Dalečín

Zámek v Dalečíně má celkem zajímavý vývoj.
V roce 1390 stávala nedaleko dnešního zámku tvrz (často bývá spojována s hradem), po které se psali někteří drobní zemané. Z této se tvrze se ovšem do dnešních dnů nic nezachovalo. Kolem roku 1588 pak nedaleko od dnešního zámku vystavěl Pavel Katharyn z Katharu tvrz, která byla později přestavěna na dvoukřídlí zámek s hospodářskou budovou (tvořila třetí křídlo). Ovšem za Šliků dochází k přeměně zámku na sídlo hospodářského úředníka a do dnešních dnů z něj nic nezůstalo. Konečně v roce 1850 vystavěli Honrichsové současný zámek.

Zámek nemá středověké jádro. Nejstarší částí je pravděpodobně budova svobodného dvorce z šedesátých let 16. století, na němž seděl úředník pernštejnského panství Jonatan Četrvan z Gostic. Tvrz rozšířil na konci osmdesátých let Pavel Katarýn z Kataru, nový majitel dalečínského a jimramovského panství. Po Bílé hoře se stala součástí kunštátského panství, přestala sloužit jako panské sídlo a splynula s hospodářským dvorem v sousedství. Teprve v roce 1720 byla spolu s celý dvorem obnovena a sjednocena do blokové podoby. Patrovou stavbu zakončovala mansardová střecha. Z původní tvrze se v přízemí místy dochovaly renesanční klenby. V polovině 19. století byl zámek zvýšen o druhé patro a upraven do podoby alpské lovecké chaty. Jako lovecký zámek sloužil pak majitelům kunštátského panství hrabatům Honrichsům až do počátku 20. století, do vymření rodu po mužské linii.

Zámek v Dalečíně má celkem zajímavý vývoj.
V roce 1390 stávala nedaleko dnešního zámku tvrz (často bývá spojována s hradem), po které se psali někteří drobní zemané. Z této se tvrze se ovšem do dnešních dnů nic nezachovalo. Kolem roku 1588 pak nedaleko od dnešního zámku vystavěl Pavel Katharyn z Katharu tvrz, která byla později přestavěna na dvoukřídlí zámek s hospodářskou budovou (tvořila třetí křídlo). Ovšem za Šliků dochází k přeměně zámku na sídlo hospodářského úředníka a do dnešních dnů z něj nic nezůstalo. Konečně v roce 1850 vystavěli Honrichsové současný zámek.

Zámek nemá středověké jádro. Nejstarší částí je pravděpodobně budova svobodného dvorce z šedesátých let 16. století, na němž seděl úředník pernštejnského panství Jonatan Četrvan z Gostic. Tvrz rozšířil na konci osmdesátých let Pavel Katarýn z Kataru, nový majitel dalečínského a jimramovského panství. Po Bílé hoře se stala součástí kunštátského panství, přestala sloužit jako panské sídlo a splynula s hospodářským dvorem v sousedství. Teprve v roce 1720 byla spolu s celý dvorem obnovena a sjednocena do blokové podoby. Patrovou stavbu zakončovala mansardová střecha. Z původní tvrze se v přízemí místy dochovaly renesanční klenby. V polovině 19. století byl zámek zvýšen o druhé patro a upraven do podoby alpské lovecké chaty. Jako lovecký zámek sloužil pak majitelům kunštátského panství hrabatům Honrichsům až do počátku 20. století, do vymření rodu po mužské linii.