Výsledky hledání míst

Barokní sochařská práce před průčelím kostela sv. Jana Křtitele. Pochází z 30. let 18. stol.; připisovaná je O. Zahnerovi. Socha světce na masivním tvarovaném podstavci; vlastní socha představuje stojícího světce v nařasených a rozevlátých šatech, v pravé ruce držícího knihu a v levé původně klíče.

V Družci a jeho okolí stávaly čtyři sochy světců. Socha sv. Petra z Alkantary jako jediná přežila do dnešních dnů. Stojí u nového hřbitova. V r. 2016 byla restaurována, bohužel již jen jako torzo.

Pozdně barokní pískovcová socha sv. Prokopa vznikla v poslední třetině 18. století, dle chronogramu v roce 1774. Postava světce je v mírně podživotní velikosti, u nohy má drobnou sochu ďábla. Celková výška památky je cca 3,25 metru. Na podstavci je erb s nápisem. Památkově chráněna je od roku 1958.

Vrcholně barokní socha zemského patrona sv. Prokopa, osazená na netypickém podstavci imitujícím skálu. Datace zezadu sochy nad lemem roucha do roku 1730. Ukázka vrcholně barokní sochařské práce v regionu. Je umístěna po levé vnitřní straně hlavního vstupu do zámeckého areálu. Památkově chráněna.

Pozdně barokní pískovcová socha ze druhé poloviny 18. stol. stávala u zaniklého rozcestí jižně od obce Štědrá. Po 2. sv. válce chátrala a trpěla opakovanými útoky vandalů, přišla o berlu a v 60. letech ji urazili hlavu. Roku 1974 přemístěna na současné místo. Restaurována byla v letech 1975 a 2017.

Socha sv. Prokopa z r. 1711. Má dvoustupňový podstavec a hranolový sokl. Levou nohu klade na ďábla. Sv. Prokop zobrazen v dynamickém postoji. Kvalitní barokní socha neznámého regionálního sochaře. Socha r. 2006 odborně zrekonstruována, r. 2007 vyhlášena kulturní památkou.

Socha sv. Prokopa je z r. 1864. Stojí na soklíku, umístěném na římse podstavce. Stojící mužská postava v biskupském oděvu s mitrou. Rukou se opírá o berlu, opřenou o hlavu ďábla, který mu leží na pravé straně u nohou. Socha z 2. poloviny 19. století zapsána do seznamu kulturních památek r. 1964.

Pozdně barokní socha sv. Prokopa z r. 1781. Světec znázorněn v obvyklém barokním pojetí v biskupském rouchu s mitrou na hlavě a s levou nohou spočívající na ležícím ďáblu. Socha patří k významným dokladům místní sochařské produkce. Oprava sochy v r. 2017. V seznamu kulturních památek od r. 2013.

Pískovcová socha světce vznikla nákladem Marie Terezie Savojské a Tomáše Emanuela Savojsko-Carignanského mezi lety 1725-30. Jejím autorem je významný regionální barokní sochař Jan Jiří Šlanzovský (její autorství bylo mylně připisováno dílně M. B. Brauna) Upravena byla r. 1795, restaurována 2014.

Barokní socha sv. Prokopa je dílem neznámého autora. Pochází z druhé pol. 18. stol. Nad římsou na soklu socha sv. Prokopa v nadživotní velikosti. U pravé nohy ďábel s rohy, na zádech křídla. Materiál sochy pískovec. Zapsána do seznamu kulturních památek r. 1967.

Součástí někdejší bohaté barokní sochařské výzdoby obce a jejího okolí je i socha svatého Prokopa, umístěná u zdi bývalé farské zahrady. Pochází z poloviny 18. století. Vzhledem k použitému pískovci a chybějící péči již světec i jím pokořený ďábel ztratili prakticky veškeré rysy.

Socha sv. Prokopa se nachází na terase před kostelem Navštívení Panny Marie. V pořadí 3. ze 7 soch svatých od budovy bývalé školy. Pochází z 50. let 20. stol. od sochaře Jana Tomáše Fischera. Oděný je v řádovém rouchu s kapucí na hlavě. Pravou nohou stojí na hlavě spoutaného ďábla v podobě draka.

Socha sv. Prokopa u Dubé z r. 1761 je umístěna na místě rodinné tragédie, kde byl synem zavražděn radní města Antonín Schiffner, protože mu bránil ve sňatku. Vrah dopaden a popraven. Na podstavci sochy reliéfy sv. Václava, Vojtěcha a Jana Nepomuckého. U Dubé kopie sochy, originál stojí v Doksech.

Dílo neznámého autora z doby kolem roku 1750 ohraničuje spolu s dalšími třemi sochami (Panna Maria, svatá Anna, svatý Jan Nepomucký) symbolický ochranný kříž, jehož ramena se protínají v prostoru někdejšího kláštera v Klášterní Skalici. Pozůstatek krátkého období barokní obnovy proboštství.

Těžce poškozená barokní socha u rozcestí jihozápadně od Milešova, datována nápisem na soklu do roku 1755. Původně součást rozsáhlého souboru soch v okolí obce, vztyčených v průběhu 18. století. Poškozena po roce 1945.