Paskov – zámek (Paskau)
Městečko Paskov lež asi 7 km sz od Místku. Na městečko (městys) byl Paskov povýšen v roce 1538. V pramenech jej nacházíme také pod názvy: 1267 – Paztecowe, 1269 – Passecov, Passekow 1297 – in Pazkow, 1300 – villam nostram Pascow, 1389 – villam Paskaw, 1408 – Paczkow, 1408 – 1460 – Pazkaw, 1449 – Paskov, 1460 – de Paczkow, 1517 – z Pačkova, 1534 – tvrz a městečko Paczkow, 1573 – na Paskowie, 1629 – z Paskowa, 1633 – Paskow, 1692 – Posko, 1699 – Stadtl Paszkaw, 1718 – Passkau, 1720 – Paskau, 1846 – Paskau, Paskow, 1881 – Pastkov, 1924 – Paskov. Paskovské panství od středověku zahrnovalo vsi Žabeň, Velkou a Malou Hrabovou, Starou Bělou, Krmelín, později Oprechtice a Mitrovice.
Paskov patří mezi místa s nejstarším osídlením. Nálezy učiněné na Gajduli nad paskovským nádražím dosvědčují, že už v dávných dobách zde bylo sídlo člověka. Jako první vlastník pozemků na této části severovýchodní Moravy byl příslušník německého rodu Arnold z Hückeswagenu. Po jeho smrti okolo roku 1240 držel tyto pozemky jeho syn Franko (de Hukeswag), hrabě z Příbora.
Nejstarší zmínka o Paskovu se činí v závěti olomouckého Biskupa Bruna ze Schauenburku z roku 1267, která říká, že biskup získal od Bluda les u Paskova (Paztecowe)- „…vše co je (od řeky Ostravice) směrem k Moravě, náleží hraběti (Franko), kdežto vše, co je směrem k Polsku plně náleží olomouckému biskupovi kromě statků, které byly získány od Petra syna Herolda a kromě lesa v Paskově, který byl získán soudním výrokem od Bluda (z rodu Bludoviců).“ Historik Jaroslav Bakala pokládá tohoto Bluda s jistou rezervou za Bluda z Pňovic. O dva roky později slyšíme o Paskovu opět. Listinou datovanou v Ketři dne 6. prosince 1269, zakládá biskup Bruno město Brušperk a zřizuje v něm vyšší soud podle práva magdeburského s poradní instancí v Opavě. Tomuto soudu podřídil zakladatel vsi Staříč, Fryčovice, Bruneswerde (Starou Ves), Paskov a všechny osady a obce, které by v této oblasti byly později založeny.
Paskov se stal jedním z lén olomouckého biskupství, které roku 1300 získal man biskupa Dětřicha z Hradce – německý šlechtic Jan Stange výměnou za jeho statek Liptaň na Osoblažsku („vilam nostram Pascow, ultra Stariz sitam“ – naši ves Paskov pod Staříčí). V letech 1322 - 1357 se zde uvádějí bratři Petr a Jan z „Packova“, oba z rodu Stange, snad synové předešlého. Po vymření rodu Stange po roce 1358 se stal dalším zdejším lenním pánem Markvart z Wolfsberka, který je zde do své smrti. V listině biskupa Mikuláše (1388 – 1397), datované 3. října 1390 v Kroměříži, je Markvart z Wolfsberka, řečený Kojetínský (genannt Cogietein) se svým synem Joštem, biskupským maršálkem a hejtmanem na Hukvaldech, poručníkem věna Machny, manželky Jakuba Kužela ze Štolbachu, pojištěného na části lenního statku Moštěnic. Machna byla tedy jistě dcerou Markvarta a sestrou Jošta. Markvart zemřel brzy po roce 1392. Jeho syny byli kromě nejstaršího Jošta i Václav a Jan. Jošt se asi počátkem roku 1392 oženil s Alžbětou ze Zvole, dcerou Kunce ze Zvole. Týž biskup potvrdil 29. února 1392 na hradě Mírově na žádost Markvarta i jeho syna Jošta, že Alžbětino věno v podobě ročního platu 15 kop grošů může být pojištěno na vsi Bělé a pokud by důchody z ní vycházející nestačily, také na Nové a Staré Hrabové. Souhlas s tímto právním aktem vyslovili také mladší Joštovo bratři Václav a Jan. Jošt byl roku 1391 hejtmanem na Hukvaldech a později také jejich zástavním držitelem. O jeho dalších osudech prameny mlčí, po smrti Jana se hlásil o udělení léna na Paskov.
Statku se tedy ujal Jošt (Jodocus de Wolfsberg), spolu se svými bratry Václavem a Janem, Roku 1388 se poprvé činí zmínka o zdejší tvrzi v lenním kvaternu olomouckého biskupství, kde se uvádí že ves Paskov s tvrzí a dvorem vlastnil Jošt z Wolfsberka s bratry (Jodocus de Wolffsberg cum fratribus suis habent totam villam Paskaw cum pleno domino, municionem et curiam /Lechner, I.,15/). Později zde zůstal pouze Jošt, který své bratry přežil. Třetím Markvartovým synem byl Jan, který při vzájemném dělení majetku dostal Paskov. Na něj také přijal léno roku 1403 od biskupa Lacka z Kravař (1402 – 1408) a jeho nástupce Konráda z Vechty (1408 – 1413), roku 1408, kdy jsou jmenovány vsi Paskov, Stará Hrabová, Nová Hrabůvka a Nová Bělá. Časové proluky v zápisech lenních knih v období husitských válek nám nedovolují souvisle sledovat další osudy rodu. Je však pracděpodobné, že Mikuláš z Wolfsberka, odjinud z Paskova, byl synem Joštovým, neboť o manželství a dětech Janových se nám nedostává zpráv. V opavských zemských deskách nacházíme zápis, jímž dne 16. prosince 1433 pojišťuje Jan Mejsek z Brantic 150 hřiven grošů na svém statku Bohdanovech manželce Kateřině z Paskova, jejímiž poručníky jsou Mikuláš z Paskova, její bratr, Jan z Wolfsberka, její ujec (strýc) a Janův bratr Čeněk. Byli tedy bratři Jan a Čeněk Kateřininými bratranci. Tato zpráva je důležitá proto, že potvrzuje Mikulášovu držbu paskovského léna už v závěrečné fázi husitství. V lenních knihách o tom existuje doklad až roku 1437, kdy týž Mikuláš z Paskova (Nicolaus de Passkow) skládá obvyklý slib vasalské poslušnosti do rukou biskupa Pavla z Miličína (1434 – 1450). Jeho první manželka není známa, jednalo se však zřejmě o členku významného slezského rodu pánů z Fulštejna. Avšak již 25. září 1444 povoluje v Olomouci biskup Pavel pojištění věna 300 kop grošů Mikulášově druhé manželce Barboře z Jemelna. Mikuláš zemřel krátce před rokem 1454 a osudy jeho rodiny vytušíme z obsahu zápisu, podle něhož si před biskupem Tasem z Boskovic (1458 – 1482) stěžovala vdova Barbora z Jemelna na značné dluhy po nebožtíkovi ke škodě její i sirotků. Aby nebyl zájem sirotků poškozen, koupila Barbora s povolením biskupa olomouckého Jana Háze (1450 – 1454), za 300 hřiven grošů od Čeňka z Wolfsberka, jejich poručníka, Paskov, tvrz se dvorem, mlýnem a vsí. Barbora pak hospodařila na paskovské tvrzi spolu s pastorkem Janem z Wolfsberka. Rod z Wolfsberka a Paskova (Vlčí Hory) měl ve znaku kráčejícího vlka, též ve skoku nebo vzpřímeného, vždy vpravo hledícího.
