Trampský klub Tulák v Plzni
Trampský klub vznikl při redakci stejnojmenného časopisu v létě ´67. Vzhledem k tomu, že na sleziny v Dominiku chodila řada samotářů či trampů z osad, které se rozpadaly, snažila se redakce Tuláka vytvořit volné sdružení, v jehož rámci by se kamarádi měli možnost snáze kontaktovat navzájem a domlouvat se na vandr. Navíc redakci chodilo v sezóně spousta zvadel a nemohla všechny akce navštívit, a tak chtěla, aby kamarádi z klubu jezdili na některé potlachy a akce místo ní, navazovali kontakty a psali zprávy pro časopis.
Klub měl i jeden velice ambiciózní projekt – po vzoru severočeských trampů, kteří si pronajali a opravovali hrad Helfenburk u Úštěka, sehnat podobný objekt v západních Čechách. Po jednání se Státní památkovou péčí získal klub „papíry“ na tvrz Kopec u Prostiboře na liduprázdném Tachovsku. Šlo o zámeček, obydlený do roku ´48, a postavený na základech gotické tvrze. Domluva s památkáři byla jednoduchá – trampové dají práci, památkáři cca 1,3 milionu na materiál. (Víc neměli).
Přestože zámeček byl neobydlen pouze 20 let, byl již v dezolátním stavu. Šindelová střecha byla místy děravá, na konci jednoho křídla zřícená, tomu odpovídal stav krovu a v některých místnostech prvního patra i podlah. Jedno léto zabralo odstranění vegetace z nádvoří, kde byla neprostupná džungle. Mezitím probíhala jednání s památkáři o tom, co a jak se bude opravovat. Přestože Karel Růžička - Lišák, který byl civilním povoláním zásobovač, navrhoval poměrně optimální a cenově dostupná řešení, památkáři stále trvali na „původních materiálech“ a uvedení do původního stavu a odmítali rozumné argumenty, že nikdo není v podmínkách „reálného“ socialismu schopen např. nařezat trámy takových délek a průřezů, jaké požadují a že jen materiál nutný na šindelovou střechu stojí víc, než na kolik mají památkáři peníze. Nakonec jednání ustrnula na mrtvém bodě a práce se zastavily. Nicméně klub Tulák používal Prostiboř i nadále jako základnu a mimo jiné tam uspořádal v roku ´68 i potlach. Členská základna klubu Tulák se v té době pohybovala mezi šedesáti až stodvaceti kamarády.
S nástupem normalizace "přituhlo", severočeské trampy vyhodili z Helfenburku, a tak se i Klub Tulák přestal angažovat ohledně Prostiboře, i když tam jeho členové jezdili na vandry i nadále. Klub se později rozštěpil na dva názorové proudy a skončil v podstatě se zánikem časopisu. Zámeček Prostiboř dopadl podstatně hůř, ještě počátkem 80. let se v něm sice dalo „za sucha“ přespat – v jeho záchraně se tehdy angažoval ing. arch. Vladimír Švábek – Max z brdské T.O. 40.míle – dnes je z něho ruina, kterou získal privátní vlastník a snaží se zachránit to co z něj zbylo. (Poznámka k Helfenburku – když jsem tam byl v říjnu 2005 na vandru, zjistil, jsem, že jej mají v pronájmu od obce Úštěk opět ti trampové, co se pustili do jeho záchrany před 40 lety!)
(tento úryvek je z nekrologu za Karla Růžičku - Lišáka)
