Stokesay

Na severu je to pětiboká severní věž se čtverhranným rizalitem vystupujícím do příkopu. Na jih od ní stojí velký sál a palác. Úplně na jihu je jižní věž. Zbytek vnitřního prostoru tvrze zaujímá rozsáhlé nádvoří se studnou. Obvod severní, východní a jižní strany tvrze vymezovala do poloviny 17. stol. hradba. Z té dnes stojí již jen její spodní část, která funguje jako terasní zeď (eskarpa) nádvoří tvrze nad příkopem. Vstup do tvrze je na východní straně prostřednictvím dřevěného branského domu z polovny 17. stol. Příkop dosud obepíná tvrz po celém jejím obvodu, má ploché dno a je místy až 8 m široký. Jeho vnější strana je plně vyzděná kontreskarpou (vnější stěnou příkopu). Většina zdiva tvrze pochází z konce 13. stol. Výjimečnost Stokesay spočívá ale především v tom, že některé její dřevěné části jsou také původní. Návštěvník dnes vstoupí z nádvoří přímo do velkého sálu. Ten se otevírá do krovu více než 700 let staré střechy. Na vnější západní straně je sál osvětlen čtyřmi vysokými gotickými okny, na východní nádvorní straně jsou okna tři. Nejjižnější okno západní strany bylo v 19. stol. přestavěno na vrata. Velký sál tehdy sloužil jako skladiště a vrata sloužila k pohybu zboží přes příkop. Na severní straně velkého sálu je vstup do přízemí, prvního a druhého patra severní obytné věže. Vstup do pater je prostřednictvím původního, 700 let starého schodiště, které svému účelu slouží i dnes. Druhé patro severní věže je hrázděné a stejně jako velký sál otevřené do krovu střechy. Dřevo této místnosti pochází ze 17. stol. Dřevo střechy je z 19. stol. Místnost je vysazená nad příkop na dřevěných konzolách. Na jižní straně velkého sálu je malý obdélný palác. Nejdůležitější místnost paláce se nachází v jeho prvním patře. Táflování, podlaha, strop a krb pochází ze 17. stol. Vstup do této místnosti je po kamenném, původně dřevěném schodišti z nádvoří. Jižní obytná věž (donjon) stojí poněkud stranou od paláce. Má nepravidelný třináctistranný polygonální půdorys. Jižní strana představuje osm stran polygonu, poněvadž se snaží vytvořit iluzi dvouvěžového branského domu. Každý pořádný anglický hrad měl na konci 13. stol. dvouvěžový branský dům (twin towered gatehouse). Jednalo se většinou o obdélný branský dům se dvěma půlkruhovými věžemi ve vstupním průčelí. Věže tak mezi sebou svíraly portál brány. Vavřinec z Ludlow si nechal postavit alespoň iluzi takového branského domu. Bránu jižní věž nikdy neměla, její jižní průčelí ale vytváří iluzi dvou polygonálních věží (každá o čtyřech stranách). Alespoň zdálky a s přimhouřením jednoho oka tak věž vypadala jako pořádný vstup do hradu. Jednalo se o nejsilnější a samostatně bránitelnou část tvrze..

Majitelem pozemků, na kterých tvrz vznikla, byl Jan de Verdon. Ten pozemky pronajal nájemcům a odjel na křížovou výpravu. Právě od nájemců si Vavřinec místní pozemky pronajal v roce 1281. Není jisté, kolik za to zaplatil, ale tehdy běžný nájem na deset let by jej stál přibližně 266 liber, takovou částku si mohl snadno dovolit. Pozemkové vlastnictví zvýšilo Vavřincovo společenské postavení. K tomu ale potřeboval také odpovídající sídlo. Dendrochronologický průzkum dřeva tvrze prokázal, že stavba byla zahájena po roce 1285. Před dokončením tvrze žil Vavřinec ve svém měšťanském domě v Ludlow. V roce 1291 obdržel královské povolení své nové sídlo opevnit. Zemřel dne 26. 11. 1294, kdy jeho loď ztroskotala v bouři u pobřeží Anglie. Jeho potomci pak na tvrzi sídlili další dvě století. Poslední mužský potomek rodu, sir Richard Ludlow, zemřel dne 23. 12. 1498. Majitelem panství se pak stal manžel Richardovy dcery Anny Tom Vernon. Potomci Vernonů pak vlastnili tvrz přesně sto let. Zadlužený Henry Vernon musel panství prodat v roce 1598. Novým majitelem se stal sir Jiří Mainwaring. Tvrz byla už v 15. stol. označována jako hrad, byl tehdy zmiňován i hradní příkop.V roce 1620 tvrz zakoupila bohatá vdova po londýnském starostovi Dame Elizabeta Craven se svým synem Vilémem za 13 500 Liber. V letech 1640-1641 nechal Vilém postavit dosud stojící dřevěný branský dům tvrze. V roce 1645, v době Anglické občanské války (1642-1651), byla tvrz obsazena parlamentním vojskem. Obránci byli podle tehdejšího protokolu vyzváni, aby se vzdali. Protokol nařizoval odmítnutí první výzvy. Následovala druhá výzva a ta pak byla přijata. Odmítnutí první výzvy znamenalo zachování cti obránců a možnost volného odchodu po přijetí druhé výzvy. Tvrz by se svým dřevěným branským domem vojenskému útoku stejně neodolala. Parlamentní vojsko se pak spokojilo se stržením hradby podél východní strany a jinak nechali tvrz neporušenou. Vilém Craven byl během občanské války neutrální, ale parlament mu jeho majetek pro jeho královské sympatie stejně zkonfiskoval. V říjnu 1647 se stal nájemcem Karel Baldwyn na dobu tří životů (jeho život plus životy jeho potomků). V roce 1660, po obnovení království, byl Vilému Cravenovi jeho majetek vrácen, nájemci ale na tvrzi zůstali. Potomci Karla Baldwyna zůstali nájemci téměř do konce 18. stol. Na tvrzi ale nežili a tak ji sami dávali do pronájmu. Tvrz se v té době postupně proměnila na hospodářské stavení a její stav byl krajně neutěšený. Historik Jan Britton (1771-1857) v roce 1813 napsal, že velký sál tvrze sloužil jako dílna na výrobu sudů a z paláce se stala sýpka. V přízemí jižní věže byla kovárna a kvůli ní pak věž v roce 1830 vyhořela. V roce 1853 vyzvala paní Frances Stackhouse Acton (1794-1881) majitele tvrze, druhého hraběte z Cravenu (1809-66), aby tvrz opravil a zachránil před zkázou. Hrabě její žádosti vyhověl a zajistil opravy pod jejím dohledem. V roce 1869 zakoupil panství Jan Derby Allcroft za cenu 215 000 liber. Nový majitel zahájil opravu v roce 1875, na tvrzi ale nikdy nežil a nechal si postavit nové sídlo Stokesay Court. Jeho vnučka, Jewell Magnus-Allcroft, svěřila tvrz do státní péče v roce 1986. Po její smrti v roce 1992 se tvrz stala majetkem státu. Dnes o ni pečuje památkový ústav English Heritage..