Raduň

Tento zámeček vypadá z každé strany úplně jinak:) Když jsem se při prohlídce dozvěděla,že v zámku sídlila i škola,nebylo to moc příjemné..Zničil se kvůli tělocvičně krásný malovaný strop:( Jinak pan průvodce byl velmi příjemný a prohlídka byla velmi poučná. Co se týče interiéru,dětský pokojík byl úžasný a ve velké knihovně ten monumentální krb taky..

Také jsme tam byli nejlepší je ten park.Zrovna byli velikonoce fakt goold

Je tam moc krásný interiér i exteriér.
Je tam krásně!!!

Je to tu nadherne zejmena ty fotky!

chtěli bychom vidět snímky z interierů.vcera jsme zamek navstivili a moc se nám líbil

Není možno napsat další vzpomínky přímo Vám? Ono tam z toho zařízení nic nebylo, vše bylo prý rozkradeno, zámek byl úplně prázdný, romantika byla v tajemství tušené minulosti, v měsíčních nocích, kdy jsem vycházela před zámek a připadala si jako zámecká paní, v pomíjení, v chátrání neudržovaných zákoutích, bývalé zimní zahradě, prolézaných půdách, v celé té atmosféře. Ale bylo to jen to prostředí, zvláštní okna, vysoké dvojité dveře a krásné dřevo v galerii.A v noci strach na schodišti a a a Zasnila jsem se. Zdravím Vás paní Markéto a děkuji, že jsem mohla zavzpomínat.

Mám na srdci, co by ostatní ne měli ale mohli vědět pro zpestření. V roce 1961 jsem v raduňském zámku učila i žila a byla to krásná doba. V jednom křídle jsem měla třídu, topila jsem si sama v kamínkách, za zimy a větrů jsem lezla po oknech a špagátkem přivazovala okenice, které se nedaly dovřít. V místnosti před třídou, která byla návštěvní ložnicí jsme na krásné, intarzovné podlaze sušili kopřivy (povinný sběr), v tanečním sále nad průčelím cvičili. V zámku jsem povinně bydlela v přízemí s okny k rybníku s tolika vůněmi z cizokrajných rostlin, kterými byl zámecký park osázen. V malé galerii s točitými schody a celé dřevem vykládané jsem měla sešity a pomůcky pro výuku. Všechno zařízení bylo rozkradeno, tradovalo se, že i v chlívcích měli lidé rozstříhané koberce ze zámeckých pokojů. Hráli jsme divadlo, na zámku nacvičovali a jednoho dne, v tajném výklenku pod schody , byl nábytek, železný, celý zlacený, těžký. Kupodivu nebyla to asi doba sběratelství, nikdo neprojevil zájem a my jsme ho použili při inscenaci dovadelní hry v onom tanečním sále. Také při prolézání rozlehlých půd jsem jednou narazila na zamčené dveře pokoje, klíč. dírkou nahlédla do pokoje zcela zařízeného, jen v jedné stěně byla viditelná díra ve zdi, jíž foukalo dovnitř. Teď se mi to zdá jako sen, vždyť bylo 15 let po válce ale zámek chátral a nebyl ani obnovován, ani navštěvován. Jen 2 třídy deponované a náležející k raduňské osmiletce, kam už se nevešly.A další a další zajímavé vzpomínky. Jana

Já osobně jsem chodil do raduňského zámku do školy a bylo to opravdu výborné prostředí. Rád na to vzpomínám.

to jsou hezke vzpominky. i kdyz to bylo vsechno za komousu, za jinych okolnosti by k takovemu podivnemu "uziti" zamku kdekoliv asi sotva mohlo dojit...muselo to byt hodne zvlastni, zit a pracovat v zamku. ja jsem navstivila radunsky zamek poprve asi pred rokem a pul a pruvodkyne zminila, ze v zamku byla po nekolik let skola a prave tohle mi slo hlavou: kdo tam ucil a comu slo hlavou a jake to asi muselo byt, ucit v zamku zasazenem v nadhernem parku, vsupovat do krasnych komnat, byt obklopen elegantnim nabytkem, obrazy a jinymi cennostmi; ja verim na "ducha mista" a predstavuju si, ze nejake fluidum muselo najak z toho prostredi vyzarovat, dychat, to jsou ovsem veci pocitove, ne nijak meritelne, prukazne. jak dlouho jste v zamku ucila? a co bylo potom? marketa

Ještě jedna zajímavost. Pokud přijedete k zámku na jaře za teplého a slunečného počasí, projděte se okolo zámeckého rybníka. Podaří se vám vidět mnoho užovek obojkových,které v okolí žijí.(J.W.)

