Leden býval měsícem odpočinku, mrazu, obav o živobytí, ale také měsícem naděje a lidových mouder

Vítám v novém roce všechny příznivce historie. Leden je nejen začátkem nového kalendářního roku, ale také, jak již sám jeho název napovídá, měsícem ledu, a tedy i mrazu a sněhových pokrývek, jež halí přírodu i lidská obydlí. Alespoň takto by to mělo být. Mnohaleté sledování počasí nám však ukazuje, že lednové teploty mají meziročně spíše vzrůstající tendenci

Starý kalendář
Starý kalendář
pixabay.com/ Amber_Avalona

Nejteplejší a nejchladnější leden za posledních 63 let

Z dlouhodobého monitorování průměrných teplot je patrné, že nejchladnější byl leden 1963, kdy průměrná jeho teplota dosahovala -10,1° C, zatímco nejteplejším začátkem roku byl leden 2007 s průměrem 3,3°C. Na první pohled by se rozpětí mezi těmito dvěma údaji mohlo zdát malé, ale opak je pravdou. Rozdíl průměrných teplot 13,4°C je opravdu značný.

Mrazivé lednové počasí
Mrazivé lednové počasí
pixabay.com/ IgorSchubin

Nejstarším kalendářem býval kalendář římský

Mnohé z vás možná překvapí i skutečnost, že ne vždy býval leden začátkem kalendářního roku.  Až do roku 45 před naším letopočtem byl novoročním měsícem březen. Tehdy platil římský kalendář, jehož úplně první verzi vytvořil roku 753 př. n. l. zakladatel Říma, Romulus. Podle něj kalendářní rok kopíroval rok zemědělský. Začínal tedy měsícem březnem a končil na začátku zimy, v době ukončení polních prací. Pokud máte dojem, že v tom případě musel být rok kratší, máte pravdu. Míval pouhých 10 měsíců.  O 51 dní ho prodloužil až Romulův nástupce, druhý král Říma, Numa Pompilius. Ovšem ani tento krok neudělal zmatkům v kalendáři přítrž.

Numa Pompilius
Numa Pompilius
© Mac9 12/2006

Juliánský kalendář byl ve své době nejpřesnějším na světě

Velkou kalendářní reformu provedl až roku 46 př. n. l. Julius Caesar. Byl to známý vojevůdce, ale taky jeden z nejmocnějších lidí celé antické historie. Přináležel mu i titul „Pontifex maximus“, což přeloženo do dnešních „hodnot“, byla funkce papeže. A právě ta mu udělovala právo změnit kalendář a pokusit se v něm „vychytat“ mnohé nesrovnalosti. Nebyl na to však sám. Caesar si na pomoc povolal proslulého řeckého astronoma Sósigena z Alexandrie. Výsledkem jeho práce byly mnohé změny, ale i tak musel být kalendář ještě pár dalších let upravován až do jeho definitivní podoby z roku 8 před n. l. Na rozdíl římské verze rok konečně začínal stejným datem, které se shodovalo s datem shodným s každoročním nástupem nově zvolených římských konzulů do svého úřadu. Velkým úspěchem bylo i zavedení tzv. přestupného roku, o což se již dříve bezúspěšně pokoušeli i staří Egypťané. Kalendář, jemuž se podle Caesara začalo říkat Juliánský, byl uznávaným mistrovským dílem, které zůstalo platné po mnoho dalších století, v podstatě až do konce 16. století a v některých zemích ještě déle.

Julius Caesar na koni - obraz malíře Jaques de Gheyn II z roku 1629
Julius Caesar na koni - obraz malíře Jaques de Gheyn II z roku 1629
© Treker 6/2019

Denár s Pontifex Maximus Julius Caesar
Denár s Pontifex Maximus Julius Caesar
© Zlé bobule 10/2007

