klášter cisterciáků s kostelem Nanebevzetí Panny Marie

Od 40. let 20. století probíhají renovační práce s cílem přizpůsobit kostel jeho nové funkci katedrály. V té době byla odstraněna většina barokních doplňků fasád (např. kopule věží) a zbytky gotických maleb z interiéru. Na nových omítkách se objevila nová polychromie. Po první světové válce se většina Gdaňského Pomořanska opět stává součástí Polska a nové úřady diecéze v čele s biskupem Stanisławem Okoniewským se snaží obnovit Pelplin jako kulturní centrum. Biskup, zapojený do ochrany národního dědictví, zřizuje Diecézní archivy a muzeum, zahajuje výstavbu Domu sociálních hnut, dnes Diecézní knihovna, financuje památky zdůrazňující polský charakter Pomořanska. Všechny plány však zmaří druhá světová válka, přestože bazilika přežila bez větší újmy. Do Varšavy byly dopraveny nejcennější sbírky, včetně Gutenbergovy bible. Až v roce 1945 při dělostřelecké palbě byly zničeny vitráže z období regotizace. Zatímco budovy a umělecká díla přežily, válka sklidila mezi hostiteli baziliky skutečně krvavou sklizeň. 20. října 1939 nacisté vyvraždí téměř všechny kněze v Pelplinu a do konce okupace je zabita polovina kněží v diecézi, 350 lidí. Poválečná historie baziliky je poznamenána programovým bojem komunistických úřadů s církví. Až volba Poláka papežem přinesla změnu. V roce 1988 bylo konečně otevřeno nově postavené Muzeum. V roce 1992 odstraňuje Jan Pavel II. zmatek v nomenklatuře a diecéze Chełmno se v souladu se skutečností mění na diecézi Pelplin. První pelplinský biskup zahájil práce na renovaci katedrály a jejích památek, které trvají dodnes. V roce 2014 se celý postcisterciácký areál stává Památníkem dějin prezidenta Polské republiky. Ve slavném bývalém cisterciáckém klášterním komplexu je nejcennější památkou mohutná gotická katedrální bazilika, jedna z nejkrásnějších v Polsku. Pozdně renesanční hlavní oltář je největším oltářem v Polsku a jedním z největších v Evropě. Nejcennějšími exponáty jsou v Polsku jediný výtisk bible z roku 1453 vytištěné Gutenbergem, dvě gotické sochy skříňkových Madon..

Jeho hlavní část byla postavena na čtvercovém půdorysu. K orientovanému kostelu přiléhají tři křídla klášterních budov, tedy oltář orientovaný na východ, z jihu uzavírající vnitřní dvůr, zahradu a ambit. Stavba pelplinského kostela začala stavbou klášterních zdí na počátku 14. století a trvala dalších 250 let. Byla plánována jako trojlodní bazilika na půdorysu latinského kříže. Loď se skládá z 5 polí, následuje dvoulodní příčná loď, tvořící ramena kříže, za kterou je čtyřlodní obdélné kněžiště. Mezi předposlední dvojici pilířů, při pohledu od dnešního hlavního vchodu, tedy druhou dvojici pilířů od východu, byl umístěn hlavní oltář. Hlavní těleso bylo postaveno kolem roku 1400, ale střecha střední lodi byla dokončena o 40 let později. Kostel a jeho hlavní oltář byly vysvěceny v roce 1476, lodě byly zastřešeny kolem roku 1500. Práce na dokončení kleneb však stále probíhaly - téměř celý kostel byl zakryt hvězdicovými klenbami. Výjimkou je transept, kde mistr Antoni Schultes, vyrobil křišťálovou klenbu. Toto severní rameno transeptu s jediným úzkým tyčícím se pilířem je považováno za jednu z nejkrásnějších sakrálních prostor v Polsku a rok 1557, kdy byla dokončena jeho klenba, je považován i za datum definitivního dokončení baziliky. Během dalších staletí se opatství rozvíjelo a rostlo a s ním byla obohacována i bazilika. Dodnes zachovaný charakter jeho interiéru je však dán především dobou. Postupně vznikají další stánky a oltáře v manýristickém stylu, mezi nimi skutečné mistrovské řezby s mistrovskými malbami. Stejně jako oltář Panny Marie, největší v Polsku, působící úžasným dojmem bohatostí sochařského dekoru. Přestože druhá polovina 17. století začíná pro Pelplin a celé Polsko švédskou potupou, která klášter těžce zasáhla, opatství stále funguje a rozrůstá se. V následujících desetiletích se bazilika plní stále více uměleckými díly, přibyly kupř. barokní varhany s honosným průčelím, úžasná kazatelna, obrazy Andrzeje Stecha a jeho dílny. Vývoj pokračuje i v první polovině následujícího století. Interiér chrámu je neustále obohacován, přibývá pozdně barokních oltářů, například od pražských štukatérů, sv. Jana Nepomuckého a sv. Vojtěch. Úpadek opatství přichází s prvním dělením Polska v roce 1772. V roce 1810 bylo zakázáno přijímat novice a v roce 1823 bylo opatství definitivně rozpuštěno. Baziliku, které hrozila úplná degradace, však o dva roky dříve zachránilo rozhodnutí papeže Pia VII. o sloučení chełmenské diecéze s pomořanským arciděkanstvím. Přesunutí sídla biskupství nejen zachraňuje celý historický areál, ale přispívá i k jeho dalšímu rozvoji..