Nowy Sącz

Kdy byl ve městě založen královský hrad již tak jasné není, jasno do situace by mohl vnést snad jen doposud chybějící archeologický výzkum. Většinou bývá založení hradu připisováno až poslednímu Piastovci na polském trůně Kazimíru Velikému. Sącz sice nefiguruje na seznamu královských založení sestaveném kronikáři Janem z Czarnkowa a Janem Dluhoszem, na druhou stranu je ve zprávě z roku 1394 zařazen mezi důchody z Bocheńské župy. Není však vyloučena ani možnost, že hrad byl založen současně s městským opevněním. V letech 1469-70 na hradě pobývali synové krále Kazimíra Jagellonského Vladislav,. Jan Olbracht, Kazimír a Alexander. Královský hrad spravovaný kastelány měl za svou existenci smůlu na několikeré katastrofy, které jej silně poničily. Poté, co byl v letech 1522 a 1611 téměř zničen požárem jej opravili a přestavěli na výstavnou renesanční rezidenci královští hejtmani Stanislav Lubomirski (hejtman v letech 1597-1613) a jeho syn Sebastian (1613-27), v jejichž rodě se zdejší hejtmanství udrželo po 150 let. Poškozením se zámek nevyhnul ani za švédské Potopy roku 1655, kdy se zde také krátce zastavil král Jan Kazimír na útěku z obsazené Varšavy. Na jeho příkaz se město vzdalo bez boje, když však byla po čase větší část švédské posádky mimo město, měšťané se jej ve spolupráci s Lubomirského oddíly zmocnili a ubránili jej před vracejícími se Švédy. Další ničivé pohromy přišly na konci 18. století. Roku 1768 byl zámek obsazen vzbouřenou šlechtou barské konfederace a díky nedbalosti svých dočasných obyvatel zámek zpustošil požár. Znovu červený kohout udeřil hned následujícího roku Oba požáry sídlo zničily natolik, že bylo ve zprávě roku 1793 shledáno neužitečným. Definitivně ztratilo rezidenční funkci po roce 1813, kdy rozvodněný Dunajec strhnul západní část hradu. Ve zbytku sídla byly roku 1838 zřízena kasárna a později i věznice. V letech 1898-1914 a znovu po první světové válce bylo sídlo částečně opraveno a roku 1938 zde byly umístěny sbírky regionálního muzea. Poslední pohromou byla druhá světová válka, v jejímž závěru zbývající budovy totálně zničil výbuch v německém muničním skladišti. Po válce byl již jen zrekonstruován úsek hradby s ochozem poblíž zbytků hradu a přilehlá Kovářská bašta.

Nevíme jaký byl jeho původní rozsah, jak vypadaly jeho stavby ani jak vypadalo jeho opevnění vůči městu. Více informací podávají popisy ze 17. a 18. století. Z revize provedené roku 1616 víme, že sídlo bylo od města odděleno hradbou s bránou, že hlavní palác měl téměř 40 obytných místností vybavených dle dobových standardů výstavnými okny a portály s kamennými ostěními. K paláci přiléhaly hospodářské budovy. Literatura uvádí i velkou věž či baštu strženou spolu se západní částí hradu povodní roku 1813. Dnes stojí pouze chaotická změť základů a zbytků zdí zámecké budovy v parku nad soutokem obou řek, v těsném sousedství pak obnovená Kovářská bašta s přilehlým úsekem hradby.