Zřícenina hradu, který postavil Spycimir Melsztynský r. 1331. Ve 14. a 15. stol. sídlo mohutně rozšířeno. R. 1441 hrad dobyt uher. vojsky, poté J. A. Tarnowskim důkladně opraven. R. 1570 hrad dobyt a poškozen. Po r. 1620 časté střídání majitelů. Poté hrad chátral a byl rozebírán na staveb. materiál.
Tarnów
zbytky východního křídla
© Pavel Zany Komárek 5/5/2005

dějiny hradu

Roku 1328 věnoval král Vladislav Lokýtek krakovskému vojvodovi Spycimirovi Melsztynskému erbu Leliwa Malý Tarnów neboli Tarnówek jihovýchodně od města Tarnów. Již roku 1331 stála na Svatomartinské hoře hrubá stavba hradu a byla vysvěcena hradní kaple – Buď nasadil Spycimir velmi intenzivní pracovní tempo nebo stavbu zahájil již před onou donací. Dalšími přestavbami ve 14. a 15. století postupně rozšiřované sídlo se stalo hlavní rezidencí a správním střediskem hlavní větve rodu Tarnowskich.

Roku 1441 hrad dobyla a vypálila uherská vojska hájící habsburské nároky královny Alžběty a jejího syna Ladislava Pohrobka. Krakovský hejtman Jan Amor Tarnowski škody opravil a hrad přestavěl na jeden z nejvýstavnějších a nejpevnějších hradů v Polsku již s využitím prvků nastupující renesance. V přestavbě pokračoval i jeho stejnojmenný syn zvaný „Krakowczyk“, významná polská osobnost první poloviny 16. století, velký korunní hejtman (1527), krakovský vojvoda (1535) a hejtman (1536). Po smrti hejtmana Jana Amora (1561) hrad krátce vlastnil jeho syn Jan Kryštof, který však jen o šest let později umírá. Tarnow přechází na jeho sestru Žofii provdanou za kijevského vojvodu Konstantina Ostrogského. S tím se nehodlal smířit czchowský kastelán Stanislav z vedlejší linie Tarnowskich, který se dědický spor rozhodl vyřešit násilně a roku 1570 „svůj“ hrad oblehl a dobyl. Jeho nároky však nebyly uspokojeny a poškozený a zcela vypleněný hrad se vrátil do držení Ostrogskich.

Po smrti Janusze Ostrogského roku 1620 se v držení Tarnowa vystřídalo několik rodů (z významnějších Radzwiłłowé, Lubomirští, Zamojští, Walewští), v letech 1657-75 byl dokonce částečně opraven. Nevyužívané sídlo přesto chátralo, roku 1723 byly odvezeny zbytky zařízení a roku 1747 tehdejší majitel dokonce dovolil jeptiškám rozebírat ruiny na stavbu kostela a kláštera. Velké škody způsobil roku 1848 neúspěšný pokus o navršení pahorku k uctění obětí povstání roku 1846 – rozebrány byly všechny zbývající nadzemní části hradu.

Roku 1939 nechal kníže Sanguszko zahájit archeologický výzkum, práce však vzápětí přerušila válka. Znovu se sem archeologové vrátili až roku 1963, kdy byly zahájeny šest let trvající práce na vykopávkách jádra hradu. V letech 1979-85 pak práce pokračovaly v předhradí.

Zany, 6.6. 2005
 2.9 min
Ikona popis hradu
Nejvyšší část hřebene hory na východě zaujal tzv. horní hrad, tedy jádro s převážně obytnou a rezidenční funkcí. ...
8.6. 2005, Zany

Na nižší západní části hřebene oddělené mohutným ve skále vylámaným příkopem stálo převážně hospodářské předhradí. Nejstarší hrad vojvody Spycimira tvořilo hrad oválné jádro, v němž zevnitř ke kamenné hradbě přiléhaly patrové většinou obytné budovy. Na západě stála nad šíjovým příkopem okrouhlá věž o průměru cca 10 m. Při jihovýchodní hradbě stála také kaple Navštívení Panny Marie. Zásobu vody zajišťovala ve skále vylámaná 18 m hluboká studna. Otázka vstupu je poněkud nejasná, prvoplánově se nabízí vstup z předhradí po mostě přes šíjový příkop k nějaká bráně v beze stop zaniklém západním čele jádra. S tímto řešením je ovšem v rozporu jasně patrný vstupní koridor směřující jihozápadně od okrouhlé věže. Protáhlé přibližně 80 m dlouhé obdélné předhradí bylo obehnáno cihlovou hradbou na kamenných základech, v první fázi bylo ohrazení zřejmě jen dřevěné. V jihovýchodním rohu čela předhradí byla čtverhranná vstupní brána s padacím mostem. hned za ní se cesta otáčela o 180° a prostou kulisovou bránou od severu chráněnou čtverhrannou baštou vstupovala na dlouhý most přes šíjový příkop směrem k jádru hradu. Západní čelo předhradí uzavírala mohutná obdélná stavba. Podél celé délky předhradí k jižní hradbě přiléhaly hospodářské budovy v této fázi převážně dřevěné konstrukce. Během pozdně gotické přestavby hradu po uherském nájezdu bylo v jádře rozšířeno jižní a východní křídlo, čímž dosáhla zástavba téměř celého obvodu nádvoří. Před jihovýchodní nároží byla vysunuta nová okrouhlá věž. Byla pravděpodobně výrazně nižší než čelní bergfrit, měla spíše charakter bašti či bateriové věže. Doposud dřevěné budovy předhradí byly snad v této době postupně nahrazeny zděnými. Přestavba Jana Amora v polovině 16. století se soustředila především na posílení obranných možností hradu. Východní část jádra opevnila další linie hradeb o síle až 4 metry snad v místě staršího valového opevnění. Toto opevnění se dochovalo v torzovité podobě, není ani jisté, jestli bylo úplně dokončeno. Půlválcovou baštu (průměr cca 18 m) v severovýchodní nároží hradby spojovala kurtina s velmi zajímavou stavbou zesilující jihovýchodní nároží, tzv. arzenál. Tento obdélný patrový bastion o rozměrech cca 36x18 m měl ve dvou úrovních celkem 18 dělostřeleckých střílen, zakončen byl pravděpodobně plošinou pro střelce z lehčích zbraní. Při západní stěně arzenálu se dochovaly zbytky zajímavého točitého schodiště. Některé prameny předpokládají třetí, opět půlválcovou, baštu v severozápadním nároží jádra při severním okraji šíjového příkopu. Posílena byla i obrana předhradí, kolem kterého byl vykopán příkop a navršen val. Nejohroženější jihozápadní stranu zesílila zemní bašta. Do dnešních dnů se dochovalo zdivo jádra do výše až 2 m nad úroveň terénu, torzo severovýchodní bašty a většina zdiva arzenálu. Zástavba předhradí byla po skončení výzkumů znovu zasypána zeminou.

8.6. 2005 Zany

Půdorys místa


Komentáře

Polsko, małopolskie,

Místa v okolí

Základní informace místa
ID místa: 3225
Typ místa: hrad
Stav místa: zřícenina
Přístupnost: volně přístupno
Uveřejněno: 8.6.2005
Pokud se Vám vložené informace nelíbí nebo jste nalezli chybu, je možné ji opravit.
Upravit, vložit informace

A další hrady v okolí

Naposledy navštívené

reklama