Jádro hradu
© Petr Nožička 03/2011
Rozsáhlé terénní zbytky hradu z konce 13. st. Mezi r. 1285-87 jako sídlo zemských škůdců dobyt. Ve 14. st. v rukou Šternberků. Asi r. 1424 dobyt jako opěrný bod husitů, ještě r. 1437 je východiskem loupeživých výpadů, r. 1446 již uváděn jako pustý.
Hrad Hoštejn se vypínal nad údolím Moravské Sázavy. Z kdysi mohutného hradu zbyly pouze terénní nerovnosti, nepatrné zbytky zdí a na jeho místě naši předkové vztyčili pomník železnice. ...Původní hradní cesta vedla od obce Kosov. Hrad byl velmi dobře opevněn příkopy a valy, které zajišťovala důmyslná hradební fortifikace. Samotný hrad byl rozdělen na několik částí, které spojovaly padací mosty. Mimo hradní jádro s palácem, nechybělo ani podhradí. Jak bylo zjištěno, hrad prošel několika stavebními úpravami. O rané historii hradu víme velmi málo. První zmínka z roku 1267, kdy byl na listině pana Boreše z Rýzmburka ohledně kláštera Krasíkova, uváděn jako svědek Matouš, či Mutiš z Hoštejna, bývá zpochybňována. Přesto je archeologicky doloženo, že hrad vznikl nejpozději v druhé polovině 13. století. Patří tak k nejstarším šlechtickým sídlům na Moravě. Jeho vznik bývá spojován právě se zmíněným držitelem moravskotřebovského panství Borešem z Rýzmburka, který byl stoupencem krále Václava I.. Po jeho smrti a nástupu krále Přemysla Otakara II. se Boreš se švagry a dědicem Fridrichem se Šumburku dostali do velkých sporů, které vyústily v údajnou popravu Boreše. Fridrich se následně uchýlil na Hoštejn, odkud vedl svoji soukromou válku. Roku 1287 byl Hoštejn dobit a pobořen, posádka pověšena. Hradní purkrabí, rytíř Heřman, skončil v doživotním žaláři a Fridrich podle kronikáře byl k překvapení omilostněn, ale byl mu uťat prst pro výstrahu. Hrad přešel pod královskou moc a spravoval ho Záviš z Falkenštejna. Po jeho podobném osudu získali hrad Šternberkové. Těm patřil do roku 1464. Zajímavostí je, že v roce 1398 se po hradu tituluje Šternberk Smil. Pravděpodobně zde nejen sídlil, ale i zemřel. Je dochovaná jeho listina se soupisem zdejšího majetku a osob. Jeho hrob měl bývat v kostelíku v předhradí. Ten byl zbořen v roce 1869, neboť byl v naprosto dezolátním stavu. Po smrti Smila spravovala hrad rodní větev z Lukova. Ta jej často zastavovala šlechtě, až se stal součástí panství rodu Tunklů. Ti ho nechali zcela zchátrat pro svoji nepotřebnost. Protože hradní zříceniny často sloužily jako místo loupežným tlupám, byly zbytky v 19. století zcela rozebrány. Použité zdivo tak nalezneme v kostele v obci a jejich domech. V místě hradu nalezneme empírový památník dokončení dráhy z Olomouce do Prahy. Má tvar obelisku a postaven byl v letech 1844-1845..
