemřel na hradě 10.12.1636 a celé panství zdědil jeho nejstarší syn stejného jména. Ten se v dubnu 1635 oženil s Kateřinou Villiers, vdovou po vévodovi z Buckinghamu. Oba žili nad své poměry a ke konci třicátých let nahromadili dluh ve výši 40000 liber. V roce 1641 začala v Ulsteru irská vzpoura proti anglické nadvládě. Ta pak přerostla v Irskou konfederační válku, která nakonec vedla k invazi anglického parlamentního vojska do Irska pod vedením Olivera Cromwella v roce 1649. Hrad byl v roce 1641 opevněn a střežen posádkou pod vedením kapitána Digby. Povstalci požadovali, aby se hradní posádka vzdala, poté co byli odmítnuti, vypálili osadu před hradem. Randal MacDonnell přicestoval na hrad v dubnu 1642, aby s rebely vyjednával a situaci na severu uklidnil. Namísto toho byl hrad rebely obsazen a Randal byl uvězněn v Carrickfergusu, odkud pak utekl přestrojen za žebráka. V roce 1643 se ale vrátil, byl znovu uvězněn v Carrickfergusu a znovu utekl. Oliver Cromwell po svém vítězství v Irsku odměnil své vojáky Randalovým majetkem. Randal nakonec získal své panství zpět v restitucích v roce 1663. Cromwellovi noví osadníci se ale báli o získané majetky v důsledku Randalovy restituce. Dne 13.11.1663 došlo k šarvátce na trhu v městečku před hradem, když se nový majitel pozemků Tristram Beresford snažil předběhnout hraběcího výběrčího daní. Celou situaci pak uklidňoval velitel hradní posádky. V roce 1671 psal sv. Oliver Plunkett, arcibiskup z Armagh, že na hradě strávil tři dny jako host Randala MacDonnella. Uvedl také, že hrad je honosné sídlo na vysoké skále. Doba slávy hradu byla ale u konce. Dunluce po válce od poloviny 17. stol. skomíral. Cromwellovi vojáci rozebrali a prodali, co se dalo, okna, dveře a olovo ze střech. Stejně si počínali i na jiných hradech, například na hradě Kenilworth v Anglii. Vzhledem k tomu, že hrabě stále přijímal hosty, musel být Dunluce provizorně opraven. V 80. letech 17. stol. byl i s městečkem nadobro opuštěn. Jednou za rok se pak v opuštěném městečku konal trh, a to až do 40. let 18. stol. Trh byl proslulý opilstvím a výtržnostmi. Od 18. stol. byl hrad námětem malířů a cílem rostoucího množství cestovatelů. V roce 1928 přešel do státní památkové péče. V té době byl zahájen program konsolidace hradních zřícenin..