Výsledky hledání míst

Černovír je bývalá obec, dnes část města Olomouce. Boží muka pocházejí z druhé poloviny 19. stol. Ve 20. stol zdevastována. Ve 21. stol. jejich obnova. Nově instalovány obrazy.

Vysoký pískovcový kříž s výklenkem, ve kterém je sousoší Piety. Neobvyklá boží muka s velkou nikou. Výklenek, připomíná kapličky křížové cesty. V němž socha Piety, sedící Panna Marie s mrtvým Kristem v náručí. Ve výklenku nad hlavou Panny Marie dva okřídlení andílci. Na vrchu malý kamenný kříž.

Žulová barokní boží muka z roku 1729 (dle datace na soklu) mají podobu typickou pro tuto část Vysočiny. Hranolový dřík vychází z hranolového soklu a je zakončen římsou. Na ní je čtyřboká kaplice, zakončená projmutým jehlancem a kamenu koulí. Památkově chráněna od roku 1958.

Trojboká zděná Boží muka, pravděpodobně barokní, stojí u silnice na Hustopeče. Boží muka jsou památkově chráněna od roku 1958. Na počátku 21. století byla částečně rekonstruována.

Muka stojí u polní cesty na severovýchodě vesnice. Raně barokní sloupková boží muka z maletínského pískovce s jetelovým křížem ve vrcholu zdobí reliéf kříže. Asi 2,5 m vysoký čtyřhranný sloup s vrcholovou kaplicí a jetelovým křížem na stříšce. Boží muka zapsána v seznamu kulturních památek r. 2007.

Vrcholně barokní pilířová boží muka z r. 1705 jsou mistrovským umělecko-řemeslným dílem pravděpodobně z dílny louckého kláštera ve Znojmě. Kaplice je bohatě zdobena reliéfy světců. Původně stávala v hraničním pásmu jižně od Šatova, roku 1987 byla umístěna před kostel sv. Linharta v Havraníkách.

Zděná hranolová boží muka byla postavena zřejmě v 18. století. První doklad o drobné sakrální stavbě na tomto místě je již na I. vojenském mapování - josefském probíhajícím v letech 1764-1768 a 1780-1783.

Zděná boží muka neznámého stáří (podle typu by mohla být z 18. nebo 19. století) stojí při silnici, která spojuje Nalžovice s obcí Kňovice. Mají čtvercový půdorys, v mělkých nikách chybí obrázky, které zde původně bývaly. Zakončena jsou kovaným jednoramenným křížem, zdobeným symboly srdce.

Zděná pilířová boží muka v místě, kde byli pohřbeni padlí z prusko-rakouské bitvy u Týna nad Vltavou v roce 1744. Tvoří je jednoduchý hranolový pilíř s nízkou kaplicí. Výklenky v kaplici jsou prázdné, původní výzdoba ani zprávy o ní se nedochovaly. Boží muka nejsou památkově chráněná.

Kamenná boží muka před kostelem sv. Tomáše jsou ze 17. století. Jedná se o běžný typ kamenných pilířových božích muk. Hranolová kaplička je opatřena třemi nikami, v nichž je výmalba zobrazující Veraikon, trnovou korunu a hřeby s písmeny INRI na nápisové pásce a kříž zdobený drapérií.

Žulová nedatovaná boží muka, pravděpodobně z 18. století. Svým tvarem odpovídají obdobným památkám v tomto regionu. Mají štíhlý osmiboký dřík a vysokou kaplici komplikovaného tvaru, rozdělenou na dvě části římsou. Koule a kříž, které jsou obvykle na vrcholu božích muk v této oblasti, zde chybí.

Žulová sloupková barokní boží muka z roku 1681. Na hranolovém soklu je letopočet, monogram IKTAZ a erb s korunou o třech cípech. Heraldické znamení je nezřetelné. Dřík je čtyřboký, okosený, kaplice má půlkruhově zaklenutí s plochými výklenky. Na vrcholu má kamennou kouli a kovaný dvouramenný kříž.

Špatně čitelný latinský nápis snad z r. 1734. Asi rok postavení božích muk. Základna ze všech čtyř stran opatřena barokními zrcadly. Hlavice má výklenek se zbytky modré barvy. V něm nepůvodní soška Panny Marie. Materiál tesaná žula. Boží muka zapsána v seznamu kulturních památek od r. 1965.

Zděná omítnutá sloupková stavba, jež stojí na rozcestí. Sestává se ze 3 částí: patky (soklu), jen mírně zúžené nejdelší střední části (dříku) a nejširší vrcholové části (hlavice) s obdélnými nikami na všech stranách s malbami světců. Krytá stanovou stříškou s taškami a s vysokým kovaným křížkem.

Pozdně gotická sloupová boží muka s vrcholovou kaplicí stojí od roku 1480 u křižovatky na jižním konci hráze telčského Ulického rybníka. Jeden z nejstarších dochovaných představitelů místně rozšířených drobných sakrálních památek 15.–19. století.