Turistické cíle v okolí obce Vrhaveč

Hrad dali postavit asi r. 1260 Jaroš ze Slivna a purkrabí Pražského hradu Poděhús. Byl to nevýznamný hrad, který býval často darován a zastavován. Ze zbytků zříceniny dnes už zbývá jen nepatrný kousek, který tvoří část značně pobořené zdi.

Empírová budova radnice stojí na náměstí. Dnešní podoba je z 2. čtvrtiny 19. století. Zděná omítaná patrová budova na obdélném půdoryse s třípatrovou hranolovou hodinovou věží nad rizalitem, krytá sedlovou valbovou střechou s taškami esovkami. Dochovaná vnitřní dispozice. Sídlo městského úřadu.

Budova nové radnice byla postavena podle projektu Františka Vokála v roce 1860 na místě zchátralé dřevěné radniční budovy. Roku 1911 prošla romantizující novogotickou přestavbou, při které získala současnou podobu, inspirovanou nedalekým hradem.

Pozdně gotická budova radnice z let 1557–1559 od mistra Antoně. Upravena v letech 1689, 1758 a 1781. V empírovém slohu přestavena v letech 1848–1850. Poslední velká úprava v roce 1925, kdy bylo přistaveno další patro, budova získala novorenesanční štíty podle projektu architekta J. Fanty.

Terénní zbytky hradu snad z přelomu 12. a 13. století. Zanikl v 1. pol. 13. st. v souvislosti s vyhnáním ze země možného stavebníka Černína z rodu Drslaviců po sporu s Přemyslem Otakarem I. Zachovány valy a příkopy kolem pahorku předhradí a jádra.

Původně barokní zámek z počátku 18. století, přistavěný k gotické věži původní tvrze. Trojkřídlá jednopatrová budova se dvěma nárožními dvoupatrovými věžemi se zámeckým parkem. Mezi léty 1971 a 1972 bezohledně zbořen a zanikl. Patřil mezi nejcennější raně barokní objekty Klatovska.

Soubor lidových staveb v podhradí hradu Velhartice, pod jehož správu spadá. Jde o zachráněné hodnotné stavby přesunuté z různých míst Pošumaví. Volně přístupný kdykoliv - pouze exteriéry. Památkově chráněný.

Barokní sloup se sousoším Nejsvětější Trojice na náměstí nedaleko radnice a zámku. Kvalitní kamenosochařské dílo z počátku 18. století. Na mohutném podstavci je usazen vysoký korintský sloup, na jehož vrcholu je na krycí desce osazeno vlastní sousoší - Boha Otce, Krista a Ducha svatého (holubice).

Zaniklá sobětická tvrz stávala na ostrůvku uprostřed rybníčka při jižním okraji Sobětic. Je poprvé připomínána roku 1514. Roku 1520 byla vypálena. Naposledy je připomínána tvrz v Soběticích v 17. stol. Není však prokázáno, že se jedná o stejnou tvrz.

Soubor dvou barokních soch na hranolových podstavcích s římsovitě profilovanými sokly a s chronogramem 1752. Mezi nimi železný pamětní kříž z roku 1875. V rámci obce působivý sochařský soubor v blízkosti ohradní zdi areálu nového zámku u cesty ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Památkově chráněný,

Barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého stojí v Křižíkově ulici na rozcestí se slepou ulicí nedaleko muzea Františka Křižíka. Poměrně kvalitní práce z 1. poloviny 18. století. Na vysokém hranolovém soklu s podstavcem stojí socha světce ztvárněná v klasickém ikonografickém pojetí.

Socha světce stojící u hřbitovní zdi areálu kostela sv. Jiljí. Z pův. polychromovaného pískovce z pol. 18. století. Na vysokém římsami odstupňovaném podstavci se zrcadly a rozestupující se spodní částí. Světec je oblečen v duchu tradiční ikonografie. Socha památkově chráněná společně s kostelem.