Zříceniny římského města Leptis Magna v Libyi.
© Pavel Vítek 05/2009
Jako stavební materiál se převážně používal vápenec a pískovec. Tvrdším a dekorativnějším vápencem se obkládaly a zdobily stěny významných budov a prostranství. Oba stavební materiály se těžily nedaleko Leptidy. Ve druhém století se začal používat k dekorativním účelům barevný mramor, dovážený z východního Středomoří. Mramorové bloky se opracovávaly na místě a dovážely se v téměř hotovém stavu kvůli přepravní váze. Cihly a beton byly v Leptidě vzácné. První zmínky o městu Leptis Magna z moderní doby se dochovaly v cestopise neznámého francouzského cestovatele. Zbytky tehdy úplně zavátého města začaly být zkoumány a necitlivě rozebírány. Mnoho sloupů a skvostů bylo odvezeno do Egypta; Paříže a Londýna. Tento stav skončil rokem 1913, kdy Libyi okupovala Itálie a Leptis Magna se stalo předmětem výzkumu. Mezi světovými válkami pokračovali italští vědci s vykopávkami. Po 2. světové válce na jejich… číst dále
Leptis Magna jsou zachovalé ruiny starověkého města v Libyi. Díky navátému písku z pouště zůstalo město po dlouhou dobu zakonzervováno, a proto se dochovalo v relativně zachovalém stavu. Město leželo v místě přírodního přístavu chráněného ostrovy podél severoafrického pobřeží na pobřeží Středozemního moře. V 7. století př. n. l. založili Féničané na pobřeží dnešní Libye tři města. Nejvýchodnější Leptis Magnu, Sabrátu a Oeu. Podle tohoto počtu dostala severoafrická oblast řecký název Tripolis. V době římské republiky a císařství bylo město významné impozantními stavbami, honosnými domy, divadlem a nejvýznamnějším střediskem evropsko-afrického obchodu své doby. Roku 109 udělil císař římská občanská práva pro všechno městské obyvatelstvo. Roku 120 byl v Leptidě vybudován akvadukt, čímž město získalo dostatek pitné vody. V letech 126–127 byly také dokončeny luxusní Hadriánovy lázně, které byly druhé největší v římské říši,… číst dále
|
Přihlášení |
