Pržno

Prženští vladykové a Hanuš z Pržna (1373-1415)
Prženští vladykové jsou zřejmě potomci těšínského fojta Petra, jenž byl r. 1349 správce hradu Landeku na Opavsku, rodový znak prženských vladyků (tři hrábě či vidlice) měl slezský rod Cornberg (viz J. Pilnáček, Rody starého Slezska, 2, s. 527, č. 744). H a n u š z P r ž n a (+1415-1416) je prvním doloženým držitelem Pržna (o jeho příbuzných Stachovi a Těšoldovi se to už říci nedá). Hanuš patří k těm nižším šlechticům, kteří sice původně sloužili jako manové větším pánům, ale postupně se stali na svých chlebodárcích nezávislí. Hanuš se poprvé objevuje vroce 1373 (jako miles, tj. rytíř) a s jeho osobou je spojena i první výslovná zmínka o Pržně z roku 1385, kdy Hanuš pojistil své manželce Elšce 100 hřiven grošů věna na všem, co měl v Pržně, vyjma markraběcího léna, což je zároveň jediný doklad o tom, že Pržno patřilo do soustavy markraběcích lén a rytíř Hanuš byl nejspíše častým hostem na dvoře moravských markrabat Jana Jindřicha a jeho syna Jošta. Hanušova příslušnost ke specifické skupině markraběcích manů dokládá i to, že v roce 1382 koupil od Voka z Kravař další markraběcí manství v Perné, které dále zvětšil přikoupením dalších markraběcích lén (Vysoké a Lhotky n.B.) od olomouckého biskupa Lacka kolem roku 1406. Neomezoval se ale jen na statky lenní, v průběhu let se mu podařilo skupováním rozptýlených statečků nižší šlechty vytvořit malé panství, takže v roce 1415 mu patřila ves Lešná s tvrzí, dvorem a rybníky, Perná s dvorem a mlýnem, Střítežík, Vysoká a Lhotka n. B. (jinak Žabokrky) s mlýnem a dvorem (o držbě Pržna bohužel nejsme informováni). Kromě markrabat, jimž byl povinován věrností a manskou službou, se Hanuš spíše orientoval na nejmocnější velmože ve svém okolí, tj. na pány z Kravař. Ve spojitosti s pány z Kravař se Hanuš objevuje v roce 1378, resp. o něco dříve. Jednak v únoru 1378 vložil Vok z Kravař Hanušově manželce Kačně 50 hřiven gr. věna na vsi Palačově, náležející k jeho statku Jičín. Dne 3. 3. 1378 vystupuje pak Hanuš jako ručitel za čtyřlístek kravařských pánů. Jako svědek na listinách vydaných pány z Kravař se pak Hanuš vyskytuje s takřka železnou pravidelností. Po čase se ale Hanušovi jeho orientace na pány z Kravař začala nevyplácet a došlo i ke zhoršení vzájemných vztahů, zejména proto, že Hanuš Hanuš ručil za dluhy biskupa Lacka z Kravař a musel proto pohánět k zemskému soudu jeho strýce Lacka Helfštejnského z Kravař.
Hanuš zemřel někdy před 2. květnem 1416, kdy Elška z Lešné (vdova po Hanušovi) poháněla Zbyňka ze Všechovic z 300 hř. gr. škod, že jí drží její dědictví ve Lhotě a ve Vysoké.
Tomáš Baletka.

Prženští vladykové a Hanuš z Pržna (1373-1415)
Prženští vladykové jsou zřejmě potomci těšínského fojta Petra, jenž byl r. 1349 správce hradu Landeku na Opavsku, rodový znak prženských vladyků (tři hrábě či vidlice) měl slezský rod Cornberg (viz J. Pilnáček, Rody starého Slezska, 2, s. 527, č. 744). H a n u š z P r ž n a (+1415-1416) je prvním doloženým držitelem Pržna (o jeho příbuzných Stachovi a Těšoldovi se to už říci nedá). Hanuš patří k těm nižším šlechticům, kteří sice původně sloužili jako manové větším pánům, ale postupně se stali na svých chlebodárcích nezávislí. Hanuš se poprvé objevuje vroce 1373 (jako miles, tj. rytíř) a s jeho osobou je spojena i první výslovná zmínka o Pržně z roku 1385, kdy Hanuš pojistil své manželce Elšce 100 hřiven grošů věna na všem, co měl v Pržně, vyjma markraběcího léna, což je zároveň jediný doklad o tom, že Pržno patřilo do soustavy markraběcích lén a rytíř Hanuš byl nejspíše častým hostem na dvoře moravských markrabat Jana Jindřicha a jeho syna Jošta. Hanušova příslušnost ke specifické skupině markraběcích manů dokládá i to, že v roce 1382 koupil od Voka z Kravař další markraběcí manství v Perné, které dále zvětšil přikoupením dalších markraběcích lén (Vysoké a Lhotky n.B.) od olomouckého biskupa Lacka kolem roku 1406. Neomezoval se ale jen na statky lenní, v průběhu let se mu podařilo skupováním rozptýlených statečků nižší šlechty vytvořit malé panství, takže v roce 1415 mu patřila ves Lešná s tvrzí, dvorem a rybníky, Perná s dvorem a mlýnem, Střítežík, Vysoká a Lhotka n. B. (jinak Žabokrky) s mlýnem a dvorem (o držbě Pržna bohužel nejsme informováni). Kromě markrabat, jimž byl povinován věrností a manskou službou, se Hanuš spíše orientoval na nejmocnější velmože ve svém okolí, tj. na pány z Kravař. Ve spojitosti s pány z Kravař se Hanuš objevuje v roce 1378, resp. o něco dříve. Jednak v únoru 1378 vložil Vok z Kravař Hanušově manželce Kačně 50 hřiven gr. věna na vsi Palačově, náležející k jeho statku Jičín. Dne 3. 3. 1378 vystupuje pak Hanuš jako ručitel za čtyřlístek kravařských pánů. Jako svědek na listinách vydaných pány z Kravař se pak Hanuš vyskytuje s takřka železnou pravidelností. Po čase se ale Hanušovi jeho orientace na pány z Kravař začala nevyplácet a došlo i ke zhoršení vzájemných vztahů, zejména proto, že Hanuš Hanuš ručil za dluhy biskupa Lacka z Kravař a musel proto pohánět k zemskému soudu jeho strýce Lacka Helfštejnského z Kravař.
Hanuš zemřel někdy před 2. květnem 1416, kdy Elška z Lešné (vdova po Hanušovi) poháněla Zbyňka ze Všechovic z 300 hř. gr. škod, že jí drží její dědictví ve Lhotě a ve Vysoké.
Tomáš Baletka.