11.3.2007 17:33 Jirka a bÁRA
Bydlíme zde již odmalička a nikdy jsme si něčeho takovéhoto nevšimli, až dnes, za prvního krásného slunného dne, jsme si vyšli ven ... a co jsme neshlédli! Jakási tajuplná budova nad námi mezi stromy stojící. I rozhodli jsme se budovu navštívivti, neboť nám v tom nic, až na strmý a zarostlý terén nebránilo. Vyšplhali jsme se tedy i s potkanem a polopsem až nahoru a po zbytku schodů, opírajíc se o pozůstatek zábradlí, jsme došli až tam, kam jsme chtěli - stáli jsme čelem proti krásné, polozbořené budově, kterou jsme typli, a poté si i ověřili, že je barokní. První, co se nám v hlavách vyskytlo bylo, že bychom budovu zřejmě měli prozkoumat také zevnitř - nesmírně ty dveře s dírou na vlez k tomu sváděly, i přesto, že vedle dveří na omítce byl nápis nějakého gramotä: Zákaz vstupu do budovi. Z toho jsme usoudili, že to zřejmě oficiální zákaz nebude. Podobné nápisy se ocitali v domě potom i nadále. Vlezli jsme tedy dírou ve dveřích dovnitř i s našimi zvířaty.První dojem byl skutečně ohromující - krásná dřevěná podlaha, téměř nepoškozená, jen samořejmě hodně zaprášená. Byla to krásná předsíň. Dále tam byly ještě dva vchody do nějakých místností, také celkem na úrovni. Poté následovaly krásně stočené schůdky. Jen asi 5 jich bylo. Vznikla tak další předsíňka, z níž se dalo dále chodit do dalších místností, spíš menších. Byla tam i koupelna se solidní vanou! Jinak tam vedly další schody nahoru, tentokrát delší. Nahoře to nebylo příliš vábné - byly tam pozůstatky po nějakých vágusích či narkomanech.Těchto věcí stále přibývalo a ne¨vypadalo to vubec lákavě.Nahoře jsme objevili mnoho dalších místností, i pár schodiští vedoucích do nějakých dalších drobných místností. V budově bylo mnoho
opravdu krásných detailů, kterých nám bylo líto. Že tak chátrají... Po pečlivém prozkoumání domu jsme opět vyšli ven a vydali se dolu nazoět. Jelikož jsme šli trošku jinak než před tím, objevili jsme také malý bazén se schůdky, o němž jsme napřed smýšleli jako o žumpě - jeho náplň nás k tomu dovedla. také jsme nahoře, na střeše budovy viděli krásnou a zachovalou sochu typického barokního andělíčka s nějakými doplňky. I to nás fascinovalo. Stejně jako střecha celá. Ještě před odchodem jsme ocenili mrtvé stromy porostlé též mrtvými popínavými dřevinami. Mohutně porostlými! Závěrem bychom asi už jen složili politování nad něčím tak krásným, cenným a přesto zapomenutým dílem.