feste Boyen

historie pevnosti

Pevnost Boyen pojmenovaná po pruském maršálovi von Boyen (1771-1848) byla postavena v letech 1843-56 v úzkém průsmyku mezi dvěma jezery Niegocin a Kisajno v mazurské oblasti východního Pruska. Tento významný strategický bod má rozlohu kolem 100 hektarů, vedou do něj dvě hlavní brány (od Giżycka a od Ketrzynu) a dvě pomocné branky (Vodní a Prachová). Tvrz je tvořena kameno-cihelnou zdí o délce 2303 m obklopenou suchým příkopem, tvrz patří k nejlépe dochovaným obranným stavbám 19. století.

O stavbě pevnosti se uvažovalo již v závěru napoleonských válek, příkaz ke stavbě byl však vydán až r. 1841. V následujícím roce byl proveden terénní výzkum a na jaře 1843 byla zahájena zemními pracemi vlastní stavba. Základní kámen byl položen 4.9. 1844, do roku 1846 vznikaly stavební plány. 24. prosince 1846 bylo přijato jméno „Feste Boyen“. Symbolika pruského maršála a ministra obrany se odrazila i v pojmenování všech šesti bastionů pevnosti – polovina nese jeho křestní jména Leopold, Ludwig, Hermann, ostatní jsou podle rodového hesla Recht (právo), Schwert (meč), Licht (světlo).

Tvrz byla postavena na půdorysu šesticípé hvězdy s bastiony v nárožích. Zděné objekty byly stavěny v letech 1847-53, současně byly budovány kasárna, skladiště, prachárny atd.. Roku 1855 byla stavba dokončena. Po postavení železnice do Giżycka byl roku 1868 zasypán přístav u vodní brány (lodě se zásobami měly bránou vplouvat až na hlavní dvůr pevnosti), místo něj byl nasypán val a položeny koleje. Roku 1908 byly provedeny četné dílčí modernizace, stará děla byla vyměněna na nové 100 a 150mm houfnice, na hlavním valu byla instalována 90mm děla a 37 rychlopalné kanóny. Dále byly rozšiřovány ubytovací a skladovací prostory.

V srpnu 1914 byl odražen ruský útok na pevnost a její velitel plukovník Busse odmítl kapitulaci. Odražen byl i další ruský útok v červenci 1915. Roku 1939 se posádka pevnosti (605. speciální divize, 23. pěší divize a 10 cyklobrigáda) zapojila do bojů při obsazování Polska. V zimě 1944-45 vojska 3. běloruského frontu pevnost obešla a 4. armáda generála Hossbacha byly obklíčena a kapitulovala.

Po válce pevnost využívala polská armáda, roku 1957 byla předána civilním autoritám. Na její ploše vznikly různé provozy spotřebního průmyslu jako např. kuřecí farma, dozrávárna sýrů, sklady zboží.