katedrála Nanebevzetí Panny Marie

Nosný stěnový systém stavby je z kamene. Průčelí je tvořeno třemi hlavními ústupkovými portály zakončenými archivoltami a ohraničenými tordovanými dříky a oddělenými fiálami. Průčelí je z obou stran obklopeno dvěma zapuštěnými věžemi, chrliči a sochami, které znázorňují postavy ze Starého zákona. Nad portály můžeme vidět galerii s gotickými detaily. Uprostřed horní části průčelí se nachází kruhové okno s vitráží, které z exteriéru působí jako odrazné sklo a z interiéru jsou zde vytvořeny sklomalby výjevů ze života Panny Marie. Součástí chrámu je také 77 metrů vysoká zvonice, která je zapuštěná v boční pravé lodi. Nosný stěnový systém stavby je z kamene. Zvonice je rozčleněná do jednotlivých podlaží a je zakončena čtyřmi malými nárožními věžičkami. Hlavní dominantou interiéru je stejně jako u exteriéru zebrovitý černobílý obklad, který se nachází zejména na pilířích. Dóm se skládá z trojlodí. Dóm slouží jako muzeum, ve kterém se nachází výstavní prostory, pro cenné listiny, knihy a malby Sieny. Na plánované nové průčelí můžeme po úzkých schodištích vystoupat nahoru, a zde máme výhled jak na celou katedrálu, tak na celou Sienu. Ve svých útrobách skrývá i nádhernou křtitelnici Sv. Jana Křtitele. Dóm je obložen červeným, zeleným, černým a bílým mramorem. Mramorová je i podlaha. Zajímavostí sienské katedrály je, že má i své vlastní „zadní průčelí“. Je orientováno na severovýchod a tvoří jej baptisterium sv. Jana, baptisterium San Giovanni. Toto bílo-zeleně pruhované mramorové průčelí rozděluje na dvě části římsa. Ve spodní polovině se třemi portály se nachází křestní kaple. Siena od roku 1995 zapsána na seznamu památek světového dědictví UNESCO..

Již v pátém století na stejném místě stál malý kostelík, přestavěný ve století devátém. Ten se začal postupně přestavovat a v roce 1179 již byla vysvěcena nová bazilika. Roku 1339 bylo rozhodnuto o dalších přestavbě dómu kvůli vzrůstajícímu počtu obyvatel. První úpravou bylo umístění nového baptisteria níž než krypta chrámu, kvůli svažitému terénu. Další úpravy proběhly až v 15. století. Nejvyšší část zdobí centrální rozetové apsidové okno a byla dostavěna v 16. století. Tato dostavba však nebyla nikdy dokončena. U katedrály však stojí dodnes. Později byla katedrála barokizována a také v 19. století regotizována, od té doby si svůj vzhled zachovala. Jedná se patrně o jednu z nejpůsobivějších gotických sakrálních staveb v Itálii..