
Amiens je historické město v severní Francii v departmentu Somme. Leží asi 120 km severně od Paříže na řece Sommě v oblasti historické Pikardie. Katedrála Notre-Dame v Amiens je jedna z největších a nejvýznamnějších staveb francouzské gotiky v severní Francii. Je součásti Světového dědictví UNESCO a hlavním kostelem diecéze Amiens. Notre-Dame je pojmenování, které dostávají pouze významné katedrály zasvěcené Panně Marii. Notre-Dame není pouze v Paříži. Toto zasvěcení mají významné katedrály po celé Francii a liší se místem, kde se nacházejí, což tvoří právě jejich jedinečnost.
Ve městě Amiens žil, zemřel a je pochován spisovatel Jules Verne.
Vnější délka činí 145 m, vnitřní 133,5 m, výška klenby dosahuje 42,3 m a přesahuje ji jen klenba katedrály v Beauvais. Šířka hlavní lodi je 12,15 m, bočních lodí 6,07 m. Příčná loď má rozměry 62 x 29,30 m. Zastavěná plocha činí 7.700 m², objem asi 200.000 m³, což je dvojnásobek objemu pařížské katedrály Notre-Dame. Základy sahají do hloubky 8-9 m a tvoří rošt, na jehož kříženích stojí sloupy. Rozestupy sloupů jsou dodrženy s přesností 1-2 cm. Vnitřní prostor katedrály je velmi světlý a vznosný a sloupy mezi okny štíhlé. Okna v lodi jsou čtyřdílná, v chóru šestidílná s bohatými kružbami a růžicemi. Dlažbu tvoří bílé a černé dlaždice, uprostřed katedrály uspořádané do labyrintu. V hlavní lodi jsou dva bronzové náhrobky ze 13. století, jeden z nich patří biskupovi Evrardu de Fouilloy, zakladateli stavby. V širokých prostorách bočních lodí chóru jsou polychromované reliéfní legendy sv. Firmina a sv. Jana Křtitele ze 16. století..
Při svých bojích v Galii zde strávil zimu na přelomu let 54 a 53 př. n. l. Julius Caesar. V době kolem začátku letopočtu se jednalo o jedno z nejdůležitějších římských měst v Galii. V roce 287 zde bylo zřízeno biskupství. Právě v tomto městě se svatý Martin podělil s chudákem o polovinu svého oděvu. Roku 1218 zapálil blesk románskou katedrálu. Dva roky na to, roku 1220, začala stavba nové katedrály. Zahájil ji biskup Evrard de Fouilloy podle plánů stavitele Roberta de Luzarches. Stavba začala proti obyčeji západním průčelím, v letech 1240-1258 byla pro nedostatek peněz přerušena, ale už o rok později byla hotova. Rychlé dokončení umožnila nová technika normovaných rozměrů kamenných kvádrů, na nichž se dalo pracovat po celý rok. Práce pak pokračovaly na horní části západního průčelí a jižní věži, která byla dokončena roku 1366, severní věž až počátkem 15. století. Mezi opěrné pilíře bočních lodí katedrály se oproti původnímu plánu vestavěly další kaple. Věžička na křížení je ze 16. století. Další úpravy v 18. a 19. století se týkaly vnitřního zařízení. Katedrála byla vážně poškozena za první světové války, nejcennější části však byly chráněny nebo uklizeny, takže mohla být téměř dokonale obnovena..