bazilika minor sv. Martina a Haštala

Dřevo musí být neustále zaplaveno podzemní vodou, aby nehnilo (zdroj pro Plasy: časopis Země Světa, Česko - Duchovní Památky, 03.2013). Kostel je orientován VSV směrem. Jeho střední částí je obdélná trojlodní hala. Střední loď je širší. Na východě na ni navazuje chór s trojbokým závěrem. Výška a šířka chóru je shodná se střední lodí. Boční lodi jsou ukončeny plochými závěry. Severní loď je v přízemí otevřená do boční kaple chóru (kaple Marie Magdaleny). Na opačné západní straně haly stojí na její středové ose vysunutá kostelní věž. Svou výškou 130,6 m je nejvyšší kostelní věží Bavorska a zároveň nejvyšší cihlovou kostelní věží světa. Nad střechou haly věž přechází ze čtvercového do osmibokého půdorysu. Zde také končí všechny čtyři stupňované rohové opěráky. Římsami dělené zdivo věže směrem vzhůru skokově ustupuje. Kromě oken jsou v něm po celé výšce také ozdobné slepé arkády a lizény. V osmiboké části jsou na všech kardinálních světových stranách hodiny. Věž korunuje vysoka osmiboká jehlanová střecha s cibulí a latinským křížem. V západním průčelí věže je hlavní ústupkový gotický vstupní portál, stylově zařazený do doby kolem roku 1452. Nad ním je oslí oblouk s fiálami. Další dvojice vstupů jsou i na obou bočních stranách haly. Střecha haly je sedlová. Střecha presbytáře je nad závěrem ukončena třemi valbovými díly. Po celém obvodu kostela jsou stupňované opěráky. Po stranách kostela jsou řady bočních kaplí, převážně s pultovými střechami. Boční kaple haly pouze vyplňují prostor mezi opěráky. Na jižní straně presbytáře je kromě kaplí i sakristie. Vysokými hrotitými okny bohatě osvětlený interiér kostela je klenutý síťovými žebrovými klenbami. V přízemí věže je vstupní vestibul s jedním polem křížové klenby. Tři stejně vysoké lodi dělí dvojice arkád, z nichž každá má devět hrotitých oblouků. Arkády podepírají štíhlé kamenné polygonální sloupy (výška 22 m, šířka 1 m). Kromě nich je celý interiér omítnutý a natřený světle šedou barvou. Na bočních stěnách se dochovaly fresky. Na západním konci trojlodí je zděná kruchta s varhany. Pod kruchtou jsou tři pole síťové klenby. Střední část kruchty podepírá široký, téměř půlkruhově zaklenutý oblouk. Nad ním je římsa s fiálami a oslím obloukem. Oba boční oblouky kruchty jsou hrotité. Pod triumfálním obloukem je zavěšen dřevěný krucifix z roku 1495 od řezbáře Michala Etharda. Pískovcový oltář je z doby kolem roku 1424. V roce 1664 byl ale barokně upraven. Při další úpravě v roce 1857 byly jeho barokní části odstraněny, zbylé gotické torzo bylo novogoticky opraveno..

Dnešní gotický kostel byl založen někdy kolem roku 1389. Jeho stavba je v městské kronice poprvé zmíněna roku 1392. Stavba trvala přibližně 110 let. Probíhala po částech od východu na západ. V západní části haly proto můžeme vidět pozdní gotiku v podobě oslích oblouků. Postupně se na stavbě podíleli čtyři mistři. Prvním z nich byl Jan Krumenauer (z Českého Krumlova), který se zasloužil o stavbu chóru. Jan Krumenauer odešel v roce 1405 na stavbu katedrály v Pasově. V roce 1406 jej proto vystřídal Hans Purghauser von Burghausen. Po jeho smrti roku 1432 vedl stavbu jeho synovec Hans Stethaimer. Za něj byla zahájena stavba věže, která trvala 55 let. Po smrti Hanse Stethaimera roku 1460/1461 převzal stavbu Stefan Purghauser, syn Hanse Purghausera. Za něj dostala hala kostela kolem roku 1475 síťové klenby. K vysvěcení kostela došlo roku 1500. V letech 1598-1803 sloužil kolegiátní kapitule svatého Haštala, která sem přišla na popud bavorského vévody Viléma V. (vládl 1579-1597) z Moosebergu. Od roku 1604 jsou v kostele uloženy relikvie svatého Haštala (Kastula). Kapitula byla v roce 1803 zrušena, v roce 1937 byla ale obnovena. V roce 2001 se stal kapitulní kostel bazilikou minor. Od roku 2017 je zdejší farnost součástí čtyř sloučených farností města Landshut..