Jelšava

Vznikl z podnětu rodu Ratoldů, který pak podle něj začal používat predikát. Původní hrad patrně ze 30. let 14. století měl jednoduchou podobu s dominantní hradní věží a stavbou paláce na protilehlé straně areálu. Na nejvyšším bodě hradního kopce stála velká věž s břitem orientovaným k přístupu na západní straně. Mezi věží a palácem se rozkládalo nádvoří opevněné hradbou, do níž byla začleněna malá bašta sloužící jako ochrana vodního zdroje. Nejslavnějším držitelem hradu byl Leustach z Jelšavy, který udělal kariéru po nástupu Zikmunda Lucemburského na uherský trůn v roce 1387. Stal se županem v několika župách a v roce 1392 dokonce uherským palatinem za zásluhy v bojích s Turky. Během bitvy u Nikopole v roce 1396 však byl zajat a v tureckém vězení zemřel. Právě za Leustacha z Jelšavy hrad prošel velkou přestavbou, během níž bylo opraveno zdivo a došlo k zásadnímu rozšíření paláce. Přestavěný palác měl podobu písmene „L“ a zabral většinu plochy původního nádvoří. Nezastavěný zůstal jen prostor mezi věží a novým palácem a přibližně 5 metrů široká ulička podél hradby. Do tohoto prostoru ústila vstupní brána. Zázemí hradu tvořilo předhradí na jihozápadní straně areálu. Po Leustachově smrti majetky zdědil syn Juraj, který se též vyznamenal v královských službách a byl zvolenským županem. Protože zemřel bez mužských potomků, připadl jeho majetek králi, který jej přenechal královně Barboře Celjské. Po roce 1435 se vlastníci střídali a v roce 1455 hrad získal rod Bubeků. Za jejich vlády je hrad roku 1461 naposled zmiňován, protože zdejší kasteláni se účastnili loupežných výprav na spišské majetky. Tehdy jelšavské panství přešlo do rukou magnátů Zápolských a centrem panství se stal hrad Muráň. Nepotřebný hrad Jelšava poté postupně zanikl..