Roku 1604 zdědil zámek a panství Karel Pražma z Bílkova, významný představitel luteránské šlechty a aktivní účastník stavovského odboje proti císaři Ferdinandovi II.. V letech 1604-1608 a 1614-20 byly na jeho zámku v Bílovci uloženy opavské zemské desky a podstatná část zemského archívu. Po dobu 16 let (1604-18) se zde konaly opavské zemské sněmy. Urbář panství z roku 1606 se stručně zmiňuje o šlechtickém sídle při městě Bílovci. Zámek měl po renesanční přestavbě klasickou uzavřenou čtyřkřídlou dispozici s vnitřním nádvořím (možná i arkádovým), velké prostorné sály a komnaty. Jeho prvořadou úlohou byla reprezentace a pohodlí příslušníků mocného šlechtického rodu.
Situace se změnila po bitvě na Bílé Hoře 8. listopadu 1620. Ještě téhož roku byl Bílovec obsazen císařskými vojsky, která město i zámek náležitě vyplenila. Koncem roku 1621 do města přitáhla armáda luteránského markraběte Jana Jiřího Krnovského, byla však císařskými poražena 22. ledna 1622. Je jisté, že i vojáci krnovského markraběte na zámku plenili, protože je známo, že jejich setník Mikuláš Rohr z Kamene ukradl pražmovský urbář. V létě 1624 se na Bílovec přihnala další pohroma v podobě polských kozáků - Lisovčíků. Do pevných hradeb města se schovaly stovky obyvatel z panství i s dobytkem a nezbytnými potravinami. Nájezdníkům kteří budili hrůzu svojí krutostí, pleněním i vypalováním vesnic a měst, zabíjením luteránů se Bílovec ubránil. Karel Pražma z Bílkova zemřel roku 1628 v Brněnském vězení. Z druhého manželství s Johanou Sedlnickou z Choltic měl dceru Bohunku Alžbětu, která se provdala za svého strýce Václava Sigmunda Sedlnického. Pozůstalostní řízení ovšem nemohlo proběhnout, protože Pražmova účast na stavovském povstání a napomáhání dánskému nepříteli byla vyšetřována exekuční komisí v Opavě. Byl uznán vinným a celé panství bylo ošacováno na 43.467 zlatých, následně bylo bílovecké dominium nabídnuto do správy Hedvice Seitesdorfové, provdané Wilimowské z Kojkovic a to doby než budou vyšetřeny pohledávky pozůstalých po Karlu Pražmovi. Až ke konci roku 1648 byla potvrzena finanční pohledávka dcery Karla Pražmy, Alžběty Bohunky provdané Sedlnické. Na vánoce roku 1648 byla zemským hejtmanem opavským uvedena do bíloveckého zámku jako zákonná dědička. Nová majitelka panství však již v roce 1652 zemřela. Celého rozsáhlého majetku se ujal vdovec Václav Sigmund Sedlnický z Choltic. Baron Sedlnický se 6.července 1660 ve Wroclawi znovu oženil s mladičkou a velice atraktivní šlechtičnou Helenou Walpurgou z Holldorfu. O tři roky později se zámecký pán konečně dočkal toužebně očekávaného mužského dědice. Novorozenec dostal jméno Maximilián František. Z předchozího manželství s Bohunkou Alžbětou Pražminkou měl "pouze" tři dcery. Václav získal po smrti svého otce Jana Sedlnického z Choltic statek Třebovice a Slavkov u Opavy, ale také přízeň opavského knížete Karla Eusebia z Liechtenštejnu, která mu dopomohla k určitým daňovým úlevám, protože bílovecké panství bylo hodnocené jako zcela zruinované. Vztah barona Sedlnického k poddaným a měšťanům bíloveckým nebyl dobrý. Už v roce 1651 byl popohnán k zemskému právu fojtem z Velkých Albrechtic, aby se zodpovídal z toho, že vězením a karabáčem chtěl donutit obec, aby převzala splácení čtvrtiny jeho pohledávek. Podobné zkušenosti s ním měl i bílovecký purkmistr a jiní měšťané, kteří často končívali v pověstném zámeckém vězení, mezi prostým lidem zvaným " Kabát." Baron Sedlnický zemřel stižen záchvatem mrtvice roku 1669 na bíloveckém zámku. Vdova Helena Walpurga převzala polovinu panství druhá polovina, zůstala v nedílném vlastnictví tří dcer Václava Sigmunda. Nezletilý syn Maximilián František dostal statek Slavkov u Opavy. Bohužel mladý baron dědictví po otci nikdy nepřevzal. Červen roku 1677 se příliš nevydařil, téměř každý den pršelo a vládlo studené sychravé počasí. Při přechodu brodu přes řeku Opavici, došlo ke smrtelné nehodě. Horkokrevný František nezvládl svého koně, zvíře se polekalo hučící Opavice a vyhodilo mladého pána ze sedla. Silný proud rozvodněné řeky ho okamžitě stáhl pod vodu, už mu nebylo pomoci. Pohřben byl o tři dny později do krypty kostela svatého Mikuláše v Bílovci. Eleonora Isalda Sedlnicka se provdala 16. června 1673 na zámku v Bílovci za Františka de Poppen,majitele panství Sedlnice. Anna Kateřina Sedlnická měla svatbu s Antonínem Ignácem von Mese z Vrbky 25. ledna 1714 také na zámku. Nejmladší dcera Beata Alžběta (Bohunka) si vzala za manžela svého bratrance Františka Viléma Sedlnického z Choltic a na Polské Ostravě. V roce 1687 Bohunka vykoupila pro svého manžela dědický podíl své sestry Anny Kateřiny o čtyři roky později také podíl sestry Eleonory Isaldy, takže panství bylo opět sjednocené v rukou Františka Viléma Sedlnického z Choltic na Polské Ostravě a Bílovci. Obě starší sestry zůstaly žít i se svými manželi na zámku. Podle záznamů v matrikách se často stávaly kmotry bíloveckých měšťanů nebo chodívaly za svědky na svatbách. Eleonora Isalda de Poppen přivedla v jedné ze zámeckých ložnic 13. května 1675 na svět dceru Marii Alžbětu.Text: historie
25.2. 2012 - Eduard Valeš
|
Přihlášení |
