bazilika sv. Antonína

Celé stavbě vévodí 7 kupolí, navýšených v roce 1424, a dvě štíhlé zvonice, podobné minaretům. Zatímco fasáda je poměrně strohá, se sochami hlavních františkánských světců, interiér baziliky je bohatě vyzdoben. Z bohatého zařízení vyniká hlavní oltář s Donatellovými sochami. Kromě bronzových soch zde stojí téměř 4 m vysoký bronzový svícen od Riccia. Sám světec je pohřben pod oltářem v honosné kapli po levé straně, vyzdobené renesančními reliéfy. Protější kaple, zasvěcená svatému Jakubovi, se honosí bohatými freskami ze 14. století. V pokladnici z roku 1690 jsou vystaveny bohoslužebné předměty z 12.-17. století. Ke kostelu přiléhá budova františkánského kláštera se čtyřmi rajskými dvory z 15. století, z nichž tři jsou volně přístupné a slouží poutníkům. Ke kostelu přiléhá také kaple sv. Jiří s renesančními freskami, vyzdobená freskami od Tiziana a jeho žáků. Cihlová stavba na půdorysu kříže je 110 m dlouhá a 55 m široká. Bazilika svatého Antonína je nejvýznamnějším chrámem v severoitalské Padově a jedním z největších chrámů v Itálii vůbec. V roce 2021 byla zapsána na seznam světového dědictví UNESCO současně s dalšími stavbami v Padově..

Na místě dnešní baziliky stál od 12. století malý kostel Santa Maria Mater Domini, jenž byl zasvěcen Panně Marii. Když v roce 1231 svatý Antonín umírá, jeho jediným přáním je být pochován právě v tomto kostele. Vydává se tedy na cestu ze své poustevny v Camposanpieru a umírá předčasně na předměstí Padovy v klášteře klarisek v Arcelle. Avšak jeho tělo je v témže roce přeneseno a pochováno v tomto kostele Panny Marie až do roku 1263. Bazilika svatého Antonína je často označována jako Il Santo, což v překladu znamená svatý či světec. Jejím hlavním úkolem totiž měla být ochrana ostatků světce. Základní kámen k tomuto velkolepému dílu byl položen roku 1238 a práce trvaly až do roku 1310, 72let. Nejdříve byl vystavěn jednoduchý františkánský kostel s apsidou a posléze k němu byly přistavěny obě boční lodě, věnec kaplí, věže a kupole. Právě tyto kupole ji činí z „obyčejné“ baziliky bazilikou unikátní. Celá bazilika má tvar kužele a 8 věží s podobou minaretů poukazují na prvky byzantské architektury. Ale nejenom s touto architekturou se zde setkáváme. Důsledkem obchodních styků mezi Benátkami a Východem nám zde vzniká architektonický sloh známý jako benátská gotika (venetoorientale), jenž se vyznačuje na průčelí baziliky, kde vyniká na fasádě skrytě umístěná galerie (typické pro románskou stavbu) nad slepými arkádami. Při vstupu do kostela nesmíme zapomenout pozvednout hlavu k fresce od Pietra Annigoniho: Antonín káže na ořechu – takto je sv. Antonín vyobrazován nejčastěji..

V patnácti letech vstoupil do řádu augustiniánů v Lisabonu. Ti se věnovali převážně hlubokému studiu Bible. V tomto oboru se Antonín stal uznávaným specialistou. V klášteře v Coimbře získal již ve 25 letech značné teologické vzdělání. Vystoupil z řádu augustiniánů a vstoupil k františkánům v Coimbře. Zde přijal jméno Antonín. Posléze odjel do severní Afriky působit mezi muslimy. Záhy po příjezdu do Afriky ale onemocněl a několik měsíců se léčil. Musel se vrátit do Evropy. Loď ale ztroskotala a bouře ji vrhla na sicilské pobřeží. Antonín pak pobýval v klášteře v Messině. Poté, co se alespoň částečně uzdravil, odebral se v roce 1221 do Assisi, kam byla svolána valná schůze bratří řádu sv. Františka, aby poznal zakladatele řádu. Setkal se s ním a prosil jej, aby byl přijat do některého z italských klášterů. Vstoupil do malého kláštera u Forli a následně byl vyslán na studia a věnoval se kazatelství. Antonín kázal v kostelích, na náměstích a dokonce třeba na plážích. Někdy jej údajně poslouchalo až třicet tisíc lidí. Legenda praví, že se jednou svatý Antonín nestihl vrátit do svého kláštera a zůstal tedy jako host hraběte Zina Camposampiera v Padově. Hostitel viděl Antonína, jak v rukách chová Jezulátko (takto také bývá často vyobrazen). V Padově se stávalo, že si lidé přicházeli zajistit místa v kostele blízko kazatelny již v noci, jen aby Antonína dobře slyšeli. Nikdo na kázání nechodil nákladně oblečen, protože bylo známo, že Antonín to nemá rád. Založil několik klášterů a usadil se v Padově. Jednou jej slyšel kázat papež Řehoř IX. a nazval jej „archou Písma svatého“. Po Antonínových kázáních zanechávali zhýralci svého života a káli se, dlužníci byli propouštěni z vězení. Některá z Antonínových kázání se zachovala. Antonínovo zdraví bylo velice chatrné a zcela vyčerpán se roku 1231 usadil v Campo di San Pietro blízko Padovy. Dne 13. června téhož roku tam zemřel. Bylo mu teprve 35 let. Svatořečen byl roku 1232, jedenáct měsíců po své smrti. Byl to nejkratší proces svatořečení v dějinách církve. Katolická církev jej prohlásila roku 1946 za učitele církve..