Terryglass

V Irsku je malá skupina hradů z 13. stol. s tímto půdorysem. Kromě Terryglassu do ní náleží také hrady Carlow (hrabství Carlow), Ferns (hrabství Wexford) a Lea (hrabství Laois). Pozdější možné napodobeniny této skupiny jsou Enniscorthy v hrabství Wexford a tvrz Dunmoe v hrabství Meath. Palác byl postaven ve svahu nad jezerem Lough Derg. Aby s terénem neklesal dolů k jezeru, byl postaven na umělé terase. Po jejím navršení bylo třeba nějakou dobu čekat, až se zemina usadí. Do té doby na ní mohl stát dřevěný hrad s palisádou a dřevěnou věží. Podobně tomu bylo u hradních mott (umělých vrchů). Kamenná věž na motte v Athlone se v roce 1211 zřítila, protože ji zemina motty neunesla. Nehoda si vyžádala devět lidských životů (zmínka o Athlone: T. O’Keeffe, Medieval Irish Buildings, str. 197 a 231). Anglonormani v Irsku často stavěli své hrady ve velmi nevýrazných místech někde u vody. Měli své hrady přesně, kde je chtěli a ne kde jim to nadiktoval terén. Jezero bylo v tomto případě důležitou dopravní tepnou, hrad proto mohl sloužit ke kontrole provozu. Delší osa paláce je orientovaná ve směru sever-jih, kratší severní strana je přitom jezerní stranou hradu. Vnitřní prostor byl celý obytný. Zdivo dnes stojí pouze ve výšce přízemí. Jeho souměrná výška působí dojmem, že hrad nebyl nikdy dokončen. Zpráva z roku 1333 uvádí 4 m výšku věží, což odpovídá dnešnímu stavu. S ohledem na mnohé historické zmínky byl ale obýván. Předpokládá se, že měl první patro alespoň lehké hrázděné konstrukce. Flankovací věže byly u většiny hradů v Irsku, Walesu a Anglii obytné. V případě Terryglassu mohly mít především užitkovou a obrannou roli. Severozápadní věž obsahuje schodiště. Severovýchodní věž byla přístupná jedině z prvního patra. Vnitřní prostor paláce je zděnou příčkou rozdělen na jižní a severní část. Vstup byl patrně stejně jako dnes na severní straně. Základy paláce a věží chrání skarpy. Síla zdí paláce je 2,8 m, věže mají sílu 2,5 m. Odborná literatura uvádí možnost parkánové hradby na východní, severní a západní straně hradu. Jediným jejím možným pozůstatkem je dnes zdivo vystupující ze severního konce jihovýchodní věže. Tato věž mohla flankovat první parkánovou bránu. Cesta by pak vedla parkánem na severní stranu paláce, kde byla druhá brána. Šmorcování v západní kurtině u jihozápadní věže by tak mohlo patřit druhému konci parkánu..

Hrad byl postaven mezi lety 1219 a 1232 mimo vesnici tak, aby z něj bylo vidět na jezero. Oblast v té době patřila Janu Maršálovi. Jan byl příbuzným slavného Viléma Maršála (Vilémův život - viz historie hradu Goodrich). Podle písemné zmínky z roku 1219 neměl Jan Maršál v Terryglassu hrad. V roce 1237 mu byl ale vrácen jeho zdejší kamenný dům (hrad) Tyringlas, který s dalšími jeho majetky držel nejspíše od roku 1232 král Jindřich III. Anglický jako zástavu za jeho dluhy. Označení dům bylo přitom příhodné, poněvadž stavba je vskutku skromných proporcí. Rodové jméno Maršál bylo převzato z titulu, který někteří členové rodu drželi u královského dvora. Otec Viléma Maršála a poté i Vilém byli královskými maršály. Podle původního významu slova se na královském dvoře starali o koně. Stejně tak rodové jméno pozdějších majitelů hradu, mocných Butlerů, naznačuje, že někteří členové rodu byli na dvoře komorníky. Hrad často měnil majitele. V letech 1275-1276 je zde uváděn Nicholas Dunheued. V roce 1289 měl panství v pronájmu Theobald le Bottiller, druhý baron Butler (komorník). V tomto roce totiž dlužil Richardu de Burgo nájemné za Tyrneglas. V roce 1290 je uváděn jiný Vilém Maršál. V roce 1323 byl nájemníkem Richard de Burgo, druhý hrabě z Ulsteru. V roce 1334 je hrad Tyrdeglas zmiňován spolu s mlýnem a osadou jako majetek biskupství Killaloe. V roce 1589 získal Tiraglasse Jakub Butler z Grenanu (další komorník). Butlerům hrad patřil hluboko do novověku. Zanikl asi nejpozději během Irské konfederační války (1641-1653), přičemž se vyhnul násilné demolici, která potkala mnohé jiné irské hrady. Na starých mapách je uváděn pod lidovým jménem Old Court (Starý dvůr)..