Rathumney

V jižní a severní části interiéru jsou patrné konzoly k uchycení podlah prvního patra. Velký sál a patrně i obě obytné místnosti v prvním patře byly otevřené do podkroví. Příčky mohly být ze dřeva. Střecha byla zapuštěná, obíhala ji poprsní zeď patrně bez ochozu. Na západě k paláci přiléhal obdélný dvůr o rozměrech 38 x 31 m. Obvodové zdi paláce stojí s výjimkou jižního konce v plné výšce. Velký sál byl dlouhý nanejvýš 10 m. Měl dvě veliká okna, jedno v západní a druhé ve východní zdi. Není zde patrný krb, namísto toho mohlo být ve středu sálu ohniště a ve střeše nad ním ventilační otvor. Severně od velkého sálu byla v přízemí chodba, do které se vstupovalo dosud patrnými vstupy na obou bočních stranách paláce. Tudy vstupovaly do sálu návštěvy a služebnictvo. Na opačné straně chodby mohla být v přízemí severního konce paláce spižírna a skladiště piva a vína. Takové využití prostoru bylo příznačné pro velké sály v anglické hradní architektuře. V přízemní části krátké severní zdi paláce je odpadový otvor. Ten mohl souviset s přípravou jídla. Kuchyně byla ale patrně v jiné budově, chybí tu totiž krb a pece. Napravo od odpadového otvoru je v síle zdi severovýchodního nároží odpadová šachta latríny, která patřila obytné místnosti v prvním patře. U jihozápadního rohu paláce je nad sebou v západní zdi dvojice krbů. Obě podlaží v jižní části paláce byla proto obytná. Kouřovod spodního krbu je veden v síle zdi přímo za horním krbem. Zeď paláce ale není dostatečně silná na to, aby se do ní kouřovod s krbem vedle sebe vešly. Vnější průčelí paláce je zde proto na úrovni prvního patra vysazeno ven na konzolách. Po stranách obou krbů jsou dvojice konzol, které podepíraly dymníky. Spodní místnost poskytovala majiteli tvrze soukromý prostor, kam se mohl stáhnout z velkého sálu s vybranými hosty. Tudy také pán domu do velkého sálu vstupoval, na protější straně oproti hostům a služebnictvu. Jižní část východní zdi paláce je širší. V tomto rozšíření jsou patrné fragmentární pozůstatky dvou nad sebou umístěných latrínových komor. Obě měly vlastní odpadovou šachtu v síle zdi. Dochovalá architektura dobře zapadá do šlechtického prostředí. Stavebníky tvrze mohli být skutečně urození nájemníci klášterního statku. Hůře vysvětlitelné by asi bylo počáteční využití stavby jako koleje laiků. Irské kláštery měly s výjimkou kuchyně, ošetřovny a převorova bytu jediný krb v kalefaktoriu. Ani dormitáře nebyly vytápěny. Palác Rathumney měl hned tři vytápěné místnosti a velký sál. Kláštery měly jednu hlavní velkokapacitní latrínu pro celé řeholní osazenstvo. Rathumney má namísto toho tři soukromé latríny ve třech vytápěných místnostech. Laici by si zde žili lépe než řádoví cisterciáci v klášteře. Po zániku tvrze byla k paláci na jihu přistavěna kamenná usedlost farmy. Při konsolidaci paláce v sedmdesátých letech 20. století proto státní památková péče severní konec usedlosti zbořila. Rodina Foley si za peníze od státu postavila nový dům a starou usedlost opustila. Tato stavba má také určitou historickou hodnotu. Je nadále zastřešená a na severní straně provizorně uzavřená..

U zálivu Bannow Bay proto postavil klášter Tintern Minor de voto (přísahy). Zakládací listina, potvrzená králem Janem Bezzemkem (1199-1216), je sice datovaná do roku 1200, kvůli zdlouhavým majetkovým převodům je ale ve skutečnosti z období let 1207-1213. Mezi majetky nového kláštera je v ní uvedena osada Rathubenei. Jméno je odvozeno z irského Ráth Omna (pevnost stromu). Někdy ve 13. století byl u osady Rathumney postaven dnešní zděný palác. Původně zde mohli mít cisterciáci kolej laiků, kteří pracovali na klášterním statku. Později ve 13. století jej ale dali do pronájmu šlechtě. Některé dnešní zdroje uvádějí Prendergasty jako zakladatele tvrze. Ve 14. a 15. století měl Rathumney v pronájmu rod Barry. V roce 1427 je zde zmiňován Jan Barry. Klášter Tintern byl zrušen během reformace v roce 1541, Rathumney ale chybí na seznamu klášterních majetků. Na začátku 17. století držel Rathumney Jan Allen. Během Irské konfederační války (1641-1653) statek s tvrzí zpustl. Po válce byl jeho majitelem Caesar Colclough z Tinternu. Ve 20. století patřila tvrz s přilehlou farmou rodině Foley. Státní památková péče OPW (Office of Public Works) tvrz v sedmdesátých letech odkoupila a zakonzervovala. Okolní pozemky se zpustlou usedlostí farmy ale patří nadále rodině Foley..