I přes opakovaná tvrzení Píseckých, slepě přejímaná autorem textů u tohoto místa, nebyla písecká městská elektrárna prvním zdrojem elektřiny, poháněným vodní silou v Čechách. Hodnověrné prameny (viz níže) dokládají, že obdobný postup výstavby elektrárny (tj. nejprve napojení dynama na vodní kolo tak, aby bylo možno provést zkušební osvětlení veřejných prostranství, poté instalace turbosoustrojí, které umožnilo dodávky širšímu okruhu uživatelů) se uskutečnil v jiném jihočeském městě s několikaměsíčním předstihem. Jednalo se o Jindřichův Hradec, konkrétně panský mlýn v areálu tamního zámku. I zde, stejně jako v Písku, postupně přestavěl mlýn na elektrárnu František Křižík. Poprvé se lampy na tamním náměstí rozsvítily eletřinou z mlýna 14. 3. 1887 (v Písku 23. června téhož roku), licenci pro dodávky elektřiny pro veřejnost vydalo rakouské ministerstvo obchodu k 1. 4. 1888 (v Písku 31. srpna téhož roku, tedy skoro o pět měsíců později).
Písecká elektrárna tak má v rámci Čech jediné prvenství: je nejstarším obdobným zařízením v majetku veřejnoprávního subjektu (města): bývalý mlýn v Jindřichově Hradci patřil až do roku 1945 Černínům.
Dle http://www.zamek-jindrichuvhradec.eu/zajimavosti/mlyn-s-krizikovou-elektrarnou-/ a H. Hlušičková a kol.: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 3, Libri 2004
