Bothwell

Na severní a východní straně ale terén žádnou ochranu neposkytoval. S výjimkou jižní strany hrad chránil pouze obvodový příkop. Bothwell byl v polovině 13. století plánován jako pětiboký francouzský kastel. Brána v severním cípu měla být sevřena mezi dvěma válcovými věžemi. V západním cípu byl nad ohybem řeky postaven válcový donjon (obranná a obytná věž), který byl hlavní obytnou a flankovací věží kastelu. Do konce 13. století byla kromě donjonu postavena i jihozápadní Vězeňská věž s šestibokým interiérem a krátká kurtina mezi ní a donjonem. Pro Waltera Murray a jeho syna Viléma byla stavba hradu příliš velkým soustem. Další válcové věže měly stát i v obou zbývajících rozích pětiúhelníku. Zbylý obvod hradu byl ale postaven jen do výšky 1 m. Základy nedokončených válcových věži a před nimi vyhloubený příkop jsou v předpolí hradu dosud patrné. Patrně Angličané na začátku 14. století hrad provizorně uzavřeli na severní a východní straně hradbou bez věží. Zmenšili přitom plochu hradu o více než polovinu. Hrad tak získal svůj dnešní rozsah a obdélný půdorys, přičemž krátká západní strana obdélníku s donjonem uprostřed je dvouramenná. Namísto francouzského kastelu měl Bothwell donjonovou dispozici. Čtyřpodlažní donjon byl samostatně bránitelný. Měl vlastní kruhový vodní příkop, přepažený na jihu a severu obvodovou hradbou. V jižní hradbě je patrný otvor k regulaci odtoku vody, která cestou ven navíc splachovala latríny. V přízemí donjonu je 6 m hluboká studna. Vstupní portál v prvním patře měl hřeben a padací most. Donjon má průměr téměř 20 m a sílu zdi v přízemí téměř 5 m. Interiér byl osmiboký. Po částečném zboření v roce 1337 zůstala stát pouze jeho východní polovina. Archibald Douglas (1330-1400), třetí černý hrabě z Douglasu, někdy po roce 1362 zničený donjon provizorně opravil. Jeho stojící polovinu na západě uzavřel mnohem tenčí přímou zdí. Původně osmiboký interiér tak poskytl mnohem menší nepravidelně šestiboké obytné místnosti. V severovýchodním rohu opevnění byla náhradou za zničený donjon postavena obytná čtverhranná flankovací věž s latrínami (nový donjon). Vstupní portál věže v prvním patře chránil stěžejkový padací most, vzápětí zrušený při stavbě velkého sálu. Brána do hradu byla na severní straně nádvoří, kde stála částečně vysunutá čtverhranná branská věž. Vnitřní prostor hradu byl patrně rozdělen na předhradí (v západní polovině s válcovým donjonem) a jádro hradu. Bránou na severu se vjíždělo přímo do hradního jádra. Vozy se zbožím mohly pokračovat kulisovou bránou v dělící hradbě do předhradí. Služebnictvo a vojsko jinak vstupovalo do předhradí výpadní brankou v jižní hradbě. Tudy se do hradu vynášelo zboží z lodí na řece Clyde. Archibald Douglass (1369-1424), čtvrtý černý hrabě z Douglasu, dokončil přestavbu hradu na začátku 15. století. V jihovýchodním rohu nechal někdy po roce 1400 postavit čtyřpodlažní obytnou válcovou flankovací věž s šestibokým interiérem. Na krátké východní straně nádvoří byl postaven velký sál, kvůli kterému musel být zrušen padací most SV věže. Mezi sálem a jižní hradbou stála u jihovýchodní věže hradní kaple s plochým závěrem. Její kněžiště z obvodu hradu nevystupovalo. Na jižní straně nádvoří stál palác, na severní straně kuchyně. SV věž tehdy přišla o svou hlavní rezidenční funkci. Čtvrtý hrabě ji ignoroval a přesunul obytnou složku hradu do paláce u jižní hradby a do JV věže. Vysoký urozený konec velkého sálu s jeho hlavním hodovním stolem byl proto také na jižní straně. Odtud měl chodbou podél hradby přímý vstup do JV věže. Nádvorní pavlač spojovala sál s kaplí a jižním palácem. Hosté, kteří neseděli s hradním pánem u jeho hlavního stolu, vstupovali do velkého sálu na severní straně. Tudy bylo také přinášeno teplé jídlo z kuchyně. Nápoje a studené pokrmy mohly být uloženy v prvním patře SV věže, byly by tak snadno po ruce. Sál byl bez krbu, oheň byl udržován v ústředním ohništi na podlaze nebo v železných koších. Kouř unikal ventilačním otvorem v sedlové střeše sálu. Z dřevěné galerie na severním konci sálu hráli muzikanti. Branská věž byla spolu se severovýchodní věží na začátku 18. století zbořena. Vnitřní zástavba s výjimkou velkého sálu a kaple zanikla. Kvádrové zdivo hradu je z červeného pískovce. Spolu s anglickým hradem Kenilworth se Bothwell řadí mezi přední červené hrady v Británii. Po dlouhé stavební a válečné peripetii nakonec přeci jen získal podobu kastelu..

