klášter cisterciáků Nanebevzetí Panny Marie a sv. Vojtěcha

První doložený svatostánek v Jędrzejówie byla jednoduchá stavba z vápencového kvádříkového zdiva zasvěcená sv. Vojtěchu. Obdélný kostel s apsidami na východní i západní straně doplňovala podobně jako v nedalekém Prandocinie polygonální věž nad západní apsidou, v tomto případě sedmiboká.

Roku 1140 při něm byl založen první cisterciácký klášter v Polsku a o devět let později sem byli pozváni mniši z burgundského Morimondu. Po svém příchodu rozšířili cisterciáci původní kostel na trojlodní baziliku s příčnou lodí a pravoúhlým presbyteriem zaklenutou křížovou žebrovou klenbou. Kromě sv. Vojtěcha byla zasvěcena také Nanebevzetí Panny Marie. Z jižní strany ke kostelu přiléhal klášter na čtvercovém půdorysu kolem rajského dvora. Klášter s kostelem byl vysvěcen roku 1210 blahoslaveným Wincentem Kadlubkem, krakovským biskupem a prvním polským dějepiscem.

Ve druhé polovině 15. století vznikly arkády v hlavní lodi, razantní přestavbu si však vynutily až škody způsobené požárem roku 1725. Cca v letech 1728-54 byl prodloužen presbytář a po stranách jeho závěru monumentální průčelí dotvořily dvě čtverhranné věže. Příčné zdi v bočních lodích byly odstraněny, přeřešeny byly klenby i okna. Interiéry vyzdobily fresky, postaven byl nový oltář a obměněn byl i mobiliář. K jižní lodi byla přistavěna nová kaple bl. Wincenta Kadlubka.

Po zrušení kláštera roku 1819 byla postupně odstraněna kapitulní síň, východní a jižní křídlo. Četné poznatky o podobě a stavebním vývoji kláštera přinesl doposud probíhající archeologický průzkum, který mimo jiné odhalil relikty západní části předcisterského kostela.