Turistické cíle v okolí obce Brozánky

Pozdně románský kostel na návrší nad obcí. Roku 1726 barokně upraven, naposledy opraven koncem 19. století. Plochostropý, hranolový, s trojúhelnými štíty. Hrázděná západní předsíň, na severním boku další předsíň a sakristie. Volně přístupný, zdevastovaný.

Starší (snad gotický) kostel nahradila v letech 1675–77 raně barokní novostavba podle projektu litoměřického Giulia Broggia. Kostel je vybaven soudobým zařízením. Součástí areálu je zděná barokní zvonice.

Vypleněný kostel nejistého stáří i stavebního vývoje v dominantní poloze nad hrobčickou kotlinou v západní části Českého středohoří. Jednolodní stavba s hranolovou věží má podobu z poslední přestavby na konci 19. století. Kolem zpustlý hřbitov.

Původně románský kostel (kol. 1200, rozšířen před polovinou 13. století), přestavěn goticky a barokně (1731), od zničení kláštera Ochránkyň božího hrobu husity (1420) farní. Zachovány románské věže a část západního průčelí, vnější vzhled barokní.

Kostel vznikal postupně mezi lety 1477 a 1606. Představuje přechod od pozdní gotiky ke goticko-renesančnímu stylu sakrálních památek v českém, zejména protestantském prostředí. Interiér je zaplněn plastikami ve stylu saské renesance.

Drobný centrální kostel z let 1676–7 (G. Broggio) nahradil původní objekt vzniklý ve 12. či 13. století, poškozený za třicetileté války. Opravy 1910, 1955, 1999, sloužil profánním potřebám biskupství (sušárna prádla).

Kostel postaven na starších základech v letech 1585-94. Barokně přestavěn v letech 1700-1703. Stavbu vedl pravděpodobně Kristian Lagler. V kostele se konají pravidelné bohoslužby i koncerty chrámové hudby.

Zaniklý románský kostel sv. Jiří stál na západní výspě Dómského pahorku. Vlastnická kaple se změnila ve farní kostel předměstí Rybáře. Po zrušení za Josefa II. sloužil profánním účelům, demolován byl roku 1876. V museu zachovány oltář a kazatelna. Na místě kostela byla postavena novorenesanční vila.

Filiální katolický kostel postavený r. 1939 v tehdy samostatné obci za výrazného přispění podnikatele Georga Schichta, který vlastnil palácovou vilu v přilehlé části Ústí n. Labem. Od r. 1968 chátral bez využití, opraven r. 1992. Jde o jednolodní tradicionalistickou stavbu s gotizujícími prvky.

Pro příměstskou obec, v níž nalezli bydlení dělníci z továren v tehdy sousedním Ústí nad Labem, byla zřízena samostatná farnost. V letech 1905–1906 získala kostel a faru v eklektickém, převážně novorománsko-novogotickém slohu. Nyní farní kostel s pravidelnými bohoslužbami.

Kostel z let 1679–83 nahradil staršího předchůdce, zřejmě ze 14. století. Zdemolován 28. 4. 1975, aby uvolnil místo velkolepému památníku Rudé armády. Místo něj prostor hyzdilo provisorní ocelové monstrum, nahrazené po roce 1990 dřevěným křížem.

Původně gotický kostel, připomínaný poprvé roku 1384 jako farní. Upravován snad renesančně a barokně, po požáru roku 1814 obnoven do roku 1819. Po roce 1945 chátral, dnes nevyužívaný, provedeny nejzákladnější zajišťovací opravy.