pravoslavný chrám sv. Borise a Gleba

Je to jediný dochovaný památník starověké rusínské architektury, který se odlišuje od ostatních pravoslavných kostelů hojným využitím polychromovaných fazetovaných kamenů modrého, zeleného nebo červeného odstínu, které lze uspořádat tak, aby tvořily kříže nebo jiné postavy na zdi. Kostel je budova s křížovou klenbou nesená šesti kruhovými sloupy. Vnější strana je členěna vyčnívajícími pilastry, které mají zaoblené rohy, stejně jako samotná budova. V přední lodi je podkroví přístupné úzkým průchodem v západní zdi. Ve stěnách bočních apsid byly objeveny další dva vchody; jejich účel není jasný. Podlaha je obložena keramickými obklady, které tvoří dekorativní vzory. Interiér lemován nesčetnými vestavěnými barevnými kameny místo fresek. Tvoří dekorativní efekty. Z tohoto důvodu nebyla nikdy hlavní loď vymalována. Kostel byl postaven před rokem 1183 a přežil neporušený až do roku 1853, kdy se zhroutila jižní stěna kvůli nebezpečnému umístění na vysokém břehu řeky Němen. Při restaurátorských pracích byly v apsidách objeveny fragmenty fresek z 12. století. V roce 2004 byl kostel zařazen do předběžného seznamu světového dědictví UNESCO..

Oba vynikali tělesnou i duchovní krásou, Boris svojí mírností, laskavostí a projevy pokory. Gleb byl známý dobrotou a skutky milosrdenství, zejména vůči nejchudším. Jejich otec Vladimír před koncem života mezi své syny rozdělil rozsáhlou državu. Boris obdržel Vladimírsko a Gleb Muronsko. Krátce po rozdělení zemřel bratr Václav a správa jeho Rostovského knížectví, sousedícího s knížectvím Gleba, připadla Borisovi. Oba bratři se ze sousedství těšili. Ze všech bratrů nejméně spokojený byl Svatopluk (Svajtopolk), kterého otec učinil svým nástupcem v Kyjevě. V srdci se vzdaloval křesťanskému cítění a své bratry toužil připravit o to, co jim otec Vladimír daroval. Ten, když umíral, v polovině roku 1015 svěřil Borisovi vojsko a poslal ho proti dobyvačným Pečeněhům, kteří vnikli na Kyjevskou Rus. Svatopluk se pak rozhodl nechat zabít své bratry, aby se stal jediným vládcem celého území Rusi. Do Všegorodu si pozval čtyři bojary, kterým nabídl své přátelství za smrt Borise. Udáváni jsou Putša, Talca, Jeloviča a Ljaška. Borisovi někteří přátelé, znajíce Svatopluka, mu radili, aby využil vojska a odstranil ho z Kyjeva. Avšak ctnostný Boris odpověděl, že raději zemře sám, než aby proti bratru něco nespravedlivě podnikl a po výpravě rozpustil vojsko. V jeho malém doprovodu byl kněz Jiří a po nedělní bohoslužbě 24. července, pouhých 9 dnů po smrti knížete Vladimíra, najatí vrazi kopím probodli Borise i kněze Jiřího. Borise jeho věrní pak pohřbili ve Vyšegrodském chrámu sv. Basila. Svatopluk pak pokračoval ve vyvražďovacím plánu pozváním Gleba, který prý dosud nevěděl o otcově smrti a údajně měl za ním přispěchat. Podrobnosti o Glebově zavraždění si poněkud protiřečí. Shodují se jen v tom, že byl na cestě poblíž Kyjeva probodnut. Jeho mrtvé tělo bylo dobrými lidmi nalezeno o něco později. Svatopluk byl nakonec z Kyjeva vyhnán a vládu převzal Jaroslav, který nechal ostatky obou bratrů přenést do dřevěné stavby kyjevského kostela k jejich cti. Na jejich hrobech došlo k zázračným uzdravením. Jejich svatořečení se uskutečnilo r. 1724 papežem Benediktem XIII..