
V bizarní až pitoreskní poloze na svazích vrcholu hory Kionia (též Machairas - 1423 m n. m.) je situován jeden z nejvýznačnějších klášterů na Kypru - klášter Machairas - zasvěcený Panně Marii. Nachází se v nadmořské výšce kolem 870 metrů a naskýtá se z něj nádherný výhled do hlubokých údolí směřujících k severovýchodu, k hlavnímu městu Nikosii.
Klášter v sobě ukrývá monumentálnost středověké, bizarně umístěné stavby s klidem a pokojem stavby církevního významu místa.
Areál je přístupný v návštěvních hodinách, které je nejlépe ověřit si přímo na oficiálních stránkách kláštera, avšak za přísných podmínek (vhodné oblečení, zákaz používání elektronických přístrojů apod.). Přes dvě vstupní brány je návštěvníkům umožněn přístup až na centrální intimní obdélné nádvoří, lemované kamennými obytnými místnostmi obyvatel kláštera (tzv. celami) a provozními místnostmi. Do nádvoří se budovy otevírají arkádovou chodbou. Uprostřed nádvoří stojí turistům přístupný centrální kostel Panny Marie, vystavěný (přestavěný) v letech 1892-1900 v byzantském slohu. Trojlodní interiér kostela je zcela v souladu s principy pravoslavné křesťanské církve, avšak výmalba je poměrně nová. Samotný hlavní ikonostas pochází z let 1919 -1921 a je dílem Georgiose Kyriaka z nedaleké vesnice Chrysida. Zvonicová věž, vysoká 19 m, je datována do roku 1900.
Nejkrásnější pohledy na klášter jsou ze silnice nad ním, odkud se naskýtá nádherný pohled na červené taškové střechy kláštera a návštěvník v podstatě vidí až na samotné nádvoří s kostelíkem, nebo od severozápadu, odkud klášter působí jako pevný kamenný hrad posazený nad terasami klášterních zahrad.
Tuto ikonu Panny Marie poustevník přenesl do jeskyně pod vrcholem hory Machairas. Po poustevníkově smrti zůstala ikona v jeskyni uschována a takřka zapomenuta až do příchodu dvou poustevníků z Palestiny - Neophytose a Ignáciuse - v roce 1145. Aby se k ikoně, zarostlé divokými a trnitými rostlinami před vchodem do jeskyně vůbec dostali, museli k tomu použít nože, řecky makhaira, machairi. Na paměť toho přijal celý klášter i nedaleká hora přízvisko podle těchto nožů. Věhlas kláštera brzy získal jako své podporovatele významné osoby té doby. Mezi věrné příznivce a donátory patřili i byzantští císařové Manuel I. Komenos, Isaac II. Angelos či Alexios III. Angelos. Štědré dotace klášteru plynuly i v době francké éry a tento trend přetrval dodnes..