Shrneme-li tyto poznatky, je v letech 1437 - 1460 uváděn jako držitel paskovského léna Mikuláš z Wolfsberka (Nicolaus z Walzenbergu) se svou manželkou Barborou z Jemelna (též Gemelna) (Lechner 1902, I., 43). Panství již tehdy tvořily vsi Paskov, Nová Bělá, Velká a Malá Hrabová (Hrabůvka) a okolo roku 1447 přibyl i Krmelín. Po Mikulášově smrti okolo roku 1454 došlo mezi potomky ke sporům o paskovské dědictví. Jedinou držitelkou se nakonec stala vdova Barbora z Jemelna, ta koupila zadlužené léno ve prospěch sirotků. Mikulášův nejstarší syn Jan (z I.m.) se potom ujal Paskova, jehož část však nadále užívala jeho macecha. Když Jan před rokem 1475 zemřel, hlásila se s nárokem na léno jeho vdaná sestra Machna „z Walspurka“ (1475), jejímž manželem se stal Hereš z Melic a z Prus. V listině datované 12. září 1499 v Brně je zmínka o nebožce Barboře Paskovské, po níž připadl Paskov od úmrtí biskupovi. Roku 1484 je na Paskově doložen úředníkem jakýsi Viktorin.
Značnou aktivitu však vyvinul také pan Beneš Černohorský z Boskovic, zástavní pán Hukvald, který usiloval o získání Paskova dokonce vojenskou mocí (před 4. únorem 1484) a dobýval paskovskou tvrz. Mezi obléhateli se vyskytují hukvaldský úředník Laurin z Chřenovic, Mníšek z Kunčic, zeman z Těšínska a služebník Beneše z Boskovic, Nohavka, držitel dvora ve Skotnici, a někteří další. Paskovský úředník Viktorin ale tvrz ubránil. Mezi obránci a útočníky došlo spíše ke slovním „přestřelkám“ a vzájemné urážky byly srovnány výrokem zemského soudu, od něhož se dostalo panu Benešovi pokárání za násilné uplatňování práva. Spor byl dořešen až zásahem zemského hejtmana Ctibora Tovačovského z Cimburka na zemském sněmu výrokem: „kdokoli k Paskovu spravedlnost má, podati to má na kněze biskupa jakož pána dědičného“. Manové měli určit, komu Paskov připadne. Zemský hejtman ho nakonec obsadil sám, aby ukončil spory, což stavové schválili.
Tato původní gotická tvrz stávala v místech dnešního zámku, chráněná příkopy naplněnými vodou z nedaleké Olešné. Vznik paskovské tvrze můžeme předpokládat nejméně do počátku 14. století. Existenci tehdejších tvrzí v tak časné době nepřímo podporují zprávy o nepříliš častých změnách majitelů. Wolfsberkové byli majiteli Paskova téměř 100 let a možná už v 15. století tu nahradili původní dřevěnou stavbu zděným objektem. Takové domněnce nasvědčuje i zpráva o přestavbě tvrze v zámek za vlády Václava z Kadaně (1533). Jestliže opatřoval okna kamenným ostěním, musela být zdejší tvrz postavena z kamene. Její zděnou podobu dokládají také zprávy o obléhání a dobývání Paskova panem Benešem z Boskovic roku 1484. Pokud je tato dedukce správná, byla paskovská tvrz nejstarší světskou kamennou stavbou v regionu a její vznik můžeme klást do období krátce před rokem 1450. Ve zdivu dnešního zámku jsou obsaženy relikty této tvrze, a to věže v západním křídle a patrně obytné budovy obdélného půdorysu v křídle severním. Hrazenou plochu této nejstarší tvrze můžeme předpokládat přibližně v rozsahu dnešní hlavní budovy. Teprve v první polovině 16. století, za Jana ze Žerotína (1507 – 1525) a jeho manželky Anny roz. Sedlnické z Choltic došlo patrně k další zástavbě původního tvrziště a celá tvrz byla obehnána fortifikací zesílenou čtyřmi rondely, rozmístěnými nepravidelně v nejohroženějších místech.
Dne 12. září 1499 udělil biskup Stanislav Thurzo (1497 – 1540) Benešovi Černohorskému z Boskovic manství Paskov i s tím právem, které mu připadlo po smrti Barbory z Jemelna. Kromě vesnic Žabně, Krmelína, Nové Bělé, Velké a Malé Hrabové se ve výčtu příslušenství statku uvádí také rybník a les veliký paskovský. Pan Beneš se jistě stal jeho majitelem už po událostech roku 1484, potvrzení tohoto stavu si pak vyžádal krátce po řádném obsazení biskupského stolce.
Beneš Černohorský z Boskovic zemřel roku 1507 a léno Paskov získal Jan z Žerotína a na Strážnici, druhý syn Jana „starého“ na Fulneku a po jeho smrti je drží vdova Anna rozená Sedlnická z Choltic. Od ní koupil Paskov Ladislav z Kadaně, který je zde v letech 1525 – 1530. Ten také přestavěl starou gotickou tvrz do renesanční podoby. Ladislav z Kadaně, erbu cválajícího koně, držel už před rokem 1518 manství Rychaltice, byl tehdy hukvaldským úředníkem a po roce 1521 je doložen jako pán na Zábřehu nad Odrou, Staré Bělé a Výškovicích. Roku 1523 zapisuje věno 1 000 zlatých uherských své druhé manželce Zuzaně roz. Preissové na tvrzi a vsi Staré Bělé a Výškovicích. Nedlouho před svou smrtí koupil Ladislav Paskov od Jana z Žerotína. Neměl však čím zaplatit, protože byl dlužen na všech stranách až po uši. Slíbil ze Paskov zaplatit 9 000 zlatých a za úhradu této značné sumy se za něj Janovi ze Žerotína a jeho synům zaručili sám olomoucký biskup Stanislav Thurzo, Jan starší ze Šternberka na Kvasicích, nejvyšší sudí markrabství moravského, Vilím z Víckova a na Cimburku, Jan z Doubravky a na Blansku, Jan z Ledské na Choryni, biskupský hofrychtéř, a nškteří další šlechtici. Tak velkou sumu peněz však musel Ladislav z Kadaně vyvážit veškerým svým majetkem, který měl na manství. Poslední zpráva o něm pochází ze dne 23, dubna 1533, kdy prodal městu Moravské Ostravě ves Čertovu Lhotku (Mariánské Hory). Brzy potom umřel a snad byl pochován pod náhrobkem v původním dřevěném starobělském kostele. Po jeho smrti je tu vdova Zuzana a čtyři Ladislavovi synové: Bernard (+ 1539), Zikmund, Centurius (+ 1538) a Jan. Ti však panství zadlužili a výsledkem byla změna držby, která přešla na věřitele Jana z Doubravky a Hradiště (pozdější olomoucký biskup Dubravius, 1541 – 1553), který byl současně i posledním vazalem olomouckého biskupství.
