Výsledky hledání míst

Hrad, z něhož se dochovaly pouze terénní nerovnosti, vznikl asi na přelomu 13.–14. století. Roku 1425 byl dobyt východočeskými husity, podruhé byl hrad dobyt roku 1457 vojskem krále Jiřího z Poděbrad. Roku 1495 se uvádí jako pustý.

Zachovalý hrad. Zakl. hradu (zmiň. 1325) Tas z Mrdic. R. 1349 maj. Beneš z Vartemberka, poté páni z Pardubic a Pardusové z Vrátkova. Stavební úpravy: zač. 16. stol. (Jindřich Šťastný z Valdštejna), za Berků (od r. 1558), za Kinských (baroko) 1793–98.

Zámek byl vybudován jako barokní stavba v letech 1676 – 1690 pro Františka Karla Liebštejnského z Kolovrat. Před rokem 1722 byl zámek patrně podle návrhu Jana Blažeje Santiniho-Aichla upraven do nynější podoby.

Památkově chráněná rychta čp. 1, ukázka lidové architektury z 1. pol. 19. stol. Sklepy a chlévy s valenou klenbou. V přízemí je dochován původní trámový záklopový strop, ve středu podepřený dřevěným sloupem. Fasáda pochází z r. 1838 – tento letopočet je k vidění na středovém rizalitu hlavní budovy.

Kdy vznikla rychta neboli fojtství č. p. 10, stojící v nejstarší části obce Hlubočky na Náměstí Družby, není známo. Od r. 1958 je tento jednopatrový objekt národní kulturní památkou.

Rychta, lidová architektura z 1. poloviny 19. století s fasádou bohatě členěnou maltovým štukem.

Původně snad renesanční objekt rychty a krčmy byl naposledy přestavěn kolem roku 1827. Po poválečné devastaci, při níž zanikla většina objektů v areálu, je postupně obnovován a spolu se sousední kovárnou funguje jako jádro budoucího skansenu.

Podsklepená dvoupodlažní budova bývalé rychty v obci Věžnice byla postavena snad v 1. polovině 17. století. Vstupní prostor má charakter mázhauzu, který je v místním kontextu neobvyklý až vzácný. Budova během své existence sloužila různým účelům.

V 18. stol. byl v Sebranicích rychtářem a kronikářem Ondřej Kanýz. Právě on je považován za zakladatele stavení s tzv. žudrem ze 40. let 18. stol. Rodině Kanýzů stavba patřila až do r. 2012. Současný majitel zde provozuje kovářskou dílnu.

Zevně barokní obdélný patrový dům s mansardovou střechou v severní části stašské návsi (náměstí) sloužil postupně jako královácká rychta, fara a sídlo obecní samosprávy. Pochází nejméně z 18. století, renesanční portál s erby v nadpraží neznámého původu.

Dům s dochovaným románským jádrem. Dnešní půdorys vznikl spojením několika starších objektů v letech 1714–26. Goticky, renesančně i rokokově upravený, klasicistní portikus Johana Ludwiga Krannera z r. 1798.

Nepatrné zbytky tvrze obdélníkového půdorysu na jižním cípu hradiště Dřevíč. Poprvé uváděna r. 1379 v majeteku kláštera klarisek v Panenském Týnci. Jako poslední majitel je uváděn r. 1522 Děpold z Lobkovic na Bílině, o jejím dalším osudu není zpráv.

Téměř zaniklý hrad. R. 1371 se po hradu psal Ješek Puška. R. 1375 hrad dobyt oddíly brněn. měšťanů (spory s markr. Janem či nepovolená stavba?). Po Janově smrti (1375) obnoven, r. 1437 maj. Hynek z Ronova a Mitrova. Hrad zanikl v 1. pol. 15. stol.

Renes. čtyřkřídlý zámek vystavěný v l.1575–77 Barskými z Baště. Po pol. 18. stol majetkem Mönnichů a r. 1791 Lariš-Mönnichů. Koncem 19. stol. přechází do rukou knížat ze Starhemberku. Po r.1945 zkonfiskován. Dnes je zchátralý zámek opravován.

Rozhledna se dvěma schodišti na stejnojmenném kopci v nadmořské výšce 551,5 m. Vyhlídkovou terasu naleznete ve 24 m. Trojboká rozhledna je postavena na principu trigonometrických bodů.