V polovině 13. století zdědil panství jeho vnuk Walter Murray, který zahájil stavbu nového hradu nad řekou Clyde. Po jeho smrti někdy kolem roku 1278 pokračoval ve stavbě jeho syn Vilém. 30. března 1296 zahájil anglický král Eduard I. (1272-1307) válku se Skotskem, která nakonec trvala tři století. První fáze války je známá jako první válka za skotskou nezávislost (1296-1328). Vilém Murray byl Angličany zajat v bitvě u Dunbaru. Hrad nebyl dokončen, stál pouze válcový donjon, malá válcová Vězeňská věž a krátká hradba mezi nimi. Zbylý obvod hradu stál jen v základech. Angličané proto neměli s jeho obsazením žádné větší problémy. V roce 1298 jej oblehlo skotské vojsko. Po 14 měsících obléhání byl hrad dobyt. Velitel hradní posádky Štěpán Brampton pak strávil tři roky ve skotském vězení, většina jeho posádky ale během obléhání zahynula. Angličané v počtu 6800 mužů Bothwell v září 1301 znovu dobyli. Trvalo jim to necelý měsíc. Obléhání bylo technicky náročné, Angličané za tu dobu postavili dřevěný most přes řeku a silnici ke hradu. Po ní pak dovezli ke hradu obléhací stroje. Největší z nich byla dřevěná obléhací věž na kolech s padacím mostem v koruně. Z ní Angličané útočili na ochoz hradu. Věž zhotovil v Glasgow králův dvorní inženýr Štěpán Truhlář (le plumer). Ke hradu ji po kusech dovezlo nejméně třicet povozů. Král Eduard I. osobně dohlížel na poslední čtyři dny obléhání. 24. září bylo po všem a obléhací věž byla na cestě ke hradu Stirling. Bothwell byl svěřen Aymeru de Valence, druhému hraběti z Pembroku, který se stal anglickým královským místodržícím ve Skotsku. Hradní donjon se stal jeho velitelstvím, nese proto jméno Valencova věž. V roce 1311 byla hradní posádka složena ze 60 mužů, polovinu tvořili rytíři a druhou lučištníci. Angličané mohli v této době narychlo uzavřít kamenné opevnění nedokončeného hradu. Oproti původním plánům byl ale hrad výrazně menší. V roce 1314 porazil skotský král Robert Bruce Angličany v bitvě u Bannockburn. Velitel hradu Walter FitzGilbert pak předal hrad Skotům bez boje. Skoti navíc dostali tučné výkupné za anglické šlechtice, kteří se na hradě schovali. Během druhé války za skotskou nezávislost (1332-1357) Angličané v roce 1336 hrad znovu obsadili. Bothwell se stal znovu anglickým velitelstvím ve Skotsku. V listopadu a prosinci 1336 na hradě pobýval anglický král Eduard III. (1327-1377). Ondřej Murray, právoplatný dědic hradu, v následujícím roce Bothwell oblehl a dobyl za použití obléhacích strojů. Západní polovinu donjonu pak přikázal zbořit, aby nepřítel nemohl hrad znovu použít. Hrad pak zůstal po dobu přibližně 25 let pustý. V roce 1362 se Joana Murray provdala za Archibalda Douglase (1330-1400), třetího černého hraběte z Douglasu, který zahájil opravu zbořeného hradu. V práci pokračoval jejich syn Archibald (1369-1424), čtvrtý černý hrabě z Douglasu. Vilém Douglas (1424-1440), šestý černý hrabě z Douglasu, byl spolu se svým mladším bratrem Davidem zavražděn na hradě Edinburghu. Kancléři Vilému Crichtonovi se nelíbila síla rodu Douglasů, pozval proto oba chlapce do Edinburghu na večeři. Po jídle byli oba v přítomnosti desetiletého skotského krále Jakuba II. (vládl 1437-1460) popraveni. Tato událost je dnes známa jako Černá večeře. Z jejich popravy měl největší prospěch jejich strýc Jakub Douglas (1371-1443), sedmý černý hrabě z Douglasu. Král Jakub II. (1437-1460) pro změnu osobně zavraždil jeho syna Viléma Douglase (1425-1452), osmého černého hraběte z Douglasu. Mladší syn Jakub Douglas (1426-1491), poslední devátý černý hrabě z Douglasu, povstal proti králi. V roce 1455 utekl do Anglie a jeho majetky byly zkonfiskovány. Hrad poté měnil majitele. V roce 1492 jej získal Archibald Douglas (1449-1513), pátý červený hrabě z Angusu. Tato druhá linie Douglasů měla hlavní sídlo na hradě Tantallon. V Bothwellu Červení Douglasové hostili skotské krále Jakuba IV. (1488-1513) a Jakuba V. (1513-1542). Archibald Douglas (1653-1712), první hrabě z Forfar, nechal zbořit branskou věž a severovýchodní věž hradu. Takto získaný kámen použil na stavbu nového zámku Bothwell Castle. Archibald Douglas (1692-1715), druhý hrabě z Forfar, zemřel v bitvě u Sheriffmuir. Jeho majetek zdědil Archibald Douglas (1694-1761), první vévoda z Douglasu. V roce 1935 byl hrad převeden do rukou státní památkové péče. Následně byla provedena kompletní konzervace zdiva..