Jan z Doubravky a Hradiště se narodil asi roku 1486 v Plzni v zámožné měšťanské rodině. Absolvoval teologická a právnická studia ve Vídni a dosáhl hodnosti doktora církevního práva na univerzitě v Padově. V letech 1511 – 1512 se vrátil do Čech, ale brzy jej povolal do svých služeb biskup Stanislav Thurzo. Při korunovaci krále Ludvíka roku 1517 byl povýšen do rytířského stavu. V letech 1541 – 1552 byl olomouckým biskupem. Listem daným 30. září 1534 v Kroměříži se stal Jan z Doubravky majitelem Paskova. Na Paskově byl tento biskupův kancléř pouze čtyři roky. Dne 28. září 1538 potvrdil biskup dohodu mezi rytířem Janem z Doubravky a panem Janem z Pernštejna, kteří si mezi sebou vyměnili statky Paskov a Dědice, přičem6 bylo lenní břemeno sňato z Paskova a převedeno na Dědice. Rok 1538 je důležitým mezníkem v dějinách celého paskovského panství, které se zápisem do zemských desek olomouckých stalo svobodným, alodním statkem, s nímž mohli jeho držitelé volně nakládat.
Jan byl synem Viléma z Pernštejna a ve své době patřil k předním moravským velmožům. By majitelem hradu Helfštejna a v té době i poručníkem nezletilého těšínského knížete Václava. Účastnil se aktivně veřejného života, zastával řadu let úřad zemského hejtmana a měl dobré vztahy i k císaři Ferdinandovi I. Původně snad zamýšlel vytvořit na pomezí Moravy a Těšínska velkou rodovou državu, v uskutečnění záměru mu však zabránily rostoucí dluhy. V roce 1548, po necelých deseti letech, prodal Jan z Pernštejna své paskovské panství se vším příslušenstvím těšínskému šlechtici Janu Čelovi z Čechovic, příslušníku vladyckého rodu knížectví Těšínského. Jeho manželka Anna Sedlnická z Choltic byla dcerou Jana na Polské Ostravě a Markéty Osinské z Žitné. Když roku 1557 ovdověla, vzpápětí ji žaloval u zemského soudu v Olomouci její švagr Jiří Čelo z Čechovic a na Valči (okr. Třebíč), který se považoval za oprávněného dědice po zesnulém bratrovi. Jiřího manželkou byla paní Eliška z Ludanic a zřejmě jejich synem byl Kašpar Čelo z Čechovic.
Kašpar Čelo roku 1578 tvrz a městečko Paskov se vším co k tomuto zboží patřilo prodal za 21 000 zl. Ondřeji Dudičovi z Horehovic. Tento nový pán na Paskově se narodil roku 1533 v Budíně ve staré šlechtické rodině, vystudoval v Benátkách a jako učený humanista, znalec věd a mnoha jazyků pěstoval styky z významnými osobnostmi své doby. Věnoval se stavu duchovnímu a dosáhl vysokých církevních postavení. Jeho vztah k církvi však nepostrádal kritičnosti a byl například dokonce i odpůrcem církevního celibátu. A tak, když ho císař Maxmilián II. vyslal s jistým diplomatickým posláním do Polska, zamiloval se tam do jedné půvabné dvorní dámy, složil kněžský úřad a v roce 1567 se s ní oženil. Sňatek vyvolal v tehdejším světě veliký rozruch, papež dal Dudiče do klatby a jeho obraz byl v Římě spálen. Když Dudičova manželka po sedmiletém šťastném manželství zemřela, oženil se Dudič v roce 1574 podruhé, a to opět s Polkou pocházející ze starobylého rodu z Tarnova. Dudičovi se však v Paskově moc nelíbilo a panství nakonec prodal a odstěhoval se do Vratislavi (Wroclavi), kde roku 1589 zemřel.
Roku 1579 se stal novým majitelem panství Ctibor Syrakovský z Pěrkova a na Staré Vsi, nejvyšší písař markrabství moravského a vysoký císařský úředník. Do jeho působení spadalo vedení zemské kanceláře, ochrana zemské pečeti a další činnosti na zemské úrovni. Jeho první manželkou se stala Alina, sestra biskupa Viléma Prusinovského z Víckova, druhou chotí od roku 1581 byla Johana Bruntálská z Vrbna. S ní pak měl čtyři děti – Alinu, Hynka, Jana a Ctibora. Ctibor zemřel 8. září 1600 ve Staré Vsi a celý majetek připadl jeho synu Hynkovi Syrakovskému. Ten byl sudím menšího zemského soudu olomouckého kraje. Jeho manželkou byla roku 1608 Mašrajberová z Šanau, dcera Jana Skrbenského z Hříště, která měla na Paskově věnem 10 000 zl. mor. Proměna v zámek s uzavřenou čtyřkřídlou dispozicí se udála nejspíš za Hynaka Syrakovského v letech 1600 – 1614. Přízemí bylo zaklenuto hřebínkovými klenbami.
Hynek nemaje však žádných potomků, připadl celý majetek po jeho smrti 28. července 1614 na mladšího bratra Jana Syrakovského z Pěrkova, držitele léna Zábřeh a Staré Bělé. Jan se oženil v lednu 1606 s Alenou Skrbenskou z Hříště, dcerou Jaroslava a Anny Morkovské ze Zástřizl. Po bitvě na Bílé hoře byl Jan v rámci pobělohorských konfiskací odsouzen ke ztrátě poloviny jmění, avšak Paskov mu zůstal zachován. Zemřel na zábřežské tvrzi roku 1616. Jeho bratr Ctibor Syrakovský prodal zadlužený Paskov 28. září 1614 Kateřině Onšíkové z Bělkovic, o níž se lze občas dočíst, že byla prý manželkou Hynka Syrakovského. Ve skutečnosti byl jejím prvním manželem Petr Skrbenský z Hříště a druhým Karel Berger z Bergu, s nímž spoluvlastnila v letech 1610 – 1612 hranické panství. Byla dcerou Václava Onšíka z Bělkovic a Anny Cedlarové z Hofu.
Roku 1616 však Paskov prodala sourozencům Kryštofovi na Zlíně a Otrokovicích a Anně Cedlarům z Hofu, svým blízkým příbuzným. Ve znaku nosili Cedlarové z Hofu na štítě v dolní části jakoby zářící slunce a z něho jsou vzhůru postavené tři hladké řemdihy či koule na tyčích.