Tento zámeček vypadá z každé strany úplně jinak:) Když jsem se při prohlídce dozvěděla,že v zámku sídlila i škola,nebylo to moc příjemné..Zničil se kvůli tělocvičně krásný malovaný strop:( Jinak pan průvodce byl velmi příjemný a prohlídka byla velmi poučná. Co se týče interiéru,dětský pokojík byl úžasný a ve velké knihovně ten monumentální krb taky..

Také jsme tam byli nejlepší je ten park.Zrovna byli velikonoce fakt goold

Je tam moc krásný interiér i exteriér.
Je tam krásně!!!

Je to tu nadherne zejmena ty fotky!

chtěli bychom vidět snímky z interierů.vcera jsme zamek navstivili a moc se nám líbil

Není možno napsat další vzpomínky přímo Vám? Ono tam z toho zařízení nic nebylo, vše bylo prý rozkradeno, zámek byl úplně prázdný, romantika byla v tajemství tušené minulosti, v měsíčních nocích, kdy jsem vycházela před zámek a připadala si jako zámecká paní, v pomíjení, v chátrání neudržovaných zákoutích, bývalé zimní zahradě, prolézaných půdách, v celé té atmosféře. Ale bylo to jen to prostředí, zvláštní okna, vysoké dvojité dveře a krásné dřevo v galerii.A v noci strach na schodišti a a a Zasnila jsem se. Zdravím Vás paní Markéto a děkuji, že jsem mohla zavzpomínat.

Mám na srdci, co by ostatní ne měli ale mohli vědět pro zpestření. V roce 1961 jsem v raduňském zámku učila i žila a byla to krásná doba. V jednom křídle jsem měla třídu, topila jsem si sama v kamínkách, za zimy a větrů jsem lezla po oknech a špagátkem přivazovala okenice, které se nedaly dovřít. V místnosti před třídou, která byla návštěvní ložnicí jsme na krásné, intarzovné podlaze sušili kopřivy (povinný sběr), v tanečním sále nad průčelím cvičili. V zámku jsem povinně bydlela v přízemí s okny k rybníku s tolika vůněmi z cizokrajných rostlin, kterými byl zámecký park osázen. V malé galerii s točitými schody a celé dřevem vykládané jsem měla sešity a pomůcky pro výuku. Všechno zařízení bylo rozkradeno, tradovalo se, že i v chlívcích měli lidé rozstříhané koberce ze zámeckých pokojů. Hráli jsme divadlo, na zámku nacvičovali a jednoho dne, v tajném výklenku pod schody , byl nábytek, železný, celý zlacený, těžký. Kupodivu nebyla to asi doba sběratelství, nikdo neprojevil zájem a my jsme ho použili při inscenaci dovadelní hry v onom tanečním sále. Také při prolézání rozlehlých půd jsem jednou narazila na zamčené dveře pokoje, klíč. dírkou nahlédla do pokoje zcela zařízeného, jen v jedné stěně byla viditelná díra ve zdi, jíž foukalo dovnitř. Teď se mi to zdá jako sen, vždyť bylo 15 let po válce ale zámek chátral a nebyl ani obnovován, ani navštěvován. Jen 2 třídy deponované a náležející k raduňské osmiletce, kam už se nevešly.A další a další zajímavé vzpomínky. Jana

Já osobně jsem chodil do raduňského zámku do školy a bylo to opravdu výborné prostředí. Rád na to vzpomínám.

to jsou hezke vzpominky. i kdyz to bylo vsechno za komousu, za jinych okolnosti by k takovemu podivnemu "uziti" zamku kdekoliv asi sotva mohlo dojit...muselo to byt hodne zvlastni, zit a pracovat v zamku. ja jsem navstivila radunsky zamek poprve asi pred rokem a pul a pruvodkyne zminila, ze v zamku byla po nekolik let skola a prave tohle mi slo hlavou: kdo tam ucil a comu slo hlavou a jake to asi muselo byt, ucit v zamku zasazenem v nadhernem parku, vsupovat do krasnych komnat, byt obklopen elegantnim nabytkem, obrazy a jinymi cennostmi; ja verim na "ducha mista" a predstavuju si, ze nejake fluidum muselo najak z toho prostredi vyzarovat, dychat, to jsou ovsem veci pocitove, ne nijak meritelne, prukazne. jak dlouho jste v zamku ucila? a co bylo potom? marketa

Ještě jedna zajímavost. Pokud přijedete k zámku na jaře za teplého a slunečného počasí, projděte se okolo zámeckého rybníka. Podaří se vám vidět mnoho užovek obojkových,které v okolí žijí.(J.W.)