Gregoriánský kalendář platí i dnes

Další reformu kalendáře vyhlásil až v únoru 1582 tehdejší italský papež, Řehoř XIII. Upravil nepřesnosti v přestupnosti let a přizpůsobil jej astronomickým skutečnostem. I on si na úpravu kalendáře povolal dva učence, bratry Liliovy, jejichž návrh byl podstoupen několikaletému zkoumání. Poté byl schválen komisí i samotným papežem. Kalendář byl pojmenovaný podle papeže, gregoriánský (neboli řehořský) a jeho zavádění provázely mnohé zmatky. V roce vyhlášení reformy jej přijalo pouze několik katolických států, jako byla Itálie, Portugalsko, Španělsko nebo Polsko. České země jej akceptovaly až v roce 1584 za vlády císaře Rudolfa II. Posledním českým městem, jež odsouhlasilo přijetí gregoriánského kalendáře, byla Kadaň v roce 1588. Některé protestantské země se tomu ještě dlouho bránily, a přijaly ho za svůj až třeba ve 20. století.  Jak již bylo zmíněno, neobešlo se zavedení nového kalendáře bez průvodního chaosu a mnohých kuriózních situací. Jednou z nich je například příběh pohlednice zaslané v roce 1906 z Dánska, kde již platil gregoriánský kalendář, do Ruska, v němž používali ještě kalendář juliánský. Pohlednice byla odeslána z Dánska dne 24. července 1906 a do Ruska dorazila 14. července 1906.

V současné době je však gregoriánský kalendář celosvětově používaným systémem pro počítání času.

Časomíra
Časomíra
pixabay.com/ Ailes

Leden býval měsícem odpočinku od fyzicky těžkých prací

Měsíc leden býval dříve považován za měsíc odpočinku, jelikož se nedalo pracovat v lese ani na poli. Slovo „odpočinek“ bylo však zavádějící. Žádné válení se na peci! Dokud to počasí umožnilo, opravovala se lidská stavení, zvířecí příbytky a stroje a náčiní se chystaly na příští sezónu. Pouze v dobách třeskutých mrazů se lidé přesouvali dovnitř stavení. Byla to doba, kdy se členové rodiny sesedli u rozehřátých kamen a za zvuku praskajících polínek si vyprávěli pohádky i tajemné příběhy. Tehdy se rodily dodnes používané báje a pověsti. I přes nelehkou dobu to býval čas všemi milovaný. Ženy jej využívaly na předení přízí, draní peří, tkaní koberečků, šití, vyšívání, paličkování nebo pletení proutěných košíků. Pánové se věnovali práci se dřevem nebo proutím a pod jejich rukama vznikaly vařečky, měchačky, hrábě či košťata nebo třeba oblíbené pantofle, zvané dřeváky. Ručně se vyráběly i střešní šindele. Prodej těchto výrobků byl často jediným zimním zdrojem příjmů.

Stará chaloupka
Stará chaloupka
pixabay.com/ jirigoralski

Vlci v zimě
Vlci v zimě
pixabay.com/ noahherrera

Leden – měsíc vlka

Východní Slované nazývali leden - měsícem vlka. Proč, to není zcela jisté, ale možná to souviselo právě s lednovou tuhou zimou a jejich obavami, že hladem strádající vlci se mohou přiblížit do blízkosti lidských obydlí.  

K lednu se váže asi úplně nejvíc pranostik ze všech ročních měsíců. Mezi nejznámější patří pořekadlo „Jak na Nový rok, tak po celý rok“.  Pochází z doby, kdy ještě silvestrovské bujaré oslavy neexistovaly a lidé na Nový rok vstávali střízliví, odpočatí a plni energie.  Většina starých lidových rčení se však vztahuje k počasí. Zima mívala za úkol připravit půdu na jarní výsadbu a dát základ dobré budoucí úrodě. Půda pod sněhem odpočívala a nabírala sílu a dostatečné mrazy likvidovaly choroby a škůdce. Naopak teplé a deštivé počasí bylo v tuto dobu nežádoucí, protože půdu značně vysilovalo. V pranostikách našich předků jsou ukryta moudra i životní zkušenosti, jež platí dodnes. Stačí jim jen umět dobře naslouchat.

Tady je pár z nich:

  • Když dne přibývá, mráz silně pálívá,
  • leden ve dne svítí a v noci pálí,
  • v lednu za pec si sednu,
  • jaký leden, takový červenec,
  • lednoví druhové – vánice a mrazové,
  • je-li leden nejostřejší, bude roček nejplodnější,
  • leden studený – duben zelený,
  • teplý leden, k nouzi krok jen jeden,
  • zelené žito v lednu na poli, po žních budou prázdné stodoly,
  • létají-li v lednu mouchy, bude rok na úrodu skoupý,
  • leden bílý je sedlákovi milý.

Zimní chaloupka
Zimní chaloupka
pixabay.com/ Free-Photos

Jsme u konce našeho prvního letošního povídání.

Na samotný závěr přidejme citát autora bestselleru Letopisy Narnie, C. S. Lewise. Jednou pronesl velmi moudrou myšlenku, jež by se mohla stát poselstvím pro letošní rok:  

před námi jsou lepší věci než ty, které jsme nechali za námi

 

                                                                                           T.M.