Kryštof Cedlar z Hofu byl považován za jednoho z důležitých vůdců stavovského povstání, byl členem direktorské vlády, ale zemřel již roku 1619. Statky po něm zdědila sestra Anna (+ 1622), jíž byly statky zkonfiskovány.
Jak dosvědčuje popis paskovského statku z roku 1650, byly v průběhu třicetileté války, patrně za vpádu Švédů, v roce 1643 tvrz i městečko Paskov vypleněny. Prameny hovoří o vypálení obce, kdy obyvatelstvo bylo z větší části povražděno. Teprve roku 1642 bylo rozhodnuto o novém majiteli, kterým se stal přípisem z 30. května téhož roku Václav hrabě Bruntálský z Vrbna. Václav se věnoval dvorské službě, byl mimo jiných funkcí i hejtmanem tělesné stráže císaře Matyáše. Narodil se asi roku 1589 jako syn Jana na Hlučíně, zemského hejtmana knížectví Opavského (+ 1592), a jeho druhé manželky Maruše Tvorkovské z Kravař. Roku 1607 studoval na jezuitské akademii v Olomouci. S manželkou Eliškou Polyxenou Dembinskou z Dembině vyženil léno Velkou Střelnou, 5. srpna 1624 se stal říšským hrabětem, obdržel titul císařského rady a komorníka nad stříbry. Hlučínské panství prodal roku 1629 hrabatům z Gašína, postupně však levně získal z konfiskací Fulnek (1622, po povstalci a emigrantovi Janu Skrbenském z Hříště), Paskov (1624, po Anně Cedlarové z Hofu) a Studénku (1634, po Pražmech z Bílkova). Svým vlivným postavením mohl zajistit alespoň základní ochranu poddaných před vojskem a v případě potřeby jim pomoci. Sloužil jako plukovník v císařské armádě (1623). Se svou rodinou bydlel povětšinou na fulneckém zámku a své statky spravoval prostřednictvím úředníků. V Paskově byl tehdy jeho vrchním úředníkem Ondřej Šmíd. Výrazně mu v tomto ohledu pomáhala také energická manželka, pozorně sledující stav hospodaření na panstvích.
Za Václava Bruntálského z Vrbna tu byl někdy v letech 1640 – 1646 na místě původní, již nevyhovující, sic roku 1533 upravené vodní tvrze postaven zděný, raně barokní zámek ještě s některými pozdně renesančními prvky. V té době byl zasypán i původní vodní příkop. Vlastní budovu zámku tvořila jednopatrová, čtyřkřídlá budova uzavřeného obdélníkového půdorysu, opatřená mansardovou střechou s vikýři s elipsovitými okénky (tzv. volskými oky). Předzámčí dominovala vstupní, průjezdná, barokní věž s oboustranně přilehlými, řadovými, přízemními objekty s valenou křížovou i hřebínkovou klenbou, zakončenými nárožními rondely.
Na obdélníkovém vnitřním nádvoří stála původně vysoká zámecká věž, která byla odstraněna v roce 1869 při opravách, prováděných na přelomu 60. a 70. let 19. století po požáru zámku. Zbořeny byly i původní boční vížky a zámek tím získal svou dnešní podobu. Vzhled zámku a jeho nejbližšího okolí zachycuje kolorovaný obraz (410x320 mm) neznámého autora, snad z roku 1700, umístěný v kanceláři ředitele nemocnice. Za Vintíře hraběte Stolberga v roce 1881 byla vstupní zámecká věž, která měla do té doby plochou střechu, opatřena v roce 1913 cibulovitou bání dnešní podoby. Roku 1880 byl na budově přistavěn otevřený balkon. V následujícím roce byla přistavěna u jižní zdi zámku kaple v pozdně barokním slohu. Jde o zámeckou novobarokní stavbu s půlkruhovým závěrem a sedlovou střechou, připojenou k vlastnímu zámku úzkou spojovací chodbou. Fasáda průčelí je v ose prolomena kamenným portálem s obdélným vstupem, završeným stlačeným obloukem a dvěma hladkými polosloupy, nesoucími rozevlátý fronton. V ose volutového štítu je kazulové okno. Nad ním je kamenná kartuše s mariánským monogramem. Interiér kaple je zaklenut pruskou klenbou s pasy a dekorativní štukovou výzdobou s motivy mřížky, pásky a mušle. Pasy jsou neseny sdruženými pilastry s římsovými hlavicemi, zdobenými volutami, akantem a hlavičkami andílků.
Pozdně empírový charakter adaptace zámku zdůrazňuje tříosý rizalit ve střední části vstupního zámeckého průčelí. Všechna čtyři křídla zámecké budovy mají uprostřed spodního okraje střechy, nad kordónovou římsou, trojúhelníkový štít s vázami po stranách. Fasáda je bohatě členěna pilastry. Na štítu hlavního severního průčelí budovy jsou dva erby. Vlevo je erb hrabat Stolbergů, vpravo hrabat Staffgotschů, z jejichž rodu pocházela manželka předposledního majitele panství, která se narodila ve Vratislavi jako její manžel.
V křídle vlevo od vstupní věže byly kdysi umístěny konírny, v pravém delším křídle byly byty pro kočího a zámecké služebnictvo. Na jižní vnitřní straně vstupní věže jsou nad vjezdem dosud umístěny staré sluneční hodiny, které byly nově opraveny v roce 1949 při adaptaci zámecké budovy. Nad vjezdem na vnější severní straně věže je erb Stolbergů. Hraběcí znak je také na jižní zdi zahradnického domku u Olešné (později objekt Katolické charity). Zvon na věži byl vyroben v polovině 17. století. Na zvonu je německý nápis: LORENZ SEYLNER IN WIEN 1650 GOSS MICH (Odlil mne Lorenz Seylner ve Vídni r. 1650). Dříve otevřené zámecké nádvoří bylo ve 20. století zakryto prosklenou střechou, takže místo nádvoří zde vznikla hala. V interiérech přízemí zámku jsou křížové hřebínkové klenby a valené klenby s lunetami a štukovou výzdobou žebrování. Patro zámku je již plochostropé, s částečně dochovanou štukou. Botanicky hodnotný zámecký park má rozlohu 10,5 ha.
Ale vraťme se do doby, kdy byl zámek vystavěn, tedy do doby hraběte Václava Bruntálského z Vrbna. Protože manžel byl zaneprázdněn dvorskou službou, starala se o veškeré statky jeho manželka Eliška Polyxena, dcera biskupského hejtmana Lukáše Dembinského z Dembině a na Kroměříži. Do manželství přinesla věnem statek Střelnou u Moravského Berouna, který pak zůstal v držení rodu až do roku 1937. Eliška Polyxena byla žena velmi rezolutní a energická. Byla výborná hospodyně a chtěla být dopodrobna informována o všem co se na panství děje, jak jsme již ostatně vzpomenuli výše. Prostřednictvím svých správců a vrchnostenských úředníků musela být zpravována i o tom, komu z poddaných se narodil potomek, kdo z nich hodlá uzavřít sňatek a s kým, kdo zemřel a podobně. Ačkoliv byla polského původu, byla vychována v českém duchu a i její osobní i písemný styk se správci a úředníky panství byl veden česky. Se svým manželem měla syna Jana Františka, který byl vychován rovněž v českém duchu. Když Václav hr. Bruntálský z Vrbna 31. července 1649 zemřel v italských Benátkách, byl pochován dle svého přání v kostele sv. Antonína v Padově. Podle Václavova testamentu se stal dědicem syn Jan František (tehdy patnáctiletý), takže majitelkou panství se stala vdova Eliška Polyxena až do roku 1655, kdy dosáhl Jan František zletilosti.
