Skutečným koncem starých časů byla druhá světová válka, hlavně její závěrečná fáze, která znamenala definitivní konec šlechty na našem území. Výjimkou nebyli ani bílovečtí Sedlničtí, kteří území české republiky opustili po zralé úvaze na samém sklonku války s nadějí, že se na svůj zámek po přechodu fronty vrátí. Majitel velkostatku hrabě Dr. Sigmund Sedlnický z Choltic se synem Jiřím a nejmladší dcerou Marií Magdalenou (zemřela 29.12.1945 ve Vídni) přečkali konec války ve Vídni. Starší dcera Zdenka, zůstala v Polsku, kde také v roce 1949 v nuzných poměrech zemřela. Není známo kdy si hrabě Sigmund Sedlnický uvědomil, že se všeobecná situace vyvíjí v jejich neprospěch pro záchranu majetku a krajním případě i vlastního života muselo se rychle něco udělat. Bylo ovšem jasné, že v případě útěku nebude možno všechno odvézt. Následně logicky vyvstala myšlenka jak majetek ochránit před zničením a rozkradením. Možná předpokládali, že se do případného rabování pustí také vlastní zaměstnanci zámku a obyvatelé okolních vesnic. Někdo navrhl vytipovat v zámeckém sklepě vhodnou místnost, uložit do ní rodinné cennosti a všechno zazdít, aby na první pohled nikdo nic nepoznal. Tyto úvahy se v hlavách hraběte Sigmunda Sedlnického a jeho syna Jiřího zrodily pravděpodobně na počátku roku 1945. Veškeré cennosti byly odneseny do sklepa tam umístěny do předem vybrané místnosti, která byla suchá a pro osoby neznalé plánů zámku těžko identifikovatelná. Místnost byla zazděna a veškeré stopy k ní vedoucí zahlazeny.
Od března 1945 bylo občas slyšet vzdálené dunění dělostřelecké palby blížící se fronty. Po dobytí Opavy 22. dubna 1945 probíjela se Rudá armáda gen. Kuročkina a 31. sbor tankový 4. ukrajinského frontu Rudé armády směrem Suché Lazce, Raduň, Podvihov, dále Hlubočec, Výškovice, Tísek, Slatinu, Starou Ves, Bílovec, Fulnek. Ve druhé polovině dubna bylo zřejmé, že se město Bílovec válečným útrapám nevyhne. Vedle organizované evakuace do Zábřehu na Moravě a do Červené Vody započal také nekontrolovaný útěk německých obyvatel do vnitrozemí. Druhá manželka hraběte Sedlnického, Hermína byla zadržena 11. května 1945 v Žamberku. Hraběnce byly zabaveny osobní zavazadla, která obsahovala: „ložní prádlo na tři postele, polštáře a nejjemnější plátno, 12 ručníků, 1 prošívaná přikrývka, žíněnky na dvě postele, 3 páry bot, 1 pár gumových holínek, 1 pár holínek „hunya“, 1 kufr na klobouky s 2 dámskými klobouky.“ Následky osvobozovacích bojů v Bílovci byly strašné, 71 domů vyhořelo do základu, 108 bylo poškozeno, 550 poškozeno lehce. Požáry budov, ale pokračovaly ještě po skončení osvobozovacích bojů, vyhořela Baarova továrna a zámek hraběte Sedlnického. Ze zápisu Národního výboru v Ostravě z 24. září 1945: "vyšetření stavu zámeckých budov v Bílovci, „budovy zámku a velkostatku jsou velmi těžce poškozeny, inventář byl zničen, nebo uloupen....město Bílovec nemá finančních prostředků na provedení oprav.....“. Další dochovaný zápis tentokrát z jednání Národního výboru v Bílovci z konce roku 1945, vyšetření stavu zámeckých budov na žádost státního památkového ústavu v Brně: „ Budova zámku byla v roce 1945 záměrně vypálena, takže shořely střešní konstrukce, trámové stropy, veškerá stolařská práce, schodiště a instalace. Budova zámecká byla kryta šindelem a topení ve všech místnostech bylo lokální...“ Dopisem ze dne 6. května 1946 žádá Národní výbor v Bílovci Státní památkový ústav v Brně o pomoc při opravě zámku: „Pohledu na město Bílovec z jižní strany vévodí starobylý zámek bývalého hraběte Sedlnického z Choltic. Jest to stavba z roku 1576, historicky cenná. Válečnými událostmi zámek utrpěl takové škody, že dnes se zvedají jen holé shořelé zdi a volají o záchranu…“ Připomínáme, že náš Slezský kraj kopcovitý, má jen málo tak významných památek, proto se co nejdůrazněji dožadujeme pomoci…“ Nejnutnější opravy zámku byly vyčísleny na částku 500.000 Kčs. Rozpočet z května 1946 na rozsáhlejší obnovu zámku, objednaný u bílovecké stavební firmy Vojtěch Hrubý, byl zhruba na částce 3.milióny 500 tisíc korun československých. S nástupem totalitního režimu se plány změnily: do zámku měla být umístěna socialistická akademie, ředitelství JZD, nebo strojírenské učiliště národního podniku Koh-i-noor, nakonec byly do zámku umístěny sklady zdravotnického zásobování. Při jedné z četných obchůzek troskami zasypaného zámku byl v tajné prostoře sklepení nalezen poklad nedozírné ceny. Ze zápisu Národního výboru města Bílovce, který vznikl bezprostředně po otevření oné tajné skrýše si můžeme udělat jasnou představu jaké bohatství tam bylo uložené. Předměty se v místnosti nacházely promyšleně a tak aby se co nejméně poškodily a bez úhony přečkaly frontové události. Stručný přehled: „Předměty, které byly v zámeckém sklepě zazděné a pak Místním národním výborem zabavené: 1 x koberec, 1 moderní čajový stolek, 1 malý stůl vykládaný tmavým dřevem, 1 starý čajový stůl – tmavě mořený dub, 1 starý lustr – černé dřevo se zlatem, 1 velký kompletní servis pro 24 osob – Stará Vídeň 100.000 Kčs, 1 servis - Stará Vídeň, 1 jídelní příbor - květinový vzor pro 40 osob - 20.000 Kčs, 8 liščích kožešin, 1 rodinný obraz, 6 Riedingerových rytin, 1 stříbrný příbor pro 36 osob se znakem a monogramem, 1 starý příbor stříbrný s monogramem pro 24 osob - 200.000 Kčs, 3 staré hodiny, cenné kusy - zlato, trochu vykládané 15.000 Kčs, 1 zlatý prsten se znakem Sedlnitzkých 4.000 Kčs, 11 zlatých prstenů 33.000 Kčs, 2 zlaté kříže, 2 zlaté řetízky - těžké zlato 40.000 Kčs, 1 zlatý náramek s brilianty - starý 30.000 Kčs, 2 zlaté mince- křestní, těžké masívní zlato 100.000 Kčs, 18 kusů zlatých mincí 180.000 Kčs, 6 obroučků s brilianty do vlasů 400.000 Kčs, 1 stará brož s diamanty 450.000 Kčs. Jedna poznámka v celém seznamu je, ale zajímavá: "Odebráno neznámými osobami v Bílovci:" velká zlatá krabice, velmi cenná, starý rodinný kus- 80.000 Kčs." Celková hodnota nalezených cenností včetně textilu a elektrických spotřebičů se pohybovala v závratné částce 3. milionů korun československých. Po ničivém požáru v roce 1945 bylo nutné odstranit škody jím způsobené. Ne vždy se tak dělo citlivě a často docházelo k nenapravitelným škodám a snižování historické hodnoty a autenticity objektu.Text: historie
25.2. 2012 - Eduard Valeš
|
Přihlášení |
