Ráda bych se s vámi podělila o kousek mého dětství. V roce 1961 jsme se přistěhovali do Třískolup, moji rodiče pracovali na státním statku Velké Dvorce, Taťka jako soustružník v dílnách a mamka jako sekretářka a později jako skladnice a účetní v závodní jídelně, která byla na zámku. Tak jsem začala chodit do mateřské školky, ta byla také na zámku. Byla umístěna v přízení hlavní budovy zámku. Vzpomínám na ten klid a pohodu, kterými místnost školky dýchala. Tenkrát se ještě pěstovaly pokojové lipky a jedna taková vzrostlá byla u okna. V roce 1964 jsem začala chodit do první třídy. Byla to vlastně jednotřídka, 1.-5. třída, ta byla umístěna v prvním patře budovy hlavního nádvoří. Ve třídě nás bylo okolo dvaceti. Sedali jsme v dřevěných lavicích s kalamáři, takové jsou k vidění v různých skanzenech. Měli jsme pana řídícího, jméno si bohužel nepamatuji. Byl přísný, takový byl i Svěrákův Igor Hnízdo, ale měl nás rád. Pan učitel nám kontroloval i umytí krků, uší, rukou, občas se vyskytly i vši a blechy, ale to je i problém dneška. Pokud někdo zlobil,musel nastavit ruce, aby ho pan učitel mohl potrestat. Nastoupila rákoska nebo pravítko. Někdy stačilo na předpažené ruce položit pravítko nebo knížky a za chvíli toho měli kluci dost. Čas od času museli zlobivci stát i vzadu u stěny, na hambě. S panem učitelem jsme chodili na procházky do okolí zámku. Ve Velkých Dvorcích bývaly rozsáhlé jabloňové sady. Úrodu z nich skladovaly statky právě na zámku. Pamatuji se, že byl tento sklad v takovém velkém bohatě zdobeném sále v přízemí západní části hlavní budovy. Protože naši pracovali na statku, tak měli možnost tato jablíčka nakoupit. Nezapomenu na jejich chuť. Třeba taková Královna Luisa...V aleji vedoucí k zámku byly nádherné buky, v jejich korunách se proháněly veverky. V dolní části aleje byly chovány v kotcích lišky, stříbrné. Dneska tam stojí okál. Nic hezkého. Kolem spodního okraje aleje vede silnice na Přimdu, po které občas projížděla auta a v nich zlí kapitalisti, kteří nám dětem házeli žvýkačky, čokolády nebo taková nugátem plněná čokoládová vajíčka. Měly jsme zakázáno to sbírat, ale to víte, děti. Bylo to moc dobré. Zaujal mne letecký snímek zámku na těchto stránkách. Vůbec si nepamatuji ty geometrické vzorce na louce pod zámkem. Asi to bylo zarostlé trávou. Na okraji této louky byl pod stromy byl dětský kolotoč, kam jsme si chodily hrát. Pamatuji se také, že v prvním patře hlavní budovy bylo divadlo, kde vystupovaly třeba děti ze školy ve Stráži. Nahoru se šlo po takovém širokém dřevěném schodišti, bylo sešlapané. Zub času a druhá světová válka mu dali zabrat, V budově prního nádvoří byl konzum a myslím že tu byla také restaurace, ale to nevím jistě. Na konci první třídy nám řekli, že budeme dál chodit do školy na Přimdu. Začaly se propadat stropy nad třídou. Tady kočí mé vzpomínky na zámek ve Velkých Dvorcích. Bane, ještě jedna. Jako malá holka jsem snila o tom, že našetřím hodně peněz a zámek opravím. Sen se mi bohužel nesplnil.