Jan František se narodil 20. dubna 1634. Dosáhl rovněž vysokých hodností, stal se královským místodržícím, prezidentem apelačního soudu, nejvyšším zemským hofmistrem a nejvyšším kancléřem. Za své služby obdržel nejvyšší hodnost Rytíře zlatého rouna. Byl dvakrát ženat. Jeho první chotí byla od roku 1567 Eliška hr. z Martinic, která zemřela již 17. listopadu 1671. Po její smrti se oženil s její sestrou Terezií Františkou hr. z Martinic (+ 1706). Po dobu svého působení v Paskově se snažil řešit svou neutěšenou finanční situaci a od svých úředníků vyžadoval řádné zajišťování povinných plateb svých poddaných. Roku 1690 (5. září) své paskovské panství prodal za 63 000 zl. rýnských Bedřichovi hraběti z Oppersdorfu, svob. pánu na Dubu, Hodoníně a Frýdštejně.
Tento příslušník starého slezského šlechtického rodu se narodil okolo roku 1620. Byl dvakrát ženat. Jeho první manželkou se stala Anna Helena Jakartovská ze Sudic, vdova po Janu Burianovi Žampachovi z Potštejna, majiteli hodonínského panství, které do manželství přinesla věnem. Když roku 1661 zemřela, pojal Bedřich za manželku Eleonoru roz. z Dietrichštejna, ovdovělou hraběnku z Kounic. Bedřich z Oppersdorfu zastával úřad hejtmana brněnského kraje, byl nejvyšším zemským sudím a později i nejvyšším zemským komořím, v armádě měl hodnost plukovníka. Měl tři dcery a dva syny – Jiřího Bedřicha a Františka Josefa. Když 1. ledna 1699 v Brně zemřel, obdržel Jiří Bedřich Dřevohostice a rodový dům v Brně, kdežto František Josef dostal panství Paskov.
František Josef hrabě z Oppersdorfu se narodil 22. září 1660, podobně jako jeho otec zastával řadu významných funkcí, byl c.k. dvorním radou, c.k. komořím a moravským zemským hejtmanem. V roce 1699 založil v blízkosti Paskova novou ves nazvanou Oprechtice (Oppersdorf). Zemřel bez potomků v Paskově 23. května 1714 a zanechal po sobě vdovu Annu Františku rozenou hraběnku von Henckelovou z Donnersmarcku a především hodně dluhů. Panství bylo dáno do dražby a v roce 1717 (od 15. března) bylo za 74 000 zlatých rýnských. prodáno.
Novým majitelem se stal moravský šlechtic Filip Ignác rytíř z Hochu na Okříškách a Pokojovicích, který byl přísedícím královského tribunálu a zemského soudu v Brně. Ten pak prodal paskovské panství 16. května 1731 za 100 000 zlatých rýnských a 100 dukátů klíčného Samueli Františkovi svob. pánu z Rebentischů, radovi císařské dvorní komory a vrchnímu komornímu řediteli. Ten však již 10. ledna 1734 zemřel a dědičkou panství se stala vdova Marie Paulina rozená svob. paní von Gallanegh. Ta pak vedla správu panství do své smrti, která ji zastihla v Paskově 27. února 1758 a zde také pohřbena. S Filipem Ignácem měli čtyři syny – Josefa Alexandra, Jana Karla, Claudia Leondegarda a Achátia a dvě dcery - Cecilii Martu a Florimundu Chrysoginu. Marie Paulina se podruhé provdala okolo roku 1736 za generála, polního maršála Jana Maxmiliána svob. pána z Fürstensbusche, avšak roku 1748 podruhé ovdověla. Mezi svými poddanými byla oblíbena pro svou lidumilnost a zbožnost. Z jejích dětí zdědil panství Achatius sv. pán Rebentisch, krajský hejtman uherskohradišťský, který však nebyl dobrým hospodářem, byl velký marnotratník a panství natolik zadlužil, že jediným řešením byl opět prodej. 14. září 1765 koupil paskovský statek za 125 000 zl. Karel rytíř Pammersberger z Kettenburgu. Byl měšťanského původu, původně olomoucký kupec, směnárník a podnikavý průmyslník, který byl císařovnou Marií Terezií povýšen 3. listopadu 1764 do šlechtického stavu. V Paskově také zřídil první tkalcovskou manufakturu. Zemřel 21. května 1776 a podle závěti zdědila celý majetek jeho manželka Anna Marie Kateřina, která však již roku 1778 také umírá. Jejím testamentem získává statky její dcera z prvního manželství Františka rozená Gruberová, provdaná Lindnerová se svým synem Jáchymem Stroblem. Ta však neměla tzv. inkolát, tedy právní způsobilost k nabytí deskového statku, a proto paskovské panství obratem 29. října 1779 prodává za 125 000 zlatých rýnských a 100 dukátů klíčného dále.
Novým držitelem Paskova se stal Josef hrabě Mitrovský z Nemyšle a na Hrabyni. Mitrovští z Nemyšle byli starobylým domácím rodem z jižních Čech, jedna větev se v 16. století přistěhovala na Opavsko a Těšínsko a od ní pocházeli jak jmenovaní, tak i jejich příbuzní na hradě Pernštejně a zámku v Dolních Rožínce.
Josef hr. Mitrovský se narodil 28. prosince 1733 v Košicích. Josef věnoval svůj život vojenské kariéře, která mu vynesla hraběcí titul. Stal se generálmajorem, později polním maršálem. V letech 1788 – 1791 se účastnil tureckých válek a za úspěchy při dobytí Bělehradu byl jmenován polním zbrojmistrem a v letech 1803 – 1804 velícím generálem v Banátu a Sedmihradsku. Kromě Paskova držel i Hrabyň (1756), Smolkov (1803) a Chabičov (1807). Na paskovském panství založil ves Mitrovice. V roce 1790 byl Mitrovského hostem v Paskově generál Laudon a v roce 1802 v zámku přenocoval arcivévoda Karel – vítěz nad Napoleonem u Aspernu (1809). Jeho manželkou byla Karolina hraběnka roz. Koharyová. Zemřel na paskovském zámku 2. března 1808 bez potomků a panství přešlo na jeho strýce Antonína Bedřicha Mitrovského, vysokého císařského úředníka a víceprezidenta dolnorakouské zemské vlády, držitele hodnosti Rytíře zlatého rouna.
