Kamenica

baron Dietrich. V roce 1270 je v listině zmiňováno území pod hradem, které uherský král Štěpán V. daroval Dietrichovým synům. První přímá písemná zmínka pochází z roku 1306, kdy se synové Rikolfa dělili o majetek po otci. Kamenický hrad obdržel jeho stejnojmenný syn. Ten byl zakladatelem rodové větve Tarczay (z Torysy, ale také Tarköi), která hrad držela téměř po celou dobu jeho existence. Rod se od hradu (Kamenický v maďarštině Tarköy) začal i nazývat. V roce 1438 obsadili hrad prešovští občané v zájmu královny, kteří jej drželi rok. V roce 1456 neúspěšně hrad obléhali bratříci (vojenské oddíly složené z bývalých husitských bojovníků) s pomocí místních poddaných. V roce 1532 musela vdova po Mikulášovi Tarczay Dorota Bánffyová přenechat hrad Jeremiášovi Laskému, který ho držel do roku 1540, kdy se opět vrátil Bánffyové, která se znovu vdala. Poslední majitelkou hradu Kamenica pocházející z rodu Tarczay byla Anna Tarczay-Drugethová, manželka Jiřího Drugetha. Anna se účastnila povstání proti Ferdinandovi Habsburskému a odmítla hrad vydat. Proto byl hrad obléhán císařským vojskem a 16. července 1556 dobyt a rozstřílen. Anna Tárczay byla vyhnána a až do své smrti žila osamocena na zámku v Mošurově (dnes již neexistuje). Potom Kamenický hrad i s přilehlými majetky dostala rodina Dessewffy, ale pobořený hrad již neobnovila. Zkázu hradu dokončila rodina Tahy, která počátkem 19. stol. použila materiál z hradu ke stavbě lihovaru v Lúčce. Dnes se o záchranu hradu stará občanské sdružení Kamenná veža..