Turistické cíle v okolí obce Hořepník

Výrazné zbytky tvrziště (pahorek jádra a rybník – bývalý vodní příkop) v jihozápadní části Alberovic. R. 1568 zmiňovány dvě tvrze s poplužním dvorem. Obě vznikly pravděpodobně při rozdělení vsi ve 14. století. Přesná poloha druhé tvrze není známa.

Klasicistní dům čp. 56, původně zadní trakt gotického domu čp.1, oddělen po roce 1662. Roku 1763 zde nechal Matěj Altenhofer vybudovat školu. Ta zde sídlila do osmdesátých let 19. století. Poté zde byl sirotčinec. Dnes slouží městskému úřadu.

Nejstarší zpráva je z r. 1475. Tehdy byla v držení Mikuláše z Bedřichova. R. 1500 zemřel, tvrz zůstala pustá. 1528 byla připojena k Pacovu a později zanikla.

Výrazné terénní pozůstatky hrádku, nesprávně označovaného jako tvrz. Pravděpodobné sídlo vladyků z Onšova, postavené ve druhé polovině 13. století a zaniklé v průběhu století 14. Dochovány především mohutné příkopy s vnitřními valy.

Kamenná boží muka před kostelem sv. Tomáše jsou ze 17. století. Jedná se o běžný typ kamenných pilířových božích muk. Hranolová kaplička je opatřena třemi nikami, v nichž je výmalba zobrazující Veraikon, trnovou korunu a hřeby s písmeny INRI na nápisové pásce a kříž zdobený drapérií.

Barokní zděná hranolová boží muka pochází ze začátku 18. století. Stavba završena zděnou stupňovitou stříškou. Ve vrcholu umístěn zlacený kovový kříž. Ve výklenku umístěna plastika hlavy Ježíše Krista. Zapsána do seznamu kulturních památek od r. 1963.

Barokní žulová boží muka z 18. století, dle téměř nečitelné datace na soklu snad z roku 1763. Mají tvarosloví typické pro tuto část Vysočiny. Na nízkém soklu stojí hranolový dřík zakončený čtyřbokou kaplici s třemi nikami. Na vrcholu kaplice je kovový křížek. Památkově chráněna jsou od roku 1958.

Žulová barokní boží muka z r. 1766 (dle datace na soklu) mají podobu typickou pro tuto část Vysočiny. Osmiboký nízký dřík vychází z hranolového soklu a je zakončen římsou. Na ní je čtyřboká kaplice zakončená projmutým jehlancem a kamennou koulí s jednoduchým křížem. Památkově chráněna od roku 1958.

Kamenná sloupková boží muka z roku 1661 byla do pelhřimovské Děkanské zahrady přenesena. Zajímavá kamenická práce s dochovanými nápisy na podstavci a symboly Kristova utrpení (např. hřeby, kopí, houba s octem, kostky, důtky) na dříku. Na lucerně je vedle kříže i drobné sousoší Piety.

Zděná, bohatě členěná barokní boží muka v dominantní pozici u zaniklé cesty do Nové Cerekve. Jejich přesné stáří není doloženo, podle letopočtu 1642, který byl objeven při rekonstrukci v roce 2009 lze spekulovat o tom, že jejich vznik souvisel s událostmi třicetileté války. Opravena v l. 2009-2010.

Barokní boží muka mají podobu typickou pro tuto část Vysočiny. Vytesána jsou ze žuly, na jednoduchém podstavci s čtvercovým průřezem je kaplička s mělkými nikami bez obrázků. Zakončena jsou dvojitým kovovým křížkem. Na podstavci je nápis, datující muka do roku 1678.

Žulová sloupková barokní boží muka z roku 1681. Na hranolovém soklu je letopočet, monogram IKTAZ a erb s korunou o třech cípech. Heraldické znamení je nezřetelné. Dřík je čtyřboký, okosený, kaplice má půlkruhově zaklenutí s plochými výklenky. Na vrcholu má kamennou kouli a kovaný dvouramenný kříž.