Turistické cíle v okolí obce Kamenice

Žulová barokní socha sv. Antonína Paduánského z roku 1753 od polenského sochaře Václava Morávka. Světec je oblečený v mnišském rouchu, v pravé ruce drží Ježíška a v levé knihu. Socha byla znehodnocena necitlivou opravou v 80. letech 20. století. Památkově chráněná je od května 1958.

Polychromovaná pískovcová socha světce v nadživotní velikosti z roku 1848. Světec stojí na podstavci s rytými symboly kružnice a ratolestí a letopočtem vzniku. Má obvyklé kanovnické roucho a na hlavě biret, v ruce drží kříž a palmovou ratolest. Socha je památkově chráněná od r. 1958.

Památkově chráněná barokní socha sv. Jana Nepomuckého z doby kolem poloviny 18. století. Postava světce v životní velikosti je vytvořená z mušlového vápence. Světec má u pravé nohy andílka (putto) držící symbol mučednictví - palmovou ratolest. Socha je v seznamu kulturních památek od roku 1958.

Trojiční sloup z roku 1750, dílo polenského rodáka, žáka Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa, sochaře Viktora Václava Morávka.

Barokní pískovcové sousoší sv. Jana Nepomuckého z r. 1743 od Václava Viktora Morávka. Světec je v životní velikosti, v obvyklé podobě s obvyklými atributy. Napravo má anděla držícího kříž, tři andělíčci po levé straně drží kartuši s reliéfem Madony. R. 2011 poškozeno, renovováno O. Marcinem r. 2012.

Špitální kaple sloužící špitálu založenému po roce 1440 Janem Sezimou z Rochova a jeho manželkou Kateřinou z Močovic. Novogoticky přestavěna, spolu s budovou bývalého špitálu, na konci 19. století.

Hřbitov byl založen po roce 1600. Nejstarší dochovaný náhrobek je z roku 1672. Na ploše 2050 m2 se dochovalo cca 250 žulových barokních náhrobků s čistě hebrejskými nápisy z období 17.–18. století. Opuštěn byl ve druhé polovině 19. století, kdy byl zaplněn a v jeho sousedství vznikl hřbitov nový.

Pozdně barokní jednopatrový trojkřídlý zámek, byl vybudován v roce 1760 hrabětem Karlem Josefem z Palmů na místě staršího hospodářského dvora. Knížata z Palm-Gundelfingenu jej drželi až do r. 1841.

Zaniklá tvrz, postavená patrně zač. 13. stol. R. 1226 je zmiňován jistý Stonař, po něm Albert ze Stonařova. R. 1389 tvrz v držení Jana ze Rzavého, poté časté střídání majitelů. R. 1480 při prodeji Jetřichovi z Prostiboře už není uváděna. R. 1531 zmíněna pustá tvrz a nová tvrz, která stávala jinde.

Jan starší Stránecký ze Stránce r.1562 přestavěl tvrz na renesanční zámek. Dochoval se v nezměněné podobě dodnes. Čtyřkřídlá budova se čtvercovou dispozicí okolo nádvoří. Staveba inspirovaná italským kastelem.

Zaniklý hrad. Doba založení hradu neznámá, nezbytný archeologický výzkum. Hrad zanikl někdy v 15. stol. Zmiňován až r. 1579 při koupi Hynkem Brtnickým z Valdštejna již jako „pusté hradisko“. Pravděpodobně šlo o soukromé sídlo patřící k Radonínu či jiné nedaleké osadě.

Synagoga jako součást nového ghetta vystavěna v roce 1684. Jako modlitebna sloužila do roku 1943, poté skladiště. Od konce 60. let 20. století v desolátním stavu. Obnovena po roce 1989, otevřena jako muzeum v roce 2000.