kostel sv. Servatia

Je věnována svatému Servatiovi z Tongerenu a svatému Denisu a je významná románská stavba. Kostel, známý jako Stiftskirche St. Servatius, je používán luteránskou evangelickou církví. V letech 1936-1939 byly ve sboru provedeny změny, aby se lépe hodil jako nacistická svatyně. Gotická stavba byla vnitřně „vrácena“ do románského stylu. Kostel byl znovu vysvěcen v roce 1945 a restaurátorské práce na některé části kostela od té doby probíhají dodnes. Dnes jsou převážně románské budovy na seznamu světového dědictví UNESCO..

Díky svým imperiálním konexím přilákala nadace bohaté dotace a brzy se stala bohatou a prosperující komunitou. Církevně byla abatyše quedlinburského kláštera vyňata z jurisdikce své diecéze, biskupa z Halberstadtu, a nepodléhala žádnému nadřízenému kromě papeže. Abatyše jako šéfka císařského opatství měla místo a hlas v císařském sněmu. Během reformace se opatství stalo protestantským. V průběhu německé mediatizace v letech 1802 a 1803 bylo císařské opatství sekularizováno a jeho území bylo absorbováno Pruským královstvím jako quedlinburské knížectví. V letech 1807 až 1813 patřila krátkodobě francouzskému loutkovém státu Vestfálské království. Quedlinburské opatství bylo zrušeno v roku 1802..

Jeho svátek se slaví 13. května. Servatius byl misionářem a pravděpodobně prvním biskupem v galském, nyní belgickém, městě Tongeren. Tento světec cestoval do Říma, kde se mu zjevil sv. Petr, předal mu svůj klíč od nebeského království, pověřil ho vedením církve a předpověděl invazi barbarských kočovníků Hunů. Servác se proto vrátil zpět, varoval před nájezdem obyvatele Tongerenu. Jemu samému bylo přislíbeno zemřít ještě před vpádem Hunů. Smutný se vrátil za svými svěřenci, aby jim oznámil hrozící trest a znovu je vyzval ke kajícnosti. Pak odešel do Maastrichtu v Holandsku, kde chtěl být pohřben a předem si připravil hrob. Ten byl po jeho smrti oslaven divy a snad v roce 564 byl už nad ním vystavěn chrám a posvěcení nového, většího, je uváděno r. 1039. Ten stojí jako nejstarší v Holandsku a jediný nad hrobem světce v této zemi. Podle legendy uzdravoval nemocné, zakládal a světil kostely. Servác bývá vyobrazen jako biskup v pontifikálním rouchu s pluviálem, biskupskou mitrou, palliem, berlou a kalichem v ruce, často s gestem požehnání. Někdy mu odznaky biskupského úřadu přináší anděl. Jindy je zobrazen se sv. Petrem, který mu předává svůj klíč. V malbě Kristova příbuzenstva z období pozdní gotiky se objevuje Servác jako dítě se svými prarodiči Memeliem a Eliud. Vystupuje jako patron franských a římských panovníků, patron belgického města Tongeren, nizozemského Maastrichtu a hornosaského Quedlinburgu. Z cechovních řemesel jej uctívali kováři, tesaři a vinaři. Bývá uctíván proti nemocem nohou, revmatu, omrzlinám, nemocem kostí a proti moru. V lidových pranostikách o počasí vystupuje jako jeden ze tří ledových mužů druhé dekády měsíce května. V r. 1372 tam Karel IV. získal částečku z ostatků pro svatovítský chrám v Praze..