navarrský královský palác

Ve východním rohu stojí moderní archivní věž. Menší zasunutá čtverhranná věž je také v protějším západním rohu. Vnější líce zdiva jsou vyzděny z kamenných kvádrů, což odpovídá původnímu zdivu paláce. Obvodové zdi jihovýchodního, jihozápadního a severozápadního křídla jsou původní. Jejich horní části dostaly při rekonstrukci v roce 2003 nové lícování a moderní okna. Archivní věž je kompletně moderní stavba s odlišným kvádrováním. Před severozápadním a jihozápadním průčelím je zděná terasa, která byla součástí městského opevnění. Na zbylých dvou stranách jsou ulice města. Vstupní portál v jihovýchodním křídle je ze 16. století. Je vyzděný z mramorových kvádrů krémové barvy. V ozdobném rámu nad portálem je dvouhlavá habsburská orlice s habsburským erbem. Vstup vede do centrálního dvoru o rozměrech přibližně 20 x 20 m. Na severozápadní a jihozápadní straně dvora je prosklený portikus s kamennými pilíři z 15. století. Nádvorní zdi paláce jsou na této straně dvora původní. V přízemí jihozápadního křídla jsou pro návštěvníky přechodné expozice. Jedinou kompletně dochovanou místností paláce je rozměrný románský sál z konce 12. století o rozměrech 26,8 x 7,1 m. Sál se nachází v polozapuštěném přízemí severozápadního křídla. Je klenutý šesti poli křížové klenby. Každé klenební pole má dvojici zkřížených klenebních pásů. Jejich oblouky jsou půlkruhové. Mezi jednotlivými poli jsou dělící pásy, jejichž oblouky jsou mírně zahrocené. Patky pásů vystupují přímo ze zdí bez použití konzol. Ve vnější severozápadní zdi má sál šest půlkruhových románských oken s třikrát stupňovanými bankály (spodní vyzdění okenního otvoru). Do sálu se sestupuje po schodech z gotického portálu v krátké severovýchodní zdi. Jeden internetový zdroj popisuje sál jako kryptu. V tom případě by nad ním musela být kaple svatého Petra, po které byl palác svého času pojmenován..

založil římský generál Pompeius Veliký na místě dnešního města vojenský tábor, který po něm nesl jméno Pompaelo. Pompeius se na Pyrenejském poloostrově pokoušel porazit vzpurného římského generála Quinta Sentoria. Tábor vznikl na území baskického kmene Navarra. Od roku 409 byla oblast osídlena Vizigoty. Na začátku 8. století ji spolu s většinou poloostrova obsadili Maurové. V roce 778 město obsadilo vojsko Karla Velikého. O kontrolu oblasti se pak přetahovali Maurové, Baskové a Frankové. V roce 924 Pamplonu zpustošilo vojsko Umajského kalifátu. Od 9. století bylo město centrem baskického království Pamplona. Město ale začalo vzkvétat teprve v 11. století po pádu Umajského kalifátu. Ve 12. století vznikly nové městské celky San Cernín a San Nicolás. Mezi obyvateli jednotlivých částí města ale panovala nevraživost. V roce 1258 proto lehl San Nicolás popelem. V roce 1276 byla zničena městská část Navarreria a její obyvatelé, převážně obchodníci a řemeslníci, byli povražděni. Navarreria pak zůstala padesát let pustá. Král Sancho VI. Moudrý (1150-1194) přejmenoval království na království Navarra. Ve 13. století přišlo království o území dnešního Baskicka, které se stalo součástí Kastilského království. Navarra se tehdy scvrkla víceméně do svého dnešního územního rozsahu. Král Ludvík I. (1305-1316) nechal na zranitelné jižní straně města postavit hrad. Ten stál na místě dnešního náměstí Plaza del Castillo (Hradní náměstí). V roce 1423 byly všechny části města sloučeny do jednoho celku. V roce 1512 obsadil Navarru aragonský král Ferdinand II. (1479-1516). Navarra se tak stala součástí sjednoceného Španělska. V roce 1513 král přikázal zbořit hrad a kláštery ve městě, patrně za účelem rozšíření obytných ploch. Město hrálo důležitou roli v obraně Španělska proti Francii, v roce 1569 proto začala výstavba moderního dělostřeleckého opevnění. Napoleonovo vojsko i tak město v roce 1808 bleskovým útokem obsadilo. Francouzi nakonec kapitulovali 31.10.1813 po čtyřměsíčním obléhání města. Do 19. století bylo město vojenskou pevností, jeho rozvoj byl proto výrazně omezen. Navarra si udržela určitou autonomii, dnes je jednou ze 17 autonomních společenství Španělska..

V roce 1198 dal král Sancho VII. (1194-1234) palác do zástavy pamplonskému biskupovi García Ferrandez. Toto rozhodnutí vedlo ke dlouhodobým třenicím mezi krály a biskupy. Král Teobaldo I. (1234-1253) se v roce 1246 nemohl v paláci ubytovat, protože tam sídlil biskup Pedro Jiménez de Gazólaz. Král se proto musel ubytovat ve starém paláci u kaple Ježíše Krista. To vedlo k hádce, při níž král označil biskupa za zrádce. Biskup utekl do aragonského království a stěžoval si na krále u papeže. Král byl nakonec v roce 1250 exkomunikován. Biskup Pedro Jiménez de Gazólaz sice palác později vrátil králi Teobaldovi II. (1253-1270), papež Alexandr IV. (1254-1261) ale tento majetkový převod zrušil. V roce 1276 byl palác poškozen během boje mezi obyvateli městských částí Navarreria a San Cernín. Obyvatelé Navarrerie odtud na San Cernín stříleli z katapultů. Vzápětí byli povražděni a Navarreria byla zničena. Papež Martin V. (1417-1431) nakonec vrátil palác královně Blance I. (1425-1441). V roce 1512 obsadil Navarru aragonský král Ferdinand II. (1479-1516). Navarra se tak stala součástí Španělska. Královský palác v Pamploně byl od roku 1539 sídlem královského místodržícího. V roce 1590 se pamplonský biskup Bernardo de Sandoval y Rojas u soudu marně pokusil oživit starý spor o palác. Při návštěvě Pamplony se v paláci občas ubytovali španělští králové. V roce 1592 zde pobyl Filip II. (1556-1598), v roce 1646 Filip IV. (1621-1665) a v roce 1706 Filip V. (1700-1724). Palác byl dvakrát poškozen při výbuchu střelného prachu v letech 1675 a 1733. Při opravách se nedbalo na estetiku. V období 1841-1971 byl palác sídlem vojenského velitelství. V roce 1979 převedla armáda palác do majetku autonomní vlády Navarry. Palác byl ve velmi žalostném stavu, v období let 1978-1983 byl opakovaně vypálen. V roce 2003 byl zakomponován do dnešní budovy Královského a všeobecného archivu Navarry. Přestavba proběhla podle návrhu architekta Rafaela Moneo. Jsou zde uloženy veškeré písemnosti od dob království Navarra až po současnost..