Tarnów

dějiny hradu

Roku 1328 věnoval král Vladislav Lokýtek krakovskému vojvodovi Spycimirovi Melsztynskému erbu Leliwa Malý Tarnów neboli Tarnówek jihovýchodně od města Tarnów. Již roku 1331 stála na Svatomartinské hoře hrubá stavba hradu a byla vysvěcena hradní kaple – Buď nasadil Spycimir velmi intenzivní pracovní tempo nebo stavbu zahájil již před onou donací. Dalšími přestavbami ve 14. a 15. století postupně rozšiřované sídlo se stalo hlavní rezidencí a správním střediskem hlavní větve rodu Tarnowskich. Roku 1441 hrad dobyla a vypálila uherská vojska hájící habsburské nároky královny Alžběty a jejího syna Ladislava Pohrobka. Krakovský hejtman Jan Amor Tarnowski škody opravil a hrad přestavěl na jeden z nejvýstavnějších a nejpevnějších hradů v Polsku již s využitím prvků nastupující renesance. V přestavbě pokračoval i jeho stejnojmenný syn zvaný „Krakowczyk“, významná polská osobnost první poloviny 16. století, velký korunní hejtman (1527), krakovský vojvoda (1535) a hejtman (1536). Po smrti hejtmana Jana Amora (1561) hrad krátce vlastnil jeho syn Jan Kryštof, který však jen o šest let později umírá. Tarnow přechází na jeho sestru Žofii provdanou za kijevského vojvodu Konstantina Ostrogského. S tím se nehodlal smířit czchowský kastelán Stanislav z vedlejší linie Tarnowskich, který se dědický spor rozhodl vyřešit násilně a roku 1570 „svůj“ hrad oblehl a dobyl. Jeho nároky však nebyly uspokojeny a poškozený a zcela vypleněný hrad se vrátil do držení Ostrogskich. Po smrti Janusze Ostrogského roku 1620 se v držení Tarnowa vystřídalo několik rodů (z významnějších Radzwiłłowé, Lubomirští, Zamojští, Walewští), v letech 1657-75 byl dokonce částečně opraven. Nevyužívané sídlo přesto chátralo, roku 1723 byly odvezeny zbytky zařízení a roku 1747 tehdejší majitel dokonce dovolil jeptiškám rozebírat ruiny na stavbu kostela a kláštera. Velké škody způsobil roku 1848 neúspěšný…  číst dále