Rytíř Řádu zlatého rouna Antonín Bedřich hr. Mitrovský z Nemyšle se narodil 20. května 1770 v Brně, byl velmi vzdělaný, demokratického smyšlení, podporoval každý kulturní podnik v zemi. Jeho zásluhou bylo například i to, že u císaře Františka II. prosadil, aby se na stavovské akademii v Olomouci vyučovalo také češtině. Jeho chotí byla Leopoldina hraběnka von Klebelsberg. Zemřel ve Vídni 1. září 1842, přeživ o jedenáct let svou manželku Leopoldinu. O jeho vysokém charakteru svědčí i skutečnost, že po odstěhování z Paskova.¨zaslal každé obci zvlášť písemné poděkování poddaným za jejich lásku a oddanost s tím, aby si ho zachovali v dobré paměti, tedy čin na tu dobu vskutku nevídaný.
Antonín Bedřich Mitrovský z Nemyšle prodal panství již 8. ledna 1809 za částku 600 000 zlatých rýnských a 300 dukátů klíčného. Novým majitelem se stal Filip Ludvík sv.p. ze Saint Genois d´Aneaucourt, původem z francouzského šlechtického rodu. Filip Ludvík se narodil roku 1790. Jeho manželkou se stala Johanna Josefa Eleonora svob. paní von Trach und Birkau (n. 1789, + 1870). Filip Ludvík zemřel v Badenu u Vídně 30. července 1857 a dědicem celého majetku se stal jeho syn Mořic Jan Nepomuk hrabě ze Saint Genois. Ten se narodil 22. března 1816 v Paskově (+ 1886). Byl dvakrát ženatý. Jeho první manželka byla Luisa hraběnka von Wallis, která zemřela 5. února 1843, Podruhé se oženil 14. dubna 1846 v Opavě s Gabrielou Eleonorou hraběnkou zu Stolberg – Stolberg. On také nechal po požáru roku 1869 přestavět zámek do jeho současné podoby.
Roku 1881 prodal paskovské panství za 300 000 zl. svému zeti, Günterovi (Vintířovi) hraběti Stolberg – Stolbergovi, příslušníkovi rodu pocházejícího z Westfálska. Dle staré saské kroniky z roku 564 bojoval rytíř Otakar se Sasy proti Durynkům, za což dostal část země, kde na jedné hoře se mu podařilo ulovit v tom kraji vzácného jelena. Na památku šťastného lovu dal si do erbu tohoto jelena, který pak zůstal znakem hrabat ze Stolbergů. Jak věrně stáli hrabata Stolbergové při svaté víře, dokázal již dávný předek rodu, Jindřich hr. ze Stolbergů, který s landkrabětem Durynským Ludvíkem provázel německého císaře Bedřicha Hohenštaufského na šesté křížové výpravě roku 1227. Landkrabě Ludvík Durynský byl manželem sv. Alžběty Durynské, dcery uherského krále Ondřeje, jejíž dcera vzala si za manžela landkraběte Hessenského, dcera téhož Aloisie Christiana se provdala za Kryštofa Ludvíka II. hraběte Stolberga. Tím se stala sv. Alžběta Durynská patronkou hraběcího rodu Stolbergů. Skvělým příkladem velké lidumilnosti se zapsal do kroniky selských dějin praděd hraběte Vintíře – Christian Vintíř ze Stolbergů, který již v polovině 18. století z vlastní vůle na všech svých statcích v severním Německu zrušil robotu. Jak praví starý zápis: „..k čemu u nás bylo teprve roku 1849 zapotřebí vydati zvláštní zákon a vyvazovací obligace, toho dosáhlo rolnictvo na panství hrabat Stolbergů z dobré vůle svého Pána o celých 100 roků dříve“.
Vintíř hrabě Stolberg-Stolberg se narodil 7. února 1845 ve Vratislavi, jako syn hraběte Bernarda ze Stolberg-Stolbergů a jeho manželky Anežky hraběnky ze Scherr-Thoss. Byl vnukem slavného básníka Bedřicha Leopolda hraběte Stolberg-Stolbergů, spisovatele „Dějin náboženství Ježíše Krista“ (n. 7. 11. 1750, + 5. 12. 1819). Při křtu dostal jméno Vintíř Arnošt Leopold. Po vykonaných studiích se věnoval vojenské službě a sloužil jako c.k. poručík v hulánském pliku knížete Karla Lichtenštejna číslo 9. Roku 1866 bojal u Trutnova, Dvora Králové, Hradce Králové, na Moravě u Plumlova a v Dolních Rakousích u Purkersdorfu. Při útoku jízdy u Dvora Králové byl pod ním zastřelen kůň a on sám utržil tři střelné rány. Za udatnost byl vyznamenán vojenským záslužným křížem s válečnou dekorací a povýšen brzy ke dvoru císaře arcivévody Albrechta a v letech 1872 – 1877 mu byla svěřena výchova princů Karla, Štěpána a Evžena. Roku 1877 byl povýšen na c.k. rytmistra 1. třídy a stal se velitelem setniny u hulánského pluku knížete Schwarzenberka č. 2. V této hodnosti pak působil do roku 1881. Téhož roku pak koupil statek Paskov, jak výše uvedeno. Byl dvakrát ženatý. Jeho první chotí se stala roku 1878 Anna hraběnka ze Saint Genois, narozená 23. července 1850 (+ krátce po sňatku). Druhou manželkou mu pak byla od 9. října 1879 Clara Hedwig hraběnka von Schaffgotsch. Spolu měli čtyři děti: syny Huberta Maria Johanese /n.24.2. 1881 + 11.4. 1963), Friedricha Leopolda (n. 27.8. 1883 + 19.5. 1975) , Ottu Josepha Maria (n. 19.12. 1888 + 16.6. 1945) a dceru Marii Anuncii (n. 2.9. 1896 + 13.8. 1973). V letech 1893 – 1907 byl hrabě Vintíř (Günther) poslancem na moravském zemském sněmu a v letech 1897 – 1903 na říšské radě. O jeho charakterových vlastnostech nechejme promluvit dobový tisk (1915) : „…Velká křesťanská lidumilnost kotvící v hlubokém náboženském přesvědčení je nehasnoucí ozdobou vysoce urozeného jubilanta. Nehynoucím písmem zapsal se Jeho Osvícenost Pan hrabě láskou chudobné mládeži paskovské, o čemž svědčí nejlépe záznamy kroniky školní. Každoročně pořádají vznešení hraběcí manželé chudým dětem bohatou nadílku vánoční. Osobní účastí na radovánkách, výstavkách a divadlech školních projevuje Jeho Osvícenost nejlépe přízeň ke škole a dětem. Značnými peněžitými dary umožňuje každoročně pořádání vycházek školních dětí do rodného kraje. Zejména roku 1914 jen Jeho podporou mohly se mnohé naše dítky súčastniti zájezdu lašských dítek do Čech a spatřiti hlavu království, stověžatou Prahu. Než i o vzdělání dítek jeví J.O. vždy nemalý zájem, což dokázal darováním obsáhlé, velmi cenné sbírky nerostů a jiných učebních pomůcek. Kdykoliv přistupují naše děti poprvé ke stolu Páně, neopomenou vznešení hraběcí manželé projeviti každoročně účast při této významné slavnosti, obdarujíce je na památku obrázky i občerstvením. Jako škola, tak i farní chrám paskovský čítá J.O. k největším svým dobrodincům. Zlý host navštívil dne 4. května 1887 Paskov, kdy na 46 stavení lehlo popelem. Prvním, kdo se v čelo pomocného odboru postavil, byl opětně J.O. Pan hrabě, jehož přičiněním nejen bída mezi nebožáky zmírněna, ale i mnohým pomoc ku znovuzřízení příbytku byla poskytnuta. Velkolepý pomník postavil si Pan hrabě v srdcích Paskovanů založením mateřské školky s opatrovnou, jejíž vedení při otevření dne 1. července 1900 svěřeno milosrdným sestrám sv. Vincence z Pauly. Jako pravý ochránce chudiny postaral se i o věkem sešlé, neduživé muže, pro něž s nemalým nákladem upraviti nechal chudobinec v zakoupené bývalé selské usedlosti č. 191. I místní spolky vojenských vysloužilců, hasičů a sdružení křesťanského dělnictva mají v J.O. vždy štědrého podporovatele. Roku 1913 přijati ráčil také protektorát nad spolkem vojenských vysloužilců v Brušperku. S pravou otcovskou láskou pečuje letos J.O. o raněné vojíny, které velmi ochotně ubytoval, vším pohodlím opatřil a všecky bohatou vánoční nadílkou překvapil. Toť velké činy pravého křesťanského šlechtice, o kterých víme. Kolik však slz setřela již dobročinná ruka Jeho s pobledlých skrání chudiny v neznámé cizině? To mohly by nám potvrditi zástupy oněch ubožáků, jichž vděčná modlitba díků vznáší se za Něj denně k Všemohoucímu. Staraje se pečlivě o jiné, pečuje s příkladnou horlivostí také o rozvoj svého velkostatku. Krásný park zámecký byl jím značně rozšířen. Roku 1906 zřízena byla elektrárna, roku 1914 přistavena k zámku rozsáhlá hospodářská budova a baroková kaple, zasvěcená patronce domu Stolbergů sv. Alžbětě Durynské. Velká lidumilnost a jiné zářivé vlastnosti Pana hraběte došly ocenění i u Jeho Veličenstva císaře Pána, který Jej v uznání tak skvělých vlastností jmenovati ráčil roku 1913 Svým c.k. tajným radou. Kdo vzpomněl by také s pocitem hluboké vděčnosti J.O. v den Jeho vzácných 70tých narozenin? Ó, prosme Pána, by popřál Jeho Osvícenosti za Jeho velkou lásku, kterou všecky blaží, ještě hodně slunných dnů štěstí ku konání nových, velkolepých činů za krásným heslem domu Stoberského: Spes nescia falli!“ (Naděje, která nebude zklamána!)
Na svém zámku přijímal váznamné osobnosti tehdejšího kulturního a společenského života. Na panství pořádal okázalé hony. Jak například praví dobové noviny, při honu 4. ledna 1886 bylo zastřeleno 11ti střelci 315 a 5. ledna 9ti střelci 108 zajíců. Zajímavou zprávou je i článek, který říká že: „ …v tmavé komůrce paskovského zámku hraběte Stolberga, našla se kostra předpotopního zvířete, o které nikdo nevěděl, ani jak do komory přišla, ani odkud pochází. Je 4 metry dlouhá a jedná se o předpotopního ichthyosaura. Toto zvíře dýchalo plícemi, ale žilo z části ve vodě. Tlanu mělo podobnou žraloku, zuby co krokodýl, hlavu obrovské ještěrce. Nalezená kostra je celá, nechybí ani kostečky. Kostra bude zavěšena v zámku, aby lidé při příležitosti krásný a zajímavý tento exemplář prohlédnout se obtěžovali.“
C.k. skutečný tajný rada, komoří, major m.s., majitel vojenského záslužného kříže, čestný rytíř maltezského řádu Vintíř - Günter Stolberg - Stolberg zemřel 6. listopadu 1926. Držitelem statků se stal jeho syn JUDr Otto Josef hrabě zu Stolberg – Stolberg. Ten se narodil 19. prosince 1888 v Paskově, jeho chotí se stala 28. června 1920 Hermína Barbara Krapflová. Za pozemkové reformy v roce 1926 byly vlastníku propuštěny zbytkové statky Paskov a Žabeň, lihovar, elektrárna, zámek a park v Paskově a lesní hospodářství. Dvůr v Hrabové a pozemky a rybníky byl přenechán hrabovským občanům. Výměra panství činila: polí – 386,42 ha, luk – 80,17 ha, pastvin – 5,27 ha, zahrad – 8,01 ha, neplodné půdy – 3,95 ha, zastavených pozemků – 3,44 ha, rybníků – 167,88 ha, lesů – 380,78 ha.
Poslední šlechtičtí majitelé Stollbergové vtiskli zámku jeho dnešní podobu. Hlavní budova dostala novoklasicistní fasádu s balkonem na východní straně. Znovu byla zaklenuta chodba obíhající kolem dvora jak sérií valených kleneb v přízemí, tak kazetami v patře, obojí patrně do kovových profilů. Roku 1893 dostala věž vstupního objektu novou báň v novobarokní podobě. Při úpravách parku byl odstraněn jihovýchodní rondel a přilehlá hospodářská budova. V roce 1914 byla u jihovýchodního nároží přistavěna novobarokní kaple sv. Alžběty, která byla zrušena koncem 50. let.
Po druhé světové válce byl celý majetek JUDr Ottovi Josefovi zu Stolberg státem vyvlastněn a ve prospěch státu propadl celý velkostatek se zámkem, ale i dvory v Paskově a v Žabni. Otto Josef byl za údajnou spolupráci s nacisty (část zámku přebudoval na špitál pro raněné německé vojáky) internován a brzy nato byl v ostravské věznici za nevyjasněných okolností, prý „nešťastnou náhodou“ zabit na stavbě, kde vězni pracovali. Zámek byl po skončení války vyrabován, poničen mobiliář, zachránila se pouze část Stolbergovské knihovny. Později byl objekt zámku a celý areál adaptován na nemocnici. Rodina posledního majitele žije v zahraničí. Zámek ležící na parcele č. 1105 je pro svoji historickou i architektonickou hodnotu evidován v Ústředním seznamu kulturních památek ČR pod rejstříkovým číslem 8-692/1-12.
Přehled držitelů:
1230 – Konrád z Plavče
1252-1256 – vdova N. po Konrádovi z Plavče
1267 – Blud z Pňovic (?)
