
Nasviž, též Nesviž, je město v Minské oblasti ve středním Bělorusku. Leží asi 45 km východně od města Baranaviči a 115 km jihovýchodně od hlavního běloruského města Minsk. Zámek se nachází na kraji městečka na břehu Zámeckého rybníka, kterým protéká říčka Uša, přes jehož hráz se k zámku přichází.
Součástí areálu je také rozlehlý dvůr. V letech 1881-1886 upravil vnitřek hradu princ Anton Radziwill a jeho francouzská manželka Marie de Castellane. Zřídili také krajinářský park v anglickém stylu. V roce 1939 byla rodina Radziwillů vyhnána z hradu invazní Rudou armádou. V sovětských dobách byl zámek využíván jako sanatorium. V roce 1994 byl hradní komplex vyhlášen národní historickou a kulturní rezervací. V nedávných letech byla ostře kritizována především necitlivá rekonstrukce objektu a bohužel v roce 2002 bylo horní poschodí také poničeno ohněm. Jako unikátní stavba polsko-běloruské architektury byl celý zámecký komplex zapsán v roce 2000 na Seznam světového dědictví UNESCO..
Ti zde postupně vybudovali nákladné sídlo. V roce 1582 Mikołaj Krzysztof Radziwiłł začal stavět velký čtvercový třípodlažní zámek. Stavba byla dokončena do roku 1604. O půl století později k nim přidali několik galerií. Rohy zámku měly čtyři osmiboké věže. V roce 1706, během Velké severní války, armáda Karla XII. vyplenila hrad a zničila jeho opevnění. O několik desetiletí později Radziwillové požádali některé německé a italské architekty, aby zámek opravili a rozšířili. Rekonstruovány byly také hradní brány z 16. století. V této době byly tři samostatné budovy obklopující centrální nádvoří spojeny. Nejdůležitější budovou v Nasviži je kostel Božího těla. V něm jsou uloženy rakve 72 členů rodiny Radziwillů. V roce 1770 byl hrad dobyt ruskými vojsky. Rodina Radziwillů byla vyhnána. Umělecká díla v paláci byla rozdána různým ruským šlechticům. Po odchodu ruské armády palác chátral. Obnoven byl opět Radziwilly..