Přestože baron Václav Karel Sedlnický neztrácel ze zřetele reprezentační funkci, měl zámek sloužit především obytnému účelu. Dveřmi navzájem spojené pokoje musely být uspořádány tak, aby služebnictvo vykonávalo své práce bez rušení panstva. V zámku bylo vytápění kachlovými kamny se zadním přístupem to zabránilo znečištění komnaty s drahocenným vybavením popelem či sazemi. Pokoje samotného barona byly umístěny v severním křídle zámku, módně zvaném "piano nobile." Základem komnat vládce domu byla přijímací síň s jednou předsíní " antecamera", pracovna a malá zbrojnice, která zároveň sloužila oddechu. Ve výčtu nesmíme opomenout intimní prostory - ložnici, místnost oblékárny s šatníkem a retirad (toaleta). Soubor pokojů (franc. appartment) sloužil jednomu členu rodiny. Na zámku jich proto bylo několik. Vedle pána domu, měli na zámku své pokoje také dospělí synové, bratři nebo jiní příbuzní. V průběhu let zde žili například již zmiňované dospělé dcery Václava Sigmunda Sedlnického, Eleonora Isalda provdaná de Poppen, její sestra Anna Kateřina von Mese. Jeden byt obývala druhá manželka Václava Sigmunda Sedlnického, Helena Walpurga i když se v roce 1673 znovu provdala za hraběte Jana Františka Fredinanda Bruntálského z Vrbna. Bílovecké matriky vypovídají o tom, že paní baronka Sedlnická později hraběnka Bruntálská z Vrbna byla společensky velmi aktivní, častokráte šla za kmotru dětí měšťanů nebo za svědka u mnohých svateb. V březnu roku 1691 na zámku skonal ve věku 18 let mladý baron Johannes Fredinand de Poppen. Jednou z obyvatelek zámku byla také dcera Beaty Elisabety Sedlnické, Johana Eleonora, provdaná za hraběte Františka Alberta von Tenzin-Paczensky. Velký dobrodruh, válečný harcovník, korzár a později plukovník polské královské gardy Karel Mikuláš Sedlnický z Choltic si držel na zámku svého strýce Václava Karla pohodlný apartmán. V březnu roku 1739 je zapsán do bílovecké matriky křtu co by kmotr Marie Anny, dcery Tobiáše Tomáše Dvorského zámeckého hofmistra.
Na zámku byli nějaký čas ubytování vyšší důstojníci husarského pluku Hadik. Zápis v bílovecké matrice nám říká, že 21. září 1786 se na zámku (in arce) narodil Andreas Nicolas, syn Georga Totha z Debrecína, majora již zmiňovaného regimentu. Za kmotra šel baron Nicolas Keczer de Lypotz. Husarský pluk č.6 jehož majitelem byl slavný polní maršál Andreas hrabě Hadik měl v letech 1779-85 v Bílovci garnizonu (Friedensgarnisonen). Po nepříjemném rozvodu a exkomunikováni z katolické církve v dubnu 1854 dostala luxusní byt v zámku také nejmilejší dcera Karla Michaela Sedlnického, Emanuela Aloisie Karolina (Emma). Odlehlejší komnaty jižního křídla sloužily k ubytování hostů. V šlechtickém křídle se nalézal také sál předků. Portréty slavných předků a obrazy bitev, kterých se zúčastnili, upevňovaly rodinnou tradici, slávu a pýchu rodu Sedlnických. Umělecká výzdoba zámku se soustřeďovala do prostor všeobecně přístupných. Již při vstupu do zámku musel být návštěvník přesvědčen o významnosti majitele. Další zvýšení okázalosti si vyžádalo vybudování samotného schodištního křídla. Na schodišti se také soustřeďovala umělecká výzdoba, která zásluhou vysoké a prostorné schodištní haly byla ze všech ramen schodů viditelná. Významným umělcem, který se podílel na výzdobě zámku byl Benedikt Telčik, narozený v roku 1740 v Dolejších Kunčicích. Jako sirotek se dostal do služby na bílovecký zámek. Jeho velkého talentu si povšiml sám baron Václav Karel Sedlnický z Choltic a dal mladého Telčika vyučit sochařství do Opavy. V 60. letech 18. století se podílel na štukatérské výzdobě bíloveckého zámku. Do dnešních dnů se dochovalo pouze torzo z jeho obsáhlého díla v podobě profilovaných říms pod stropem některých místností v I. a II. patře zámku. V jednom z účtů za Telčikovu práci: jsou popisování andělé na hlavním schodišti tzv. putty, nebo štukové ozdoby oltáře v zámecké kapli a vyzdobení stropu v hlavní jídelně. Telčik se později proslavil v Uherském Brodě, kde byl velice uznávaným sochařem a štukatérem. Po smrti barona Václava Karla v roce 1776 se musel Telčik soudit s vrchnostenskou správou o dlužné peníze ve výši 292 zlatých, které měl dostat zaplaceny za své práce provedené na "zdejším zámku". Soudní tahanice se vlekly dlouhých 18 let.Text: historie
25.2. 2012 - Eduard Valeš
|
Přihlášení |