1270 – Petr, syn Heroldův
1300 – Jan Stange
1322 - 1357 – Petr a Jan Stangeové (z Packova, synové předešlého)
1358 - 1388 – Markvart z Wolfsberka (+ 1388)
1389 – 1393 - Jošt, Václav a Jan z Wolfsberka (synové)
1393 – 1403 - Václav z Wolfsberka (jeden z výše uvedených bratří, + 1403)
1403 – 1413 – Jan z Wolfsberka a Paskova (+ 1413)
1413 – Jošt z Wolfsberka (přeživší své bratry)
1432 – 1460 – Mikuláš z Walzenbergu (+ před 1460,Wolsberka) 2. m. Barbora z Jemelna
1460 – 1475 - Barbora z Jemelna (vdova po Mikulášovi z Wolfsberka)
1475 – 1484 - Machna z Wolfsberka
1484 – 1507 - Beneš z Boskovic
1507 – 1525 - Jan z Žerotína (m. Anna Sedlnická z Choltic)
Anna z Žerotína rozená Sedlnická z Choltic (vdova)
1525 – 1530 - Ladislav z Kadaně (+1530, 2.m. Zuzana Preissová)
1530 – 1533 - Bernard, Zikmund, Centurius a Jan z Kadaně (synové)
1533 - 1538 – Jan Dambrovský z Doubravky
1538 – 1548 - Jan z Pernštejna
1548 – 1557 – Jan Čelo z Čechovic (+ 1557, m. Anna Sedlnická z Choltic)
1557 – 1567 – vdova Anna roz. Sedlnická z Choltic
1567 – 1570 – Kašpar Čelo z Čechovic (Janův synovec, m. Hedvika Šelihová z Řuchova)
1570 – 1578 – Jan Stoš z Kounic
1578 – 1579 - Ondřej Dudič z Horehovic (n. 1533)
1579 – 1600 - Ctibor Syrakovský z Pěrkova (+ 1600, 1.m. Alina Prusinovská z Víckova, 2.m. Johanka Bruntálská z Vrbna)
1600 – 1610 - Hynek Syrakovský z Pěrkova (syn, + asi 1610, m. Kateřina Oršická z Bílkova)
1610 – 1614 - Jan (Hanuš) Syrakovský z Pěrkova (ml. bratr, + 1622)
1614 – 1616 - Anna Onšíková z Bělkovic(1.m. Petr Skrbenský, 2.m. Karel Berger z Bergu)
1616 – 1624 - Kryštof Cedlar z Hofu (+1619), Anna Cedlarka z Hofu (jeho sestra,+1622)
1624 – 1649 - Václav hrabě Bruntálský z Vrbna (n. 1580-1590, +31.7.1649, m. Eliška Polyxena Dembinská)
1649 - 1655 – vdova Eliška Polyxena roz. Dembinská z Dembině
1655 – 1690 - Jan František Bruntálský z Vrbna (syn, n.20.4. 1634+22.7. 1705, 1.m. Alžběta hr. z Martinic, + 17.11. 1671, 2.m. Terezie Františka hr. z Martinic, sestra Alžběty)
1690 – 1699 - Bedřich hr. z Oppersdorfu (n.1620, + 1.1. 1699) (1.m.Anna Helena Jakartovská ze Sudic, +1661, 2.m. Eleonora roz. hr. z Dietrichštejna ovd. hr. z Kounic)
1699 – 1714 - František Josef hr. z Oppersdorfu (syn, n. 22.9.1660, + 23.5.1714, m. Anna Františka hr. Henckelová z Donnersmarcku)
1714 – 1717 – vdova Františka roz. Henckelová z Donnersmarcku
1717 – 1731 - Filip Ignác rytíř z Hochu
1731 – 1734 - Samuel František sv.p. z Rebentischů (+ 10.1.1734, m. Marie Paulina sv.p. z Gallanegh)
1734 – 1758 - Marie Paulina z Gallanegh (vdova, 1758 ve věku + 27.2. 1758 v 66 letech)
1758 – 1765 – Achatius z Hochu (syn Filipa Ignáce)
1765 – 1776 - Karel Pammersberger z Kettenburgu (+ 21.5. 1776, m. Anna Marie Kateřina)
1776 – 1778 - Anna Marie Kateřina (vdova, + 1778)
1778 – 1779 - Františka Lindnerová roz. Gruberová (její dcera z I. m.)
1779 – 1808 - Josef hr. Mitrovský z Nemyšle (n.28.12.1733, +2.3. 1808 v Paskově, m. Karolina hr. Koharyiová, bez potomků)
1808 – 1809 - Antonín Bedřich Mitrovský z Nemyšle (jeho strýc, n. 20.5. 1770, + 1.9. 1842, m.Leopoldina hr. von Klebelsberg)
1809 – 1857 - Filip Ludvík hr. ze Saint Genois d´Aneaucourt (n. 1790, + 30.7. 1857, m. Johanna Josefa Eleonora sv.p. Trachová z Březí, n. 1789, + 1870)
1857 – 1881 - Mořic Jan Nepomuk hr. ze Saint Genois (n. 22.3. 1816, +1886, 1.m. Luisa hr. von Wallis, + 5.2. 1843, 2.m. 14.4. 1846, Gabriela Eleonora hr. zu Stolberg-Stolberg)
1881 – 1926 - Günter (Vintíř) Stolberg – Stolberg (n. 7. 2. 1845, + 6.11. 1926 v Paskově, 1.m. Anna hr. ze Saint Genois, n. 23.7. 1850, + brzy po sňatku, 2. m. 1879 Clara Hedwig hr. von Schaffgotsch)
1926 – 1945 - JUDr Otto Josef hr. zu Stolberg – Stolberg (n. 19.12. 1888 v Paskově, m. sv. 28.6. 1920, Hermína Barbara Krapflová)
1945 – 1951 – konfiskace - majetkem Československého státu
1951 – doposud – Radioterapeutický ústav
Připomínaní úředníci:
1484 – Viktorin
1641 – Mikuláš Frýdecký – obroční písař
do 1660 – Melchior Belka
od 1660 – Václav Pantyček
Prameny:
Červenka A.: Paskov - z minulosti našeho městyse, Lidové noviny (nedatováno)
Kol.: Dějiny Krmelína, Krmelín 1997. s. 14-22.
Novotný J.: Kdo všechno byli držitelé paskovského panství, s. 17-25 (in. Paskov 730 let, 1267-1997, Paskov 1997)
Novotný J.: Z minulosti obce Paskova – Kdo všechno byli držitelé paskovského panství, Paskovský zpravodaj, č.4, Paskov 1996.
Stibor J. a kol.: Dějiny Krmelína, Krmelín 1997.
Teichmann J.-Novotný J.: Z minulosti obce Paskova – Paskovský zámek, Paskovský zpravodaj, č. 4, Paskov 1997.
Vodvářka P.: Historie paskovského zámku, s. 72-74 (in: Paskov 730 let,1267-1997, Paskov 1997)
Žáček R.: Pobeskydí od husitství do Bílé Hory. Frýdek-Místek 1986.
