Leptis Magna

Oba stavební materiály se těžily nedaleko Leptidy. Ve druhém století se začal používat k dekorativním účelům barevný mramor, dovážený z východního Středomoří. Mramorové bloky se opracovávaly na místě a dovážely se v téměř hotovém stavu kvůli přepravní váze. Cihly a beton byly v Leptidě vzácné. První zmínky o městu Leptis Magna z moderní doby se dochovaly v cestopise neznámého francouzského cestovatele. Zbytky tehdy úplně zavátého města začaly být zkoumány a necitlivě rozebírány. Mnoho sloupů a skvostů bylo odvezeno do Egypta; Paříže a Londýna. Tento stav skončil rokem 1913, kdy Libyi okupovala Itálie a Leptis Magna se stalo předmětem výzkumu. Mezi světovými válkami pokračovali italští vědci s vykopávkami. Po 2. světové válce na jejich práci navázali Britové a odkryli velký počet velmi dobře zachovalých římských památek. Odkryty byly zbytky velkého divadla z 1. století n. l. Obzvláště dobře uchovány jsou stavby z 2. a 3. století: Hadriánovy lázně nebo Lovecké lázně z 3. století. Mezi nálezy z poslední doby je pak římský dům s důmyslným podzemním rozvodem vody, který přináší nové pohledy na každodenní život obyvatel v Leptidě Magně. V roce 1951 Libye získala nezávislost a do dalších výzkumů se zapojili odborníci z celého světa. Odhaleny byly další cenné stavby z římského období - obytné bloky, přístav, sklady, trh, chrámy Venuše a Roma, fórum Septima Severa a Caracally, cirkus a amfiteátr. Od roku 1982 jsou ruiny historického města Leptis Magna zapsány na Seznamu světového dědictví UNESCO. Poznámka: toto místo jsem navštívil v roce 2009 a tak ne vše, co je zde napsáno, musí být vzhledem k válečnému stavu a politické situaci v Libyi úplná pravda, nebo nemusí odpovídat současné realitě..

Město leželo v místě přírodního přístavu chráněného ostrovy podél severoafrického pobřeží na pobřeží Středozemního moře. V 7. století př. n. l. založili Féničané na pobřeží dnešní Libye tři města. Nejvýchodnější Leptis Magnu, Sabrátu a Oeu. Podle tohoto počtu dostala severoafrická oblast řecký název Tripolis. V době římské republiky a císařství bylo město významné impozantními stavbami, honosnými domy, divadlem a nejvýznamnějším střediskem evropsko-afrického obchodu své doby. Roku 109 udělil císař římská občanská práva pro všechno městské obyvatelstvo. Roku 120 byl v Leptidě vybudován akvadukt, čímž město získalo dostatek pitné vody. V letech 126–127 byly také dokončeny luxusní Hadriánovy lázně, které byly druhé největší v římské říši, velký cirkus, závodiště a mnoho dalších veřejných staveb. Největší rozkvět zažilo Leptis Magna v polovině druhého století za vlády zdejšího rodáka, římského císaře Lucia Septima Severa. Svému rodnému městu udělil přívlastek Magna. Hlavní ulici tvořila impozantní kolonáda široká 20 metrů, která vycházela od Hadriánových lázní a končila v přístavu. Vítězný oblouk, nesoucí císařovo jméno, obklopovaly čtyři fontány zdobené sloupy. Vzniklo rozlehlé fórum, obehnané sloupy, zdobenými hlavami medúzy. Nejhonosnější stavbou byla Servinská bazilika, dokončená císařem Caracallou, zdobená mramorovými sochami a působivými reliéfy a motivy nymf, akanty, zvířecími hlavami a mytologickými náměty. Leptis Magna během římské vlády disponovalo neobvyklým stupněm autonomie. Oproti jiným africkým městům neztratilo žádné pozemky ani nebylo nuceno přijímat římské osadníky. Původně bylo město opevněno pouze valem zeminy. Až v letech 230-350 bylo postaveno obranné kamenné opevnění, římská zeď, jejíž dnešní zbytky naznačují tehdejší rozlohu města. Po pádu Severovské dynastie v roce 235 začal význam Leptidy Magny upadat a přes dočasné oživení za vlády císařů Diokleciána a Konstantina úpadek pokračoval. V průběhu 4. století pouštní kmeny severní Afriky výrazně zesílily nájezdy na okolí města. Římská moc v severní Africe slábla. Roku 365 bylo město vážně poškozeno zemětřesením a největší rána přišla s invazí germánského kmene Vandalů roku 455, kteří tuto oblast připojili ke svému nově dobytému severoafrickému panství. Roku 533 se město stalo součástí Byzantské říši. Během této doby byla většina města zasypána pískem a opuštěna a byzantinská zeď chránila již jen přístav a Staré a Nové Severovo fórum. V době, kdy oblast přešla roku 642 pod kontrolu Arabů, bylo město téměř prázdné. V 11. století bylo opuštěno, již nikdy nebylo znovu osídleno a postupně jej zavál písek z pouště. Díky tomu se také do dnešní doby dochovaly z velké části ruiny města v zachovalém stavu..