Castellcir

Severní čelo hradní skály, zvané La Popa (Záď). Na vrcholu skály stojí románská kaple.

© Pavel Semple 10/2019

Zřícenina hradu zaujímá plochý vrchol protáhlého skalního suku. Skála je asi 100 m dlouhá a 10 m široká. Na všech stranách má svislé skalní stěny. Všechny tři strany severovýchodního čela skalního suku jsou převislé. Skála má proto jméno La Popa (Záď). Útok ztečí tedy nepřicházel v úvahu. Skalní suk zaujímá vrchol horského hřbetu, který od severovýchodu k jihozápadu postupně klesá. Na severovýchodní straně je před ním ploché sedlo, terénní převýšení proto začíná několik desítek metrů od hradu. Jádro hradu bylo rozděleno na dvě samostatné části. Mezi nimi je ve středu dispozice obdélný dvoupatrový palác. Jeho délka odpovídá šířce hradní skály. Vstupní brána s půlkruhovým obloukem a ostěním je situována v úzkém západním čele paláce. Přístup k ní umožňuje kamenná rampa se schodištěm, přistavěná bočně ke skalní stěně. Valeně klenuté přízemí paláce o rozměrech 7.8 x 4 m sloužilo jako vstupní sál. Zdi sálu mají sílu 1,35 m (zdroj:…  číst dále

Na začátku 11. stol. hrad patřil benediktinskému klášteru Sant Benet de Bages, který dosud stojí v katastru města Sant Fruitos de Bages (asi 25 km západně od hradu). Hrad je v klášterních listinách zmiňován pod jménem Castellcirvio poprvé v roce 1014. V letech 923 a 1020 je zmiňován hrad Tennes. Mohlo jít o starší jméno hradu nebo o starší hrad na místě Maurské věže (1 km jihozápadně od hradu). V roce 1032 založil Gerard z Castellcir nový kostel sv. Ondřeje, který dosud stojí o samotě v lesích asi 2 km jihozápadně od hradu. Jeho syn Guillem Gerard ve svých listinách uvedl, že byl vychován v klášteře Sant Benet a že tamní opat Miró byl jeho příbuzný. Jeho otec Gerard zcizil Castellcir a některé další klášterní majetky. Guillem je proto v roce 1070 klášteru vrátil. V letech 1113-1120 odváděl Bertran z Castellcir dávky klášteru Panny Marie v l’Estany (přibližně 5 km severozápadně od hradu). Páni…  číst dále