Turistické cíle v okolí obce Vilémov

Secesní vila z roku 1913 postavená pro tehdejšího litovelského starostu Sochu. Tehdy zde bylo umístěno i městské museum, na budovu byly osazeny historické kamenické prvky. Po roce 1945 budova připadla policejním složkám.

U kapličky Panny Marie stojí kříž Kalvárie. Vznikla v roce 1840. Tvoří ji dvoustupňový hranol. Na čelní straně podstavce reliéf Nejsvětější Trojice. Boční sochy Panny Marie a sv. Jana. Hranolová podstava kříže s reliéfem sv. Máří Magdaleny.

Sousoší Panny Marie, sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého pochází z r. 1676. Některé prameny sousoší označují za soubor až z pol. 18. stol. Ve středu sousoší stojí P. Marie, po levici socha sv. Jana Nepomuckého, po pravici sv. Florián. Na římse sedí dva andílci. Chráněná kulturní památka od r. 1964.

Sousoší Bolestné Panny Marie s Ježíšem Kristem (tzv. Pieta) dali v r. 1923 zhotovit Arnošt a Magdalena Sekaninovi z Hablova č. 18. V neděli dne 9. září 1923 bylo sousoší slavnostně vysvěceno olšanským farářem Ondřejem Otáhalem za účasti mnoha obyvatel z okolí.

Sousoší slovanských věrozvěstů a hlavních patronů Moravy sv. Cyrila a Metoděje bylo postaveno v roce 1885 a opraveno roku 1991.

Nejstarším údajem o špitálu je zřejmě příběh, který je kladen do r. 1637. Jediným pozůstatkem špitálu je fragment ohradní zdi, u něhož stojí socha sv. Barbory z r. 1715 od Johanna Sturmera. Socha byla vztyčena 25. května 1715 a dne 10. září 1715 ji slavnostně posvětil hradiský opat Benedikt Bönisch.

Zříceniny hradu z poč. 14. stol. Založen před r. 1313 Dětřichem ze Spran, od r. 1358 v zeměpanských rukách, r. 1398 již pustý. Na vysokém skalním suku dochovány zbytky mohutných hradeb a paláce.

Keltské oppidum evropského významu v prostoru Drahanské vrchoviny. V minulosti proslavené zvláště nálezy jantaru, uvedeno i na mapě Komenského. Novodobé výzkumy odhalily nejedno překvapení ze života Keltů u nás.

Sporé terénní pozůstatky tvrze Arkleba ze Stařechovic z poloviny 14. století, r. 1398 již uváděna jako pustá. Dochován pouze nevýrazný pahorek jádra a stopy po okružním příkopu.

Vodní mlýn poprvé zmiňovaný v roce 1437 v souvislosti se změnou majitele. Posledními známými mlynáři byli pan Kadlec, následoval pan Solař. Zrušen kolem roku 1970 a postupně devastován. Dnes výletní hospůdka a obytný dům.

Významné paleontologické naleziště, součást tzv. čelechovického devonu, výskyt několika druhů trilobitů. V minulosti zde působil i Joachim Barrande.

Zřejmě příležitostně využívaná opevněná lokalita, chráněná mohutným valem a příkopem, snad sloužila jako raně středověký hrad či kultovní místo. Nálezy jej datují do období od 2. pol. 10. stol. až do